Praha - V Praze dnes po delší nemoci zemřel první polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier. Bylo mu 73 let. ČTK to oznámila jeho žena Jiřina Dienstbierová.
Dienstbier byl v současnosti senátorem za volební obvod Kladno. Kandidoval jako nezávislý za ČSSD.
Do polistopadové historie Československa se ale zapsal především jako první postkomunistický ministr zahraničí. Za jeho působení v Černínském paláci se kácela železná opona a zemi opouštěla sovětská vojska.
Obrázky, jak spolu s tehdejším šéfem německé diplomacie Hansem-Dietrichem Genscherem stříhal dráty železné opony na hranicích obou zemí, obletěly svět a staly se symbolem konce komunismu ve střední a východní Evropě.
"S Jiřím Dienstbierem jsem ztratil velkého přítele. Nejen Česká republika, ale celá Evropa je s jeho smrtí chudší," uvedl pro Aktuálně.cz Hans-Dietrich Genscher. "Jiří Dienstbier věnoval svůj život svobodě svého národa. Byl i přesvědčeným Evropanem. Jiří Dienstbier se zasloužil o porozumění mezi Němci a Čechy," doplnil Genscher, jehož reakci redakci zprostředkoval zpravodaj listu Die Welt v Praze Hans-Jörg Schmidt.
Připomeňte si v grafice život Jiřího Dienstbiera: Z Kladna přes komunistické vězení až na diplomatický vrchol
Komunistické vězení
Dienstbier patřil v 70. a 80. letech k předním odpůrcům komunistického režimu v Československu. Byl ve skupině úplně prvních signatářů Charty 77, v letech 1979 až 1985 pak pracoval jako její mluvčí.
Ohlasy politiků
- "S Jiřím Dienstbierem jsem ztratil velkého přítele. Nejen Česká republika, ale celá Evropa je s jeho smrtí chudší. Dienstbier věnoval svůj život svobodě svého národa. Byl i přesvědčeným Evropanem. Zasloužil o porozumění mezi Němci a Čechy." (bývalý ministr zahraničí Německa Hans-Dietrich Genscher)
- "S ním a s Václavem Bendou jsem byl svého času ve vězení a i v nejtěžších chvílích nás posiloval svou stále dobrou náladou. Po několika nedávných setkáních jsem tušil, že je nemocný. Přesto mne dnes velmi zaskočilo, že jsem zůstal z této trojice jediný." (exprezident Václav Havel)
- "Byl jednou z klíčových postav listopadu. Respektoval jsem ho přes rozdílnost mnoha názorů. Bez něj bude naše politická scéna rozhodně méně barevná. Patřil ke generaci gentlemanů." (prezident Václav Klaus)
- "Vážím si ho za jeho občanské postoje v době totality. Po roce 1989 patřil mezi klíčové osobnosti, které formovaly československé a později české zahraniční vztahy. Byl u toho, když padala železná opona a naše země se po období komunistického temna vracela zpět mezi vyspělé demokratické státy. Z těchto důvodů jsem vždy jeho úsilí považoval za velmi přínosné pro naši společnost." (premiér Petr Nečas)
- "Byl to skvělý chlap, měli jsme sice různé politické názory, to ale nebránilo tomu, abychom byli přáteli." (ministr zahraničí Karel Schwarzenberg)
- "Je to smutná zpráva jak pro sociální demokracii tak i pro mne osobně. Jak jsem Jiřího Dienstbiera měl mořnost poznat v minulých letech, tak to byl velmi statečný a moudrý člověk. Myslím si, že to bude ztráta nejen pro sociální demokracii a náš senátorský klub, ale také pro celou českou společnost." (úřadující předseda ČSSD Bohuslav Sobotka)
- "Umírá můj dobrý přítel. Když jsem jej uvedl do funkce ministra zahraničních věcí, on tehdy byl ještě v pracovním poměru jako topič." (slovenský disident a tehdejší vicepremiér federální vlády Ján Čarnogurský)
- "Vážili jsme si Jiřího Dienstbiera hluboce jako politika i člověka. Oceňujeme vysoce jeho práci v porevoluční vládě jako ministra zahraničních věcí i jeho další zahraničně politické aktivity za Českou republiku i Organizaci spojených národů zejména na Balkáně." (jihomoravský hejtman Michal Hašek)
Za svou činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných byl spolu s Václavem Havlem a Petrem Uhlem komunistickým režimem odsouzen za podvracení republiky a ve vězení strávil tři roky.
Ministrem zahraničí tehdy ještě Československa se stal poprvé 10. prosince 1989, kdy byla jmenována vláda národního porozumění premiéra Mariána Čalfy a on v ní zasedl jako kandidát Občanského fóra. Stejnou funkci a navíc i post místopředsedy kabinetu zastával v následující vládě vzešlé z voleb v červnu 1990. Zároveň byl federálním poslancem.
Ve funkci ministra zahraničí se účastnil jednání o odsunu sovětských vojsk a rozpuštění Varšavské smlouvy.
Stranicky se po rozpadu Občanského fóra angažoval v Občanském hnutí, které vedl jako předseda. Hnutí se však ve volbách v roce 1992 nepodařilo uspět a stalo se mimoparlamentní stranou.
Neúspěchy v domácí politice vrátily Dienstbiera na mezinárodní scénu. Ve druhé polovině devadesátých let zastupoval Václava Havla ve skupině, která chystala reformu OSN.
V letech 1998 až 2001 byl zvláštním zpravodajem Spojených národů pro lidská práva v bývalé Jugoslávii.
Senátorská kariéra
V roce 2007 o něm sociální demokracie uvažovala jako o svém kandidátovi na prezidenta. Naplno se do domácí politiky vrátil před dvěma lety, kdy byl zvolen v obvodu Kladno senátorem. V horní komoře parlamentu se stal předsedou výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.
V této funkci se ještě loni v listopadu účastnil zahraniční cesty české delegace do Afghánistánu, kterou vedli ministr obrany Alexandr Vondra a šéf diplomacie Karel Schwarzenberg. Ten už se tehdy podle svých slov strachoval o zdraví Dienstbiera, který byl jeho přítelem.
Členy sociální demokracie zastihla zpráva o smrti Jiřího Dienstbiera na sněmu pražské organizace. Toho se účastnil i syn zemřelého politika Jiří Dienstbier mladší, který kandidoval na předsedu pražské ČSSD. Jiří Dienstbiera ml. konferenci předčasně opustil. Při odchodu tvrdil, že neodchází kvůli tomu, že by nedokázal porazit svého prokandidáta Petra Hulinského, ale kvůli neodkladné osobní záležitosti, kterou nečekal.
Předseda Senátu Milan Štěch uvedl, že členové horní parlamentní komory jsou připraveni se s kolegou důstojně rozloučit. Rozhodující slovo bude mít v otázce přípravy pohřbu ale rodina, zdůraznil. Příbuzní zesnulého zatím o podobě posledního rozloučení nerozhodli.
ČSSD přišla o většinu
Po úmrtí Dienstbiera ztratila ČSSD v Senátu absolutní většinu 41 hlasů. "Bude nás přesně 40," uvedl Štěch. Prezident musí termín doplňovacích voleb do Senátu určit podle volebního zákona do jednoho měsíce. Volby se musejí konat nejpozději 90 dnů poté, kdy zanikl mandát senátora.
Jiří Dienstbier se narodil se 20. dubna 1937 na Kladně. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se dal na novinářskou kariéru. Působil v Českém rozhlase, kde pracoval také jako zpravodaj ve Spojených státech.
Byl členem komunistické strany, pracoval ve Svazu českých novinářů. V roce 1968 byl jako politicky nespolehlivý vyhozen ze zaměstnání i z KSČ. Až do roku 1989 nemohl vykonávat novinářskou profesi a živil se mimo jiné jako noční hlídač a topič.
Dienstbier byl čtyřikrát ženatý a měl čtyři děti.
