Praha - Zpočátku připomínala prezidentská kandidatura Vladimíra Franze, který se nikdy v politických kruzích nepohyboval, pokračování volby o "největšího Čecha", v níž na vítězství aspirovala fiktivní literární postava Jára Cimrman.
O recesi ale nejde. Umělec s titulem JUDr., vysokoškolský profesor a muž s potetovanou tváří teď přesvědčuje, že to se svými prezidentskými ambicemi myslí vážně.
Během několika dní chce představit svůj profesionální tým, který doplní aktivisty ze sociální sítě Facebook, jež stáli na počátku jeho kampaně. Do ní hodlá vložit i peníze ze svého - v řádu desítek tisíc korun.
"Dosud to funguje zadarmo. Ale až se to rozjede, musí se s nutnými náklady počítat. Já nejsem finančně nijak zdatný, ale budu do toho muset vložit také nějakou částku. A jinak by to šlo třeba formou malých příspěvků, stejně jako tomu bylo v případě prezidenta USA Baracka Obamy," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz Franz.
Jak už upozornil deník Insider, s kampaní mu neformálně radí jeho přítel Roman Prorok, bývalý mluvčí Jana Fischera z doby, kdy byl premiérem.
Technikálie kolem prezidentské volby řeší Franz uprostřed příprav opery Válka s mloky v Národním divadle.
Podpisy? Spím klidně
Aktuálně.cz: Máte vůbec čas na kampaň?
Operu v Národním divadle naštěstí ani nediriguji, ani nerežíruji, je to spíš supervize autora, aby sdělil interpretům, co vlastně chtěl říct. Ale to neznamená, že by tam člověk musel být 24 hodin denně. Takže asi kampaň bude to, co pro mě bude hlavní.
A.cz: Máte už tým, který vám s tím pomáhá?
To, co se kolem kampaně stalo, se stalo během měsíce. Impulz přišel od mladých lidí (na sociální síti Facebook). Tito lidé mají energii a uvažují konstruktivně, to by ale nestačilo. Proto jsem už oslovil různé lidi, kteří mají v této oblasti větší zkušenosti. Tak během deseti dnů už je jasně představíme.
A.cz: Je pravda, že vám v kampani pomáhá Roman Prorok?
Romana Proroka znám už z Mostu, známe se 26 let. Byl vždy mým kamarádem a přítelem v tom nejlepším slova smyslu, takže bych byl patrně hlupák, kdybych se občas neobrátil o radu na člověka, který se pohyboval v žurnalistice i ve vysoké politice.
A.cz: Kolik už máte podpisů?
Osobně teď nevím. Možná vám to připadne divné, ale mě to ještě tak nevzrušuje, že bych se třásl a nespal, že máme o dva podpisy míň, nebo víc. Až bude tým, ten stroj, který se vynoří během příštího týdne, pak mě bude zajímat, jak ten stroj funguje.
Dám desetitisíce
A.cz: A kdo ten stroj zaplatí - kolik máte peněz, kolik dáte ze svého, kdo jsou vaši sponzoři?
Toto se zrodilo z určitého idealismu. Dosud to skutečně funguje zadarmo. Ale až se to rozjede, musí se s nutnými náklady počítat. Já nejsem finančně nijak zdatný, ale budu do toho muset vložit také nějakou částku. A jinak by to šlo formou třeba nějakých malých příspěvků, stejně jako tomu bylo v případě prezidenta USA Baracka Obamy.
A.cz: Takže kdyby za vámi přišla některá z velkých finančních skupin a nabídla vám peníze, odmítl byste?
Byli bychom strašně rádi, kdyby to bylo maximálně transparentní. Je to jen kdyby, nemůžu předvídat. Třeba se ocitneme před něčím, kdy zjistíme, že se to bez toho neobejde. Ale kdyby to šlo tou cestou, kterou jsme si vytkli, tedy raději bez velkých finančních skupin, byli bychom rádi.
A.cz: Ozval se vám třeba už někdo, že by vám přispěl na kampaň?
Ne.
A.cz: A vy sám už jste dal nějaké vlastní peníze, nebo to teprve plánujete? Kolik chcete dát?
Plánuju. Je to nutné říct?
A.cz: Ptáme se každého a je to zajímavé...
Bude to částka několika desítek tisíc.
Politický počin 19. století? Má vlast
A.cz: Takže zjevně svoji kandidaturu neberete jako recesi. Jak byste si představoval výkon prezidentského úřadu prakticky?
Ten je přece vymezen Ústavou České republiky.
A.cz: Dobře, tak se zkuste vymezit vůči současnému prezidentovi Václavu Klausovi i jeho předchůdci Václavu Havlovi...
Na Václavu Havlovi se mi líbil moment oslovení lidí, schopnost mít vizi a to, že je nutné mít ideál, protože jak bylo kdysi řečeno: i meč bez ideje je jen kus železa. Byl dramatik, takže se pohyboval ve světě umění, což je důležité, protože umění se snaží pojmenovat svět a najít zákonitosti fungování. Na Václavu Havlovi byl fascinující smysl pro detail, schopnost ozvláštnit to, co bylo suché a nestravitelné, a tím tomu dát lidský rozměr.
A.cz: Sám přicházíte z divadelního prostředí, cítíte se jako pokračovatel této havlovské tradice?
Bylo by to mé zbožné přání. Ale je nutno si uvědomit, že u kolébky myšlenky jakési české samostatnosti ať už v osvícenství nebo v době rodícího se romantismu stálo pár osvětových a kulturních pracovníků. Kdyby u toho stálo pár vojáků a čtyři ekonomové, vypadalo by to patrně jinak. V politice 19. století nevidím srovnatelný čin s vytvořením Mé vlasti. A to se táhne až do 20. století, ať už právem, nebo neprávem. Máme výhodu, že nejsme velmoc.
A.cz: A vaše vymezení vůči Václavu Klausovi?
Po Václavu Havlovi by to měl každý těžké. Václav Klaus ale poslední dva roky úplně rezignoval na to, aby bral v potaz názory jiných, a tak se stal až jakýmsi ztělesněním zla. Na druhou stranu - aniž bych byl jeho adorantem - tak má nějaké své názory, třeba na ekologii, a pokud to není prezidentský dekret, tak je to jen jeho názor. Možná je to jen takové popíchnutí a provokace. Ale ať už má Václav Klaus názory, jaké má, tak zeměkouli je to vcelku jedno.
