Praha - Václav Havel nad nemocí nezvítězil. Ale jeho symbol, z ukazováku a prostředníku vytvořené písmeno "V" jako vítězství, přežil. Stovky lidí jím ve středu zdravily rakev s tělem zesnulého prezidenta na jeho poslední cestě.
Víc nebylo potřeba říkat.
Pro ty, kteří neváhali vstát a v chladném ránu se postavit do dlouhého hada vinoucího se Prahou, zůstal symbolem svobody.
Nebo méně vzletně, symbolem toho, kdo "nám ukázal cestu, když jsme všichni drželi huby."
Tak popsal svůj vztah k zesnulému exprezidentovi jeden ze starších účastníků průvodu. "Byl to člověk se všemi slabostmi, ale duchovně silný. Nebyla to jen jeho zásluha, že komunismus padl, ale právě on nás vedl," říkal.
Patřil k deseti tisícům lidí, kteří Havla vyprovodili z Pražské křižovatky až k branám Pražského hradu. Byli mezi nimi lidé starší i mladší, rodiny s dětmi, školní třídy i cizinci. Nad hlavami lidem zavlála i slovenská vlajka.
Ptát se jich po důvodech, proč přišli, bylo zbytečné. Všichni odpovídali v podstatě stejně, jako třeba pár z Českého Těšína: "Jsme tu, protože jsme zažili listopad 89, a kvůli tomu, jaký byl Havel člověk."
Často padala velká slova, která ale tady byla na místě. Svoboda. Demokracie. Morálka.
"Václava Havla obdivuji hlavně za jeho morální sílu, za jeho oddanost svobodě," říkala jedna z maminek, která se přišla s bývalým prezidentem rozloučit společně s dětmi.
Lidé chtěli využít každé možnosti, jak alespoň letmo zahlédnout rakev. Do vzduchu vystřelovaly ruce s mobilními telefony a fotoaparáty. Na Hradčanském náměstí se lidé tlačili u zábran, které hlídali policisté.
Prohlédněte si fotografie ze smutečního pochodu na Pražský hrad:
Rozloučení s prezidentem přesto bylo klidné a tiché. I tam, kde se velký dav musel během pochodu vtěsnat do úzkých uliček, se potyčky, předbíhání či strkanice nekonaly.
Na Hradčanském náměstí vojenský průvod přivítalo pietní ticho. Když rakev projížděla náměstím, lidé se neubránili slzám, plakali i muži.
Spontánní potlesk
Lafeta s rakví se těsně před vjezdem do Hradu na okamžik zastavila a v tu chvíli se náměstím rozezněl spontánní potlesk. Václav Havel, který za svého života sklízel aplaus jako dramatik i jako státník, se ho tak dočkal i na poslední cestě.
Lidé také cinkali klíči a znovu zvedali ruce ukazující písmeno V.
Zatímco ráno ještě místy probleskovalo slunce, kolem desáté hodiny se nebe zatáhlo. Právě když rakev s tělem Václava Havla vjížděla Branou gigantů do Hradu, začalo pršet.
Téměř nikoho to neodradilo. Většina lidí zůstala na místě. Potlesk zněl ještě několik minut poté, co průvod zmizel v útrobách Hradu. Lidé pak sledovali pokračování ceremoniálu na obří obrazovce, při státní hymně si i přes nepříznivé počasí sundavali čepice.
Ještě než se diváci po konci ceremoniálu rozešli, zapálili desítky svíček u sochy T. G. Masaryka.
Další lidé přišli na Pražský hrad po jedné hodině odpolední, kdy se jim otevřel Vladislavský sál.
Od rozloučení s prezidentem je fronta nemohla odradit.
V sále jsou vystaveny věnce z různých zemí, například i Thajska, Mexika, Kuby, Venezuely nebo Kanady. Náladu vystihl jeden z truchlících, který při odchodu ze sálu pozvedl dva prsty a řekl: "Poslední véčko."
