Právě tady se Hučín stal Hučínem, jak ho lidé znají.
Jak? Osmnáctiletého kluka v zapřísáhlého antikomunistu, chartistu a dodnes bojovníka proti totalitním pořádkům změnila právě jedna "nevinná" návštěva budovy, kde byla dlouhá léta až do minulého týdne v pátek restaurace.
Hučín si šel koupit kofolu. Nekoupil. Skončil ve vězení.
"Šli jsme jednou kolem s kamarádem a měli jsme žízeň. Tak nás napadlo jít si tam, do restaurace, koupit kofolu. Tehdy byla snad za korunu padesát," vzpomíná Hučín na dobu, kdy byl náctiletým vyznavačem bigbítu a s hrdostí nosil dlouhé vlasy a tričko rockové kapely Led Zeppelin.
|
A vzpomíná také na 13.květen 1971, období tvrdé normalizace, kdy ani netušil, že v komuně právě místní komunisté slaví padesát let založení strany.
Kdyby tušil, mohl by předpokládat, že koupě limonády nebude jen tak jednoduchá záležitost. "Nevěděl jsem, že je tam nějaká oslava. A protože měl kamarád s sebou psa, prosil mě, abych pro limonády šel já," tvrdí dnes.
Dům "Komuna"
- Dělnický dům byl postaven na počátku 20. století.
- Objekt se stal střediskem stranického života, proletářské tělovýchovy, kulturních, divadelních a hudebních složek strany v přerovském okrese.
- Konala se tam také shromáždění za účasti vedoucích pracovníků KSČ.
- Objekt byl zapsán na seznam nemovitých kulturních památek jako památka dělnického hnutí s odkazem na činnost KSČ v roce 1963.
"Jak jsem vešel, vše ztichlo a já jsem do toho ticha řekl, že chci ty dvě kofoly. Ti lidé se ale na mě vrhli, odvlekli mě na záchod a surově mě zbili. Rvali mě za vlasy a pamatuju si, že mi mlátili hlavou o záchodovou mísu," popisuje Hučín.
"Zachránilo mě, že jsem vytáhl skládací nožík. Toho se trochu lekli a vyhodili mě ven. Najednou jsem byl zkrvavený na chodníku před šokovaným kamarádem," líčí jakoby to bylo včera.
Hučín poprvé za mřížemi, za provokaci
Mladý Hučín ale tehdy neskončil jen zbitý s roztrženým trikem rockové legendy, ale byl poprvé odsouzen. Za to, že "vyvolal provokaci" dostal deset měsíců.
"Tehdy začal můj odboj. Viděl jsem u soudu lidi, kteří nám byli dáváni za vzor a přitom mě bezdůvodně zbili a poslali do vězení. Řekl jsem u soudu, že jsem o oslavě nevěděl, že mě to nezajímá. A to byla přitěžující okolnost," dodal.
"Vyvolalo to ve mně velký pocit křivdy. Navíc moji matku jako učitelku potrestali také, přeložili ji do školy na vesnici. A já se změnil, den ze dne. Namísto bigbíťáka se ze mě stal bojovník. Začal jsem inklinovat k Mašínům," říká Hučín.
Vzpomíná i na to, že se pokusil několikrát zničit bustu Klementa Gottwalda, která stála v průčelí domu, i když dodnes není jisté, zda "první dělnický prezident" v domě někdy skutečně byl.
"Kdyby se ale budova zachovala, mohlo by tam být muzeum antikomunistického odboje. Takový okresní Ústav paměti národa," uvažuje Hučín. "Do něj bych mohl dát některé materiály, které z té doby Konfederace politických vězňů má," dodává místopředseda a nejmladší člen organizace.
I když byl za tehdejší proces rehabilitován, přiznává, že ještě dnes, když jde kolem, cítí mrazení v zádech. Kamarád, se kterým chtěl tehdy uhasit žízeň, se na demolici či záchranu domu dívat nemusí. Nedlouho po Hučínově odsouzení emigroval, dnes žije v USA.
