Premiér Andrej Babiš po zveřejnění výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) prohlásil, že nemáte podléhat dojmu, že máte "patent na rozum" a že děláte politiku. Překvapila vás tato reakce?
Nepřekvapila. V minulosti jsem se setkával i s horšími reakcemi. Já to beru jako součást své práce.
Na to jsem se právě chtěl zeptat. Několik let jste byl viceprezidentem NKÚ, teď jste jeho prezidentem. Politikům se logicky vaše zprávy nelíbí. Jste už zvyklý na nátlak ze strany politiků?
Profesor (Jan) Filip v komentáři k ústavě říká, k čemu NKÚ slouží. Kromě jiného říká jednu větu, že NKÚ je tu ku pomoci opozice. Je logické, že když nastavíte někomu zrcadlo za jeho činnost a za jeho výkony v minulém období… Podobně jako když jste třeba rozhodčí ve fotbale a písknete penaltu, tak je logické, že se to jedné straně nelíbí. To je přirozené.
Když člověk čte výroční zprávu nebo jiné vaše zprávy, tak může propadnout skepsi, že tady je všechno špatně. Je to jenom čtenářův pocit?
Doufám, že ano. I ve výroční zprávě jsme napsali celou řadu pozitiv. České ekonomice se daří, máme nejnižší nezaměstnanost, a co se týče státu, tak se zlepšuje čerpání evropských fondů. Konstatovali jsme tam celou řadu pozitivních zpráv.
Je těch pozitivních skutečně tolik, aby alespoň vyrovnaly ty negativní?
To je těžké posoudit. Ale ano, žijeme v dobré zemi. Jen je škoda, že některé problémy odsouváme, místo abychom je řešili.
Vy jste v úvodu výroční zprávy uvedl, že jsme "zasukovaný stát". Co si pod tím mám představit?
Já jsem z Moravy a tam je to běžné slovo, které znamená zauzlovaný. Takže zauzlovaný stát. Chtěl jsem tím vyjádřit zásadní problém třeba u staveb. Jsme v situaci, kdy příprava na stavbu dálnice trvá už více než 13 roků. Není ani tak spravedlivé kritizovat ministra dopravy za to, že neotvírá dálnice, spravedlivé by bylo ho kritizovat za to, že nemění systém.
Systém, který je zauzlovaný, který neustále vyžaduje další a další povolování, rozhodování soudů a nevede k tomu, abychom mohli potřebnou dálnici postavit. Neumí se vyrovnat se všemi střety zájmů, které se do stavby promítají. S tím je potřeba něco udělat.
Porovnávali jsme naše zákony třeba s Polskem. Tam se poslední řadu let systémem zabývali a podařilo se jim dobu přípravy stáhnout na pět roků. To je podle našeho názoru cesta, kudy bychom se mohli vydat.
Na konci naopak píšete, abychom stát odsukovali. Chápu to tak, že to není lehký proces.
Samozřejmě že není. Netýká se jenom činnosti vlády. Moc pěkně to vyjádřil váš komentátor Petr Honzejk, který do titulku napsal: "Česko zaostává, stát funguje mizerně, nemůžou za to jen politici, na vině je nesoudržnost společnosti"
Stát skutečně nemůže za to, že kdekdo protestuje proti výstavbě dálnice. Všichni chtějí někde dálnice, ale ne u svého domu. Všichni chtějí, aby je dálnice vůbec neobtěžovala, ale aby ji mohli využívat. A potom se to promítá do toho, že stanovisek, která se musí projednávat, je skutečně tak velké množství a proces je tak strašně komplikovaný, že to nevede k žádnému konci.
Ale není logické, že lidé, kterým má za domem vést dálnice, proti ní budou bojovat? To dá přece rozum.
To dá rozum. Já také nenavrhuji, aby se na jejich zájmy nebral ohled, ale musí se najít systém, kdy se vypořádají zájmy a v nějakém reálném čase se také rozhodne. Ten proces prostě musí vést ke konci, musí matematicky konvergovat.
Ministr dopravy Dan Ťok oznámil, že končí ve funkci. Je nejdéle sloužícím ministrem dopravy. Tak mě zajímá, jestli byl z vašeho pohledu úspěšný.
Já bych na závěr kariéry pana ministra řekl, že se snažil věci posunout v rámci systému. Celou řadu záležitostí se mu podařilo nějakým způsobem odblokovat, velké úsilí vynaložil na mýtný systém a to se nebavíme o dalších povinnostech, jako jsou železnice, České dráhy a celý další komplex problémů. Ten resort je velmi složitý. Takže bych řekl ano, z toho pohledu úspěšný byl. To, co se ale nepodařilo ani jemu, bylo systém nějakým způsobem zásadněji změnit.
Hodně se mluvilo o tom, kolik stát loni otevřel nových dálnic. Byly to necelé čtyři kilometry. Proč je špatně, že stát opravuje stávající silnice a nestaví nové dálnice?
To špatně samozřejmě není. Také jsme uvedli, že v kvalitě silnic jsme na 68. pozici ze 140 zemí, takže stát možná až tak moc neopravuje. To, že nebyly připraveny nové dálnice, a to, že se vedl jakýsi spor o to, jestli je dálnice D1 novou dálnicí, nebo opravenou, je spíše úsměvné. O tom to přece není.
Lidé mají potřebu se dopravovat ze svých bydlišť do práce, na rekreaci, za rodinou, je potřeba zajistit přepravu zboží a zásobování a dalších věcí a na to je potřeba mít moderní infrastrukturu. A my příliš nestavíme ani nové dálnice, a jak ukazuje číslo, které jsem zmínil, tak ani v opravách příliš úspěšní nejsme.
Čím to je? Je to třeba částkou, o které se často mluví a porovnává se, kolik stojí kilometr nové či opravené dálnice v Česku a zahraničí?
Ta částka se výrazně zlepšila. Dělali jsme dvě kontroly po čtyřech letech a průměrná cena za kilometr dálnice klesla téměř na polovinu. Částka se výrazně snížila, takže tam problém v současné době nevidíme. Spíše je problém v administrativě, byrokracii a schopnosti zajistit povolení.
Nejde jenom o silnice. Ve zprávě se mluví také o vysokém počtu úmrtí na železničních přejezdech. Není to třeba mentalitou zdejších řidičů? Co může stát dělat pro to, aby úmrtí bylo méně?
Jsme třetí nejhorší v Evropě. To je špatná zpráva. Co se může dělat lépe? Máme poměrně hustou síť železnic a poměrně hodně přejezdů. Nikdo z těch, kteří se k tomu vyjadřují, nechce, aby se počet přejezdů snížil. Vedle toho stát investoval poměrně velké prostředky do této oblasti a na těch číslech se to nijak zásadně neprojevilo. Víceméně stagnují.
Jak to tedy řešit?
Jedno řešení je oddělit silniční a železniční dopravu, což by znamenalo obrovské investice a udělat mimoúrovňová křížení a řešit to tímto způsobem. Na druhou stranu mohou být i jiná opatření. Účinné jsou kamery na semaforech. Když tam někdo projede na červenou, tak ho to okamžitě vyfotí a řeší se to. Informace o tom, že tam je dohled kamerového systému, se okamžitě rozkřikne. Přístupů je více, já nevím, který stát zvolí. Ale myslím si, že je potřeba situaci řešit.
Teď budeme mít nového ministra dopravy. Co bude muset udělat, aby až skončí - po jednom, dvou, pěti letech -, jsme si mohli říct, že byl úspěšný ministr dopravy?
Řekl bych, že by měl změnit systém povolování staveb. To je klíčové a to není úkol pro technika, pro ministra dopravy nebo někoho, kdo se dívá, jak funguje doprava, ale spíše pro toho, kdo hledí na to, jak funguje právo, proč je systém takhle zasukovaný a není možné dojít do cíle.
Hlavní sdělení vaší výroční zprávy bylo, že stát nedokázal dostatečně reagovat na dynamické proměny a výzvy, kterým společnost čelí. Jako příklad jste uvedli digitalizaci. To se premiérovi nelíbilo. Koneckonců právě toto téma patří k prioritám vlády, která tu zavedla vládního zmocněnce pro IT a digitalizaci, má připravenou koncepci Digitální Česko, ve sněmovně vznikl za podpory poslanců napříč všemi stranami zákon o právu občanů na digitální služby. Nesvědčí to o tom, že se v tomto směru něco děje?
To je jenom dobře. Tohle také nekritizujeme poprvé. Kritizujeme to dlouhodobě a tady je možná výsledek, že si politická reprezentace uvědomuje závažnost. Ten rozdíl pohledů je v tom, že naše kontroly jsou ex post, to znamená, že hodnotíme to, co bylo. Nemůžeme hodnotit něco dopředu. A v roce 2018 podle Evropské komise, což není žádný pochybný zdroj, jsme v zavádění e-governmentu a dostupnosti digitálních služeb pro občany až na 22. místě v Evropské unii. Takže pokud se to zlepší, velmi rádi to napíšeme.
Máte pocit, že kroky, které vláda a sněmovna připravují, vedou k tomu, aby se to změnilo? Abyste to v dalších výročních zprávách nemuseli takto výrazně kritizovat?
Moc si přeji, aby to tak bylo.
A myslíte si, že k tomu skutečně dojde?
Podívejte, my auditoři říkáme, že činnosti opatření k nápravě vyhodnotíme následnou kontrolou. Takže to je odpověď. Pocity jsou pěkná věc, ale v této věci dávat nějaký bianko šek prostě nemůžu.
Ve zprávě se hovoří také o bydlení, se kterým nemají podle vás problém jen ekonomicky nejslabší obyvatelé. Kam ten současný stav vede?
Na tuto problematiku jsme se tímto způsobem nedívali. Udělali jsme několik kontrol a potom celkovou zprávu o sociálním bydlení, ale neumím predikovat, kam to vede.
Na co upozorňujeme, je to, že stát přispěl 230 miliard za dvacet let, kromě toho na náklady na bydlení šlo za poslední dva roky 23 miliard korun a výsledkem je co? Obchod s chudobou, ubytovny, zvyšuje se počet sociálně vyloučených lokalit, zvyšuje se počet obyvatel, kteří se v nich nacházejí.
Takže podle našeho názoru - a myslím i podle názoru vašich čtenářů - je bydlení naprosto zásadní statek, který člověk potřebuje. A stát ho musí zajistit. Samozřejmě nejenom stát, musí ho zajistit i obce a kraje. Musí se na tom podílet celá společnost. Ta situace je vážná. A zaslouží si nějaké zásadní řešení.
Jaké řešení?
Doporučení formulovat nebudu, to není moje role. Mojí rolí je napsat, jaký je současný stav. A záleží na politicích.
Ale něco by stát dělat měl?
Ano. A ve zprávě jsme porovnávali situaci v různých zemích. Každá má trošku jiné podmínky, každá k tomu přistupuje jinak, je potřeba to zanalyzovat a lidem pomoct.
Je to především mladá generace, které se ten problém dotýká. Tady na úřadě mám řadu lidí, kteří dojíždí domů mimo Prahu a stráví dojížděním obrovský čas. A představa, že by si tady v těch nových domech, co jsou kolem, někdo mohl koupit na hypotéku bydlení, je úplně iluzorní. Jejich příjmy vůbec neodpovídají cenám, které tady jsou. Naše zpráva o bydlení je vážné varování, že se jedná o velký problém, a byli bychom rádi, a nejenom my, aby se vyřešil.
Ve výroční zprávě se píše také o dalších oblastech a tvrdí se, že se utrácí miliardové částky třeba za ochranu životního prostředí, ale že se k cílům, které si stát stanovil, neblížíme. Čím to je? Kam ty peníze tedy mizí?
Jako kontrolní kritérium jsme vzali závazek, který si sám stát dal. A rozhodl se do oblasti vynaložit finanční prostředky například ve výši 6,5 miliardy korun na výměnu zastaralých kotlů, celkově to bylo přes 10,5 miliardy korun. V celé řadě klíčových ukazatelů u nejvíce škodlivých látek stát nedosahuje stanovených výsledků. To, co jsme řekli, bylo, že se emise jemných částic mezi lety 2005 a 2016 snížily o 12 procent, ale do roku 2020 by se musely snížit o dalších 42 procent, to je vlastní závazek státu. Vláda je povinna tento závazek splnit, vynaložila na to finanční prostředky a ke zlepšení nedošlo.
Není to třeba tím, že si vláda dala kdysi vysoké cíle?
Může být, ale to z ní nesnímá odpovědnost.
