Praha - Masakr v Uherském Brodě, při němž duševně vychýlený člověk zastřelil osm lidí v restauraci a pak i sebe, může být impulsem ke změnám v zákoně o zbraních a střelivu. A to přes to, že počet vydaných zbrojních pasů v Česku v posledních letech klesá.
Zatímco k 31. prosinci 2014 průkaz mělo 292 283 Čechů, v roce 2003 ho vlastnilo o 17 802 lidí víc.
Že k určitým restrikcím dojde, nevylučuje ani zbrojní expert policejního prezidia Libor Souček. Tvrdí však, že český zákon o zbraních a střelivu patří k nejlepším a nejvyváženějším.
"Nezabíjí střelná zbraň, nýbrž člověk se zlým úmyslem. Pokud tedy ještě zpřísníme již tak dost přísný zákon, podle něhož musíte k získání zbrojního průkazu projít poměrně důkladnými zkouškami i lékařským vyšetřením, jen tím ztížíme či oslabíme šanci slušných a bezúhonných lidí na ochranu života a majetku před zločinci. Policie vám totiž přispěchá na pomoc vždy až s určitým zpožděním," argumentuje expert Souček.
Psycholog místo praktika
Tragédii v Uherském Brodě hodnotí jako selhání jednotlivce. Kromě střelce nejspíš i lékaře, který měl rozpoznat, že střelec není psychicky v pořádku.
Zákon o zbraních a střelivu by nezpřísňoval ani psycholog Daniel Štrobl. S jedinou výjimkou: obecné dobrozdání obvodního lékaře by mělo v žádosti o zbrojní pas nahradit stanovisko psychologa.
"Stejně jako když si děláte řidičský průkaz na kamion. Nejen kvůli tomu, že jde o vyčerpávající profesi, ale i proto, že mnohatunovým vozem můžete způsobit velké neštěstí," vysvětluje psycholog.
Slušným lidem by tak podle Štrobla zůstalo právo na ochranu střelnou zbraní před zločinci. A těm ostatním by se naopak zbraň do rukou vůbec nedostala.
Myslivci navrhovali změnu
Česko-moravská myslivecká jednota se podle tajemníka její střelecké komise Luďka Králíčka v minulosti několikrát pokoušela zákon o zbraních a střelivu upravit. Marně.
Přišla například s návrhem, aby každý vlastník střelné zbraně byl povinně členem zájmového či profesního sdružení, které by v případě jeho nenormálního chování mohlo policii doporučit odebrání zbraně.
Její majitel by také podle myslivců měl být povinně pojištěn. Z pojistky by se pak hradilo odškodnění, kdyby svou zbraní někoho neúmyslně zranil či zabil. Pojistku hájí Králíček i přes to, že v případě vraždy by bylo její vyplacení mnohem složitější, ne-li nemožné, jak tvrdí právníci.
Karel Matějka ze Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní (LEX) upozorňuje, že návrhy na povinné členství majitelů zbraní v profesních či zájmových klubech v Česku nejspíš narazí s odůvodněním, že jsou to totalitní praktiky. "Na druhé straně nám tu pobíhá šílený střelec se dvěma pistolemi, o němž nikdo nic neví," připomíná.
Statisíce nelegálně držených zbraní
Zpravodaj britské stanice BBC v Česku a na Slovensku Rob Cameron v úterý v televizním vstupu připomněl, že v Česku je velmi oblíbené sdružování v mysliveckých spolcích, a mezi lidmi je tudíž zbraní moc. Čeští myslivci, které Aktuálně.cz oslovilo, připustili, že mnozí z nich vlastní i vícero střelných zbraní.
Podle Luďka Králíčka nebo jiného z dotazovaných Jiřího Šilhy jde ale často o trofejní, památeční a někdy i cenné kousky po předcích. Tedy zbraně, jimiž prý nikdo nikoho neohrožuje.
Stále více Čechů navíc bere vzácnou či umělecky vyvedenou střelnou zbraň jako výhodnou investici - podobně jako například nákup zlata, drahých kamenů či uměleckých předmětů.
Velkým problémem je naopak stále velké množství střelných zbraní, které lidé drží nelegálně. Zbrojní expert Libor Souček jejich počet odhaduje na desetitisíce, ne-li statisíce. Podle něj o tom svědčí i velké množství zbraní, odevzdávaných při opakujících se zbraňových amnestiích.
Při takových příležitostech lidé vracejí muzeální kousky, ale také kulovnice, samopaly, a někdy dokonce miny. Souček navíc upozorňuje i na jiný fakt ze statistiky: pokaždé, když si lidé v minulosti nemohli střelné zbraně opatřit legálně, vzrostl počet těch, které drželi protizákonně.
Informační infekce
Psycholog Daniel Štrobl v souvislosti s tragédií v Uherském Brodě varuje před dosud opomíjeným faktem: dnešní mediální doba informací v přímém přenosu zasévá do společnosti zvláštní - a dost nakažlivou - infekci, při níž se frustrovaní lidé nechávají inspirovat něčím extrémním chováním.
"Ve společnosti je jich stejně jako za totality. Tehdy se o nich ale tolik nevědělo, a tudíž nebyly tolik známy ani jejich excesy, které dnes mohou jiné, depresemi ovládané lidi inspirovat k napodobení," vysvětluje Štrobl. To je podle něj rub svobody slova, jinak nezbytné součásti demokracie.
Že by Česku hrozily podobné tragédie a masakry, jakých jsme byli v poslední době svědky v USA, si psycholog přesto nemyslí. Spojené státy mají totiž nesrovnatelně - pro Středoevropana až nepochopitelně - liberálnější zákon o zbraních a střelivu.
