Praha - Zatímco letos se více než týden po volbách do Sněmovny oficiálně prakticky nic neděje, pohled do minulosti ukazuje, že dříve postupovaly politické strany - ale i prezident republiky - mnohem rychleji.

V roce 2002 byl premiér jasný necelý měsíc po volbách, v roce 2006 přesně měsíc po volbách, v roce 2010 byl předseda vlády jmenován kvůli vleklé krizi způsobené naprosto stejným ziskem pravice a levice dva a půl měsíce po volbách.

Jednání, a to i s prezidentem republiky, se ale rozjela prakticky okamžitě.

Rok 2013: Čekání na Sněmovnu. A prezidenta

Teď je po prvním týdnu od voleb jasné, že sice probíhají neformální kontakty i "ladění programů" případných koaličních partnerů, ústavní kroky ovšem zatím nikdo nezahájil.

Prezident nejenže zatím nikoho nepověřil jednáním o nové vládě, ale nezačal ani žádné formální nebo neformální konzultace (nepočítáme-li už proslulou schůzku v Lánech s částí vedení ČSSD hned večer po volbách).

Rozdíl je patrný, srovnáme-li např. rok 2010 a letošek. Tehdy Václav Klaus prohlásil, že "je potřeba postupovat rychle", a představy předpokládaného premiéra Mirka Topolánka si vyslechl už den po volbách. Udělal to s ohledem na to, že zemi vládl úřednický kabinet Jana Fischera.

Miloš Zeman naproti tomu prohlásil, že nejdřív chce ustavenou Sněmovnu a její vedení, až pak začne jednání o vládě. Vládne přitom úřednický kabinet Jiřího Rusnoka, kterého si do úřadu vybral sám prezident. Rusnokova vláda byla v demisi už před volbami poté, co jí Sněmovna odepřela vůbec vyslovit důvěru. Druhá "poprava" pak přišla ve volbách, kdy Zemanovi-Rusnokovi ministři na kandidátkách SPOZ u voličů totálně propadli.

Zemanova mluvčí Hana Burianová na dotaz Aktuálně.cz odpověděla pouze tolik, že povolební jednání bude domlouvat prezidentův kancléř.

"Plánování povolebních jednání bude domlouvat po dohodě s panem prezidentem vedoucí Kanceláře prezidenta republiky. Jednání budou probíhat v Lánech. Termíny zatím nejsou známy," odpověděla prezidentova mluvčí.

Prezidentův kancléř Vratislav Mynář však tvrdí, že prezident teď sám žádné schůzky svolávat nebude.

Na dotaz, zda už nějaké schůzky smlouvá, kancléř odpověděl: "Takto to není, nemám iniciovat žádné schůzky. Stále platí, že pokud někdo z vrcholných představitelů projeví zájem setkat se s panem prezidentem, jsem já ta zodpovědná osoba, která mu schůzku u pana prezidenta sjedná. Pan prezident je teď v klidovém režimu."

Mynář upřesnil, že teď naopak by musela přijít iniciativa z druhé strany - tedy od parlamentních stran.

Jednání mezi stranami momentálně drhnou nepochybně i kvůli vítězi voleb, ČSSD, který si teprve bude ujasňovat mandát svého předsedy.

Rok 2010: Rychlá koalice

Po volbách koncem května se tehdy úřadující předseda ODS Petr Nečas velmi rychle dohodl s TOP 09 a Věcmi veřejnými. Koalice byla jasná prakticky už v sobotu večer po volbách, v počátcích měla většinu 118 hlasů.

Hned v následujícím týdnu prezident Václav Klaus přijal na Hradě předsedy všech sněmovních stran a konzultoval s nimi sestavení příští vlády. V tomto týdnu - 4. června - také Klaus pověřil Petra Nečase sestavením vlády, přímo premiérem ho pak jmenoval na konci června.

V půlce července pak prezident jmenoval celou koaliční vládu, která 10. srpna dostala důvěru Sněmovny. Vládla až do svého pádu letos zjara a její pád vyvolal předčasné volby.

Rok 2006: Vleklá krize a dvě vlády

Volební období před tím byla situace podstatně složitější: vítězná ODS a případní koaliční partneři měli ve Sněmovně 100 mandátů, Paroubkova ČSSD a komunisté také 100.

Volby skončily 3. června a už den nato si Václav Klaus vyslechl plány Mirka Topolánka. Prezident přitom zdůraznil, že chce "rychlé řešení".

Ve Sněmovně ale nebyla s to utvořit se většina, poslanci týdny a pak měsíce marně volili předsedu. Nakonec po dohodě Paroubek-Topolánek zvolili "prozatímního" předsedu Miroslava Vlčka, který vydržel téměř až do dalších voleb.

Teprve 16. srpna jmenoval Václav Klaus Mirka Topolánka premiérem, začátkem září pak jeho jednobarevný kabinet ODS, kterému měsíc nato Sněmovna odepřela důvěru.

Po následné demisi pověřil prezident Klaus sestavením vlády opět Mirka Topolánka, který těsně před Vánoci sestavil kabinet ODS, lidovců a zelených. Klaus ale se jmenováním kabinetu "založeného na přeběhlících" váhal, jmenoval ho 9. ledna 2007. Deset dní nato dostala druhá Topolánkova vláda důvěru poslanců.

Kabinet vládl až do jara 2009, kdy se jej Paroubkově ČSSD podařilo sestřelit v době, kdy Česká republika předsedala Evropské unii. Následovalo delší období Fischerovy úřednické vlády.

Rok 2002: Rychle koalice, rychle vláda

V roce 2002, kdy po období tzv. "opoziční smlouvy" vyhrála opět ČSSD, ale tentokrát pod vedením Vladimíra Špidly, byla koalice jasná také hned večer po volbách. Vladimír Špidla tehdy oznámil, že vzdor doporučením svého předchůdce Miloše Zemana sestaví koaliční kabinet složený ze zástupců ČSSD, lidovců a dnes již neexistující strany Unie svobody-DEU.

Prezident Václav Havel ho jmenoval premiérem necelý měsíc po volbách - 12. července, tři dny nato jmenoval i celou Špidlovu vládu. Tři týdny poté dostala vláda důvěru poslanců.

Špidlova vláda vydržela do roku 2004. Za jejího vládnutí vstoupila ČR do Evropské unie, při volbách do europarlamentu ale zaznamenala ČSSD výrazný propad. Vladimír Špidla poté, co necítil dost silnou podporu v ČSSD, podal počátkem července demisi.

Volební období pak ukončily stejně složené koaliční vlády v čele s ČSSD, nejdříve s premiérem Stanislavem Grossem, poté Jiřím Paroubkem.