Praha - Česko patří k posledním zemím v Evropě, kde je ještě možné umisťovat děti do tří let do kojeneckých ústavů. Na Slovensku platí zákaz umisťování dětí do ústavní péče do 6 let, v Polsku a Chorvatsku platí hranice sedmi let.
Z rodiny doletí dál
V úterý odstartovala kampaň iniciativy Dobrý start Z rodiny doletí dál, která chce upozornit na problematiku dětí v kojeneckých ústavech a vyvolat veřejnou debatu. "Chceme, aby ještě v tomto volebním období byl připraven a přijat zákon, který umožní postupně úplně zakázat umisťování alých dětí do kojeneckých ústavů," uvádí režisérka Linda Jablonská, která iniciativu pomáhal zakládat poté, co natočila dokument V nejlepším zájmu dítěte. V něm porovnává péči o dítě v kojeneckém ústavu a u přechodných pěstounů. Do iniciativy se zapojila celá řada známých osobností, jejich petici za omezení stavní péče už podepsalo 7500 lidí.
Iniciativa Dobrý start chce zákaz umisťování dětí v ústavech do sedmi let. Za to, že ho stále nemáme, čelí Česko kritice mezinárodních organizací. "Vláda se loni zavázala, že do června 2017 bude schvalovat legislativní plán, který sjednotí péči o ohrožené děti pod jedno ministerstvo a stanoví věkovou hranici tak, aby alespoň ty nejmenší děti do 7 let nekončily v ústavních zařízeních," uvedla Klára Laurenčíková, předsedkyně vládního Výboru pro práva dítěte.
O tom už se hovoří nejméně deset let, zatím se to ale nikdy nepodařilo. Ke sjednocení péče je potřeba souhlas ministerstva práce a sociálních věcí, které má pod sebou pěstouny a krizová centra, ministerstva školství, které se stará o dětské domovy a výchovné ústavy, a ministerstva zdravotnictví, jež spravuje kojenecké ústavy. Přestože všechna tři ministerstva ovládají sociální demokraté, na sjednocení péče se už rok a půl nemohou dohodnout.
Ministryně školství Kateřina Valachová sjednocení odmítá. Naopak apeluje na to, aby se mnohem více podporovala péče o rodinu a preventivní opatření. "V první řadě podporuji to, abychom pečovali o rodiny, aby měly rodiny u nás mnohem větší podporu s jejích starostmi, se kterými se musí denně vypořádávat, a aby ta podpora byla hlavně preventivní," míní.
Zabránit tomu, aby děti nebyly odebírány z rodin kvůli sociálním a bytovým důvodům, by podle ní měly Orgány sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), které mají kontakt s rodinami na starost. "Dětské domovy jsou až krajním řešením," říká Valachová. Proti rušení kojeneckých ústavů je také ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. "Kojenecké ústavy, dle našeho názoru, mají dosud nezastupitelnou roli v případech těžce umístitelných dětí," uvedla tisková mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová.
Místo do práce s rodinou jdou peníze do ústavů
Podle Laurenčíkové by sjednocení péče o děti pod ministerstvo práce a sociálních věcí pomohlo kontrolovat situaci dětí, kvalitu péče a také toky peněz, které do systému míří. V současné době jde většina finančních prostředků (52 procent) právě do ústavů, necelá třetina putuje na náhradní rodinnou péči a jen 19 procent na prevenci a práci s rodinami.
Podpora biologických rodin je v Česku mizivá. Čísla přitom ukazují, že kdyby se práci s rodinou věnovalo více pozornosti, děti by v ústavech vůbec nemusely končit. Sedmdesát procent dětí se do kojeneckých ústavů dostává na základě dohody s rodičem, 63 procent z nich se zase do své biologické rodiny vrací. "Podle výzkumů už dvouměsíční pobyt u takhle malého dítěte znamená neurologické potíže na celý život," varuje ředitelka české pobočky organizace Lumos Petra Kačírková.
Vláda podporuje umisťování dětí spíše do pěstounských rodin na přechodnou dobu než do kojeneckých ústavů či dětských domovů. Přesto se tam děti dostávají. V kojeneckých ústavech bylo na konci roku 2015 1174 dětí, z toho 413 kvůli sociálním důvodům.
Ústavní péče je podle propočtů také nejdražší. Měsíční pobyt v kojeneckém ústavu vyjde asi na 50 tisíc korun, v dětském domově na 47 tisíc korun. V náhradní rodině stojí asi 20 tisíc korun. Na terénní práci s rodinou je třeba kolem 7000 korun měsíčně.
Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová zdůrazňuje, že by transformace byla postupná. Rozhodně by to nebylo tak, že se kojenecké ústavy a dětské domovy zavřou najednou. Jako příklad může sloužit Zlínský kraj, kde na zrušení kojeneckých ústavů a převedení péče o děti na přechodné pěstouny pracovali čtyři roky. Kojenecký ústav zavřeli loni na podzim.
Ve Zlíně už to funguje, důležitá je víra a politická podpora
Politici ve Zlínském kraji se snažili umístit maximální počet dětí do náhradní rodinné péče, nejčastěji do pěstounských rodin, zhruba od roku 2012.
"Díky podpoře několika projektů, včetně norských fondů, jsme pracovníkům mohli poskytnout metodiku, školení, poradenství. Oba kojenecké ústavy, které jsme tu měli, se zavřely, ale potenciál jejich pracovníků jsme využili," popisuje Veronika Hofrová, psycholožka a metodička ve Zlínském kraji. Nejdříve ale péči o děti sjednotili právě pod sociální odbor.
Jedno ze zlínských zařízení poskytuje služby pro rodiny s dětmi s poruchou autistického spektra, druhé se bude specializovat na terénní práce a pomoc rodinám v nouzi. "Zdravotní sestry nechtěly přejít pod sociální odbor, protože by jim klesl plat, skoro všechny našly uplatnění ve zdravotnictví. Jen některé zůstaly, pracují v Zařízení pro děti vyžadující odbornou pomoc (ZDVOP), kde se podílejí na péči i o děti starší, než na jaké byly zvyklé," říká Hofrová.
Právě strach o budoucí zaměstnání vede nejčastěji současné zaměstnance domovů a kojeneckých ústavů ke kritice zamýšleného postupného zavírání ústavů. Odpůrci zavírání ústavů také často argumentují tím, že některé děti jsou do rodin neumístitelné, zejména ty s vážným postižením či jiného etnika. Problém bývá také s velkými sourozeneckými skupinami, jejichž umístění do pěstounských rodin je stále problém.
K tomu Hofrová říká, že se jim nikdy nestalo, že by nějaké dítě z přechodné pěstounské péče (která má trvat maximálně dva roky) odcházelo do ústavu. Vždy se podařilo najít jiné řešení.
Jak stoupal počet pěstounů na přechodnou dobu, ubývalo maximálně tříletých dětí v dětských domovech. Zatímco v roce 2010 bylo v dětských domovech 39 dětí do tří let a jen jedno v pěstounské péči, v roce 2015 už bylo v domovech jen osm dětí a v pěstounské péči jich bylo 21, v září 2016 klesl počet těchto dětí v domovech na nulu a pěstouni se starají o 35 dětí. "Důležitá je vůle lidí, kteří mohou rozhodovat, a politická podpora. Peníze se dají sehnat vždycky," míní Hofrová.
