Praha - Nejen z celé řady hotelů, ale také z několika stovek soukromých bytů mohou turisté vybírat, když hodlají v Praze strávit několik dní. Služba Airbnb a její konkurence zažívá nebývalý růst po celém světě a česká metropole není výjimkou. Řada Pražanů pod vidinou snadného zisku své volné byty či pokoje přes tyto služby nabízí ke krátkodobému pronájmu.
Ale jistota stálého příjmu bez větší práce může být iluzí. Zatímco dlouhodobé pronajímání nemovitosti jednomu nájemníkovi vyžaduje během roku v řadě případů jen minimum času, u krátkodobého ho musí obětovat mnohem více. U nejvytíženějších bytů se mění hosté třeba i třikrát do týdne. Po každém takovém je pak potřeba uklidit a připravit byt pro další klienty, se kterými je nutné se sejít už jen kvůli předání klíčů.
"Dělat to ve vysoké kvalitě jako takový melouch nelze," myslí si Matěj Koutný. Sám vedle práce rok a půl přes Airbnb pronajímal byt, než zjistil, že takhle to dál nejde. "Byl jsem z toho úplně vyhořelý. Člověk nemá chvilku volna, turisté přijíždějí, kdy se jim zachce. Chtějí perfektní služby, vždycky perfektně uklizeno. A vy po nějaké době zjistíte, že to není tak růžové, jak se o tom dnes mluví. Nejsou to peníze zdarma," popisuje.
Tyto zkušenosti ho vedly k tomu, že spoluzaložil firmu Blahobyty, která se zabývá správou krátkodobých pronájmů. Obrací se na ně klienti, kteří by rádi svou nemovitost pronajímali, ale nemají čas se jí příliš věnovat. Firma se tak postará o nafocení bytu, dokoupí do něj drobné vybavení a pokusí se vytvořit nemovitosti úspěšný profil, na základě kterého si turisté vybírají, kde přenocují.
Postará se rovněž o předání klíčů a prvotních informací novým nájemcům a na konci jejich pobytu po nich zase uklidí a připraví byt pro další. Firma rovněž zajistí, aby vše bylo legální - nahlásí turisty na cizinecké policii, vede knihu hostů a zaplatí místní lázeňské poplatky.
To však řada ubytovatelů - alespoň podle analýzy pražského magistrátu - nedělá. A město na místních poplatcích tratí 120 milionů korun. Takové číslo ale považuje Koutný za přestřelené. Na základě svých zkušeností soudí, že naopak většina pronajímatelů všechny své zákonné povinnosti plní. A ti, co tak nečiní, to nedělají úmyslně, nýbrž spíše kvůli tomu, že o tom nevědí.
Nadhodnocená jsou podle něj i další čísla. V Praze je sice přes Airbnb 18 tisíc nabídek na krátkodobý pronájem, bytů, které slouží výhradně tomu a jsou takto nabízeny během celého roku, je výrazně méně. "V praxi jich jsou asi čtyři tisíce. Většina nabídek je od lidí, kteří tam bydlí a občas odjedou na dovolenou a v bytě mezitím někoho ubytují," říká Koutný.
Za naříkáním nad Airbnb je někdy jen "skrytá xenofobie"
Někteří pražští politici uvažují o regulaci sdíleného ubytování nejen kvůli penězům, které údajně do rozpočtu nepřicházejí, ačkoliv by měly, ale také kvůli stížnostem občanů. Lidé žijící v domě, kde se byty pronajímají přes Airbnb a další služby, často na sociálních sítích, ale i na radnicích popisují, jak jim turisté znepříjemňují klidné bydlení.
Matěj Koutný se však domnívá, že za to mohou spíš hostitelé než zahraniční turisté. "Není těžké ubytovávat turisty v bytě, aby nerušili dům. Nemyslím si, že by turisté měli tendenci chovat se nezodpovědněji než běžní obyvatelé. Pokud se to děje, tak to někdo dělá špatně, nevěnuje se jim dostatečně a nesnaží se problémům předcházet," domnívá se Koutný. V domě svých klientů nechává telefonní číslo na svou firmu, na kterou se mohou sousedé v případě jakéhokoliv problému kdykoliv obrátit.
Sám se spíše setkává s problémy, které jdou lehce řešit. Turisté například na chodbě nezhasínají světlo nebo nevědí, že se třídí odpad. Většinu problémů jde tak podle něj vyřešit stručným poučením při předávání klíčů.
Řada lidí si ale nestěžuje na nepořádek, kteří turisté způsobují, ale pouze jim je nepříjemné, že za prahem jejich bytů se i několikrát do týdne mění sousedé, které vůbec neznají. "Nemyslím si, že to je něco, co by mělo ostatním lidem bránit v nakládání se svým majetkem tak, jak chtějí. To je jenom skrytá xenofobie," odmítá tento argument Koutný.
