Vladimír Špidla, bývalý český premiér a současný evropský komisař pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti, hovořil exkluzivně pro deník Aktuálně.cz o evropském způsobu života, o srovnání Evropy s Amerikou a o své práci komisaře. A také o tom, proč není pravda, že nám Brusel něco diktuje.
A: Změnil se Váš pohled na Evropu poté, co jste se stal evropským komisařem? Myslíte teď víc evropsky?
Můj pohled na Evropu se nezměnil. Evropská unie pro mě byla vždycky zajímavý a originální projekt. V době své politické činnosti jsem měl také spoustu příležitostí setkávat se prakticky s Evropou. Takže žádné osvícení ani prudká změna nenastaly.
A: To u Vás nenastala ani nějaká menší změna v pohledu na Evropu?
Ani ne. Mé základní přesvědčení o Evropě se nezměnilo. Jsem přesvědčen, že na evropský způsob života můžeme být docela hrdí, protože představuje docela vysokou kvalitu pro naprostou většinu Evropanů. A jsem si jist, že jej nelze zachovat na úrovni jednoho členského státu. Potřebujeme k tomu integrovanou Evropu jako platformu. Dá se to popsat na ekologii ostrovů. Má-li se přírodní společenství ostrova rozvíjet vnitřní dynamikou, a ne jenom přebírat vnější tlak, musí to být ostrov buď dostatečně vzdálený jako Galapágy, nebo dostatečně velký jako Madagaskar. To platí i pro Evropu: chce-li se vyvíjet spíše vnitřní dynamikou než externím působením, musí být dostatečně velkým a integrovaným "ostrovem".
A: Co znamená ten "evropský způsob života"?
Je to několik obecnějších principů, které vytvářejí jakousi evropskou filozofii. První z nich je vědomé usilování o sociálně soudržnou společnost, tj. opak představy, že společnost může být rozdělená na jednotlivé subkultury, které si spolu nerozumějí a nemůžou spolupracovat. Kdybych to hodně zjednodušil, znamená to, že kterýkoli jedinec je v zásadě schopen spolupracovat s kterýmkoli jiným jedincem.
Druhý důležitý princip je, že v základních existenciálních situacích jsou si lidé rovni. Je například správné umožnit každému člověku rozvinutí jeho lidských schopností prostřednictvím školství. Bez ohledu na jeho společenský či jiný původ. Totéž platí o zdravotnictví: i když patříte k patnácti procentům, kteří jsou na evropské poměry chudí, dostanete péči, kterou byste na jiných kontinentech a v jiných systémech dostal jedině tehdy, kdybyste pocházel ze střední třídy. To je ohromné.
Webové stránky komisaře Špidly - čtěte ZDE.
A: Nějaký radikální liberál si teď říká, že přílišné sociální ohledy společnost brzdí. Není to tak?
Enormní ekonomický růst sám o sobě moc neznamená. Takovou ukázkou je třeba Brazílie, která měla sto let enormního růstu a současně sto let enormní chudoby. Když vycházíte z koncepce lidských práv, kde lidé mají svou důstojnost, není pro vás přijatelné, že padesát procent lidí žije v děsivých poměrech. Evropské úsilí to bohužel nedotáhlo k nulové chudobě, i když evropská chudoba je jiná než třeba v Brazílii.
A pak není vůbec pravda, že by sociální síť Evropu oslabovala. Ve skutečnosti je zdrojem naší síly. Copak je Evropa zaostalá? Není, protože produkuje výrobky nejvyšší kvality. Například Německo, které je považováno za hodně sociální stát, je světový exportér číslo jedna.
Dále: podíl Evropanů na pracovním trhu je zhruba sedmdesát procent, na rozdíl od zemí třetího světa, kde velká část lidí nepracuje, ale živí se. Naše pružnost není založena na rezervní armádě pracovních sil, ale na jednotlivcích. Chceme-li být pružní, musíme mít vzdělané lidi - náklady do sociálního systému jsou proto ty nejdůležitější investice.
Pravomoce Evropské komise - čtěte ZDE.
A: Nejsou v rozporu s tímhle evropským přístupem občas se objevující úvahy o tom, že by Evropa měla ekonomicky dohnat a předehnat Ameriku?
Tady nejde o růst HDP, jde o vůli Evropanů být konkurenceschopní v kvalitativním slova smyslu. Jsou totiž dva typy expanze: do prostoru a do času. Ta druhá znamená, že když inovujete, jste v čase, ve kterém nikdo jiný není, a svět je váš. Do Číny proto nevyvážíme bavlněná trička, ale Airbusy, protože právě v tom jsme se ukázali jako konkurenceschopní, expandující do času. To je obsah evropské strategie.
A: Když ale přesto zůstaneme u srovnání s Amerikou, jak jsme na tom jako Evropa?
Porovnávat se mechanicky se Spojenými státy je hrozně těžké. Růst HDP je na srovnávání příliš úzké kritérium, důležitější je kvalita života. A nejen to: nejméně polovina evropských zemí má větší produktivitu práce než USA. Kdybyste vzali Skandinávce, kteří z hlediska konkurenceschopnosti obsazují první místa, a aplikovali byste rozsah jejich vnitřního trhu na velikost USA, sahají Američané Švédům tak po kotníky. A například exportní výkonnost Ameriky je slabší než evropská.
V obecné úrovni zdravotnictví jsou Američané až někde šestadvacátí, na úrovni Kuby a Saúdské Arábie. Jsou sice schopni vynikajících výkonů, ale je rozdíl mezi špičkovými výkony a obecnou úrovní zdravotnictví.
