Pro Aktuálně.cz poskytl Rynda, který vede katedru sociální a kulturní ekologie Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, další z řady předvolebních rozhovorů na politicky zdánlivě okrajová témata - ochrana životního prostředí, trvale udržitelný rozvoj, ekologická daňová reforma, ekologické smýšlení politiků a ekonomů.
A: Základní teze trvale udržitelného rozvoje říká, že v uzavřeném systému s konečnými zdroji není kvantitativní růst trvale možný. Dnes je ovšem na kvantitativní růst zaměřen celý svět. Co s tím?
Euroamerická civilizace prožila celé své dějiny ve světě, který byl otevřený dobývání - podnikala objevné plavby a dobyvačné války. Zůstal v ní tudíž dojem, že svět bude takto otevřený pořád, že je pořád kam jít.
Svět se ale definitivně uzavřel. Klamavé na tom je, že se nám zároveň otevřel ve smyslu dostupnosti: můžeme do něho pronikat prostřednictvím internetu, televizní obrazovky nebo Boeingu 737.
Tuto systémovou uzavřenost si ovšem odmítají uvědomit lidé z rozhodovací sféry: politici a představitelé nadnárodních společností.
Jednou z jejich představ je růstové paradigma ekonomické teorie i ekonomiky jako praxe, a pak jsou samozřejmě zděšení, když hrubý národní produkt neroste aspoň o tři a půl procenta ročně. Ekonomika ale nemá být autonomní organismus, který se vyvíjí nezávisle na nás, měla by sloužit našim potřebám.
A: Kterých jiných nepravdivých představ bychom se měli zbavit v souvislosti s ekologií?
Neoklasická liberální představa je taková, že přírodní zdroje samy o sobě neexistují. Zdroj se stává zdrojem teprve tehdy, když ukážu na nějaký materiál a řeknu, tebe použiju. A protože díky svému důmyslu můžu ukázat skoro na cokoli, dovozují ekonomisté, že přírodní zdroje jsou nevyčerpatelné.
To je samozřejmě nesmysl. Musíme skutečně pochopit, že příroda je to jediné, co k uspokojení svých potřeb máme, a že je v principu vyčerpatelná. Tedy že ji dokážeme zničit do té míry, že nebudeme mít čím své potřeby uspokojovat.
A: Jak dobře chápou trvale udržitelný rozvoj politici a ekonomové u nás?
Trvale udržitelnému rozvoji rozhodovací sféra nerozumí, protože je to příliš složitá záležitost. Pokud nejste ochoten pochopit hned na začátku, že to není žádné bolševické centrální plánování, ale že je to vize a celostní koncept světa, budete trvale udržitelný rozvoj jen a jen hanět a nikdy mu neporozumíte.
Někteří ho zase chápou jako jakýsi zelený pilíř státu vedle pilíře sociálního a ekonomického, ale to je nesmysl - zelený pilíř tvoří enviromentalistika nebo ochrana přírody, ekologie jako věda.
Pak se může například stát, že Rada vlády pro udržitelný rozvoj nebo někteří její členové mohou chápat hospodářskou strategii České republiky nebo ekonomiku jako něco, co je trvale udržitelnému rozvoji nadřazené.
A: A jak je to u nás s pochopením ochrany životního prostředí na komunální úrovni?
Komunální politik je v současné době trpitel, neboť je sevřený v časoprostorových kleštích jednoho volebního období a omezeného území svého volebního okrsku.
Protože si přeje být zvolen, musí vykázat činnost. Ale protože to musí stihnout rychle na malém prostoru a s omezenými zdroji, využívá toho, co je nejdostupnější - a to je prostor. Proto staví třeba na hranicích chráněné krajinné oblasti ty rozkošné průmyslové zóny. Snižují nezaměstnanost a politik je díky nim slavný, takže má větší šanci být zvolen.
A: Působí tedy u nás vůbec nějací politici, kteří chápou problém životního prostředí?
Jde o to, aby se politik ptal všech skupin lidí, věkových i zájmových, jak by si přáli, aby jejich město vypadalo: co si přejí od svého prostředí i od svého společenství. Rozumný politik nejprve naslouchá, pak povolá odborníky, kteří poradí, jak by se jejich přání dala realizovat, ale někdy i to co uskutečnit nelze, protože by to prostě nebylo udržitelné.
Takovému politikovi lidé věří a podporují ho, protože on z nich udělal "spoluviníky": podílejí se s ním na společné vizi, a vědí tedy, že silniční obchvat nelze vést nikudy jinudy než tudy, protože lepší varianta neexistuje. Takových politiků existuje v České republice víc a víc. Lépe rozumějí trvale udržitelnému rozvoji, usilují o kvalitu života, mají dobrou vůli a lidé je taky volí.
A: Dá se podle nějakého jednoduchého kritéria poznat "zelený" politik?
Rozhodně se nepozná podle příslušnosti k nějaké politické straně. Dokonce není vyloučeno, že by mohl být i členem ODS, která má obecně k životnímu prostředí velmi malý respekt. Pozná se podle toho, že umí naslouchat. Schopnost poslouchat nejrůznější teorie, názory, lidi a společenské skupiny je ve vysokém stupni spojena právě s úctou k životnímu prostředí.
Je to tedy politik, ve kterém se ještě nevytvořil syndrom důležitosti a nepostradatelnosti typu: já mám mandát, já sedím na radnici, já chodím v kravatě, já rozhoduju o rozpočtu, a já mám tudíž patent na rozum; dejte mi mandát a jděte si na čtyři roky po svých.
Někdy ho poznáte podle toho, že nemusí být vždycky luxusně oděný - nemá pět set kravat, ale stačí mu tři - nebo jezdí na kole. Prostě se chová jako normální člověk.
Existuje ovšem jedna strana, která má zelené myšlení přímo v popisu práce. Její kandidáti se většinou takto chovají, respektují přírodu, slušně rozumějí udržitelnému rozvoji a usilují o chápání souvislostí. Stojí za pokus je volit, ale doporučoval bych pečlivě se seznámit s jejich kandidátkou, vybírat a kroužkovat.
