Praha - Novoroční amnestie, která stála v posledních dvou měsících kredit končícího prezidenta Václava Klause, se stala tématem i jeho bilančního projevu ve funkci prvního muže země.
Uvedl, že by ji vyhlásil znovu, i přes odpor, který vzbudila. "Dát druhou šanci k demokracii patří," uvedl politik s tím, že ji vnímal jako povinnost.
Současně zkritizoval své odpůrce. "Nevídaná mediální karikatura jejího smyslu a důsledků měla jediný smysl a účel - očernit celé mé prezidentské působení," komentoval ohlas na své novoroční rozhodnutí. Své kritiky následně nařkl, že jim o amnestii jako takovou ve skutečnosti nešlo.
Podle Klause "zákeřnost a razance", se kterou se po vyhlášení generálního pardonu setkal, překonala jeho očekávání.
"Vrcholem toho je žaloba, schválená před několika dny v Senátu," pokračoval Klaus. Rozhodnutí horní komory Parlamentu následně označil za „jakobínské zásahy" a uvedl, že je připraven udělat maximum pro to, aby se podobné zásahy nemohly opakovat.
Obviňovaní, že část amnestie vztahující se k dlouho vyšetřovaným případům byla jeho pomocí zločincům, pak považuje za jednu z nejodpornějších pomluv, s jakou se během své politické kariéry setkal.
Obšírně se věnoval také tématu Ústavního soudu, jehož doplňování zhodnotil jako složité.
Vzpomněl, že kandidáty na ústavní soudce mu odmítal nejen současný levicový Senát, ale i Senát, který ovládala většina složená ze senátorů ODS. Klaus přitom na začátku svého prezidentování musel obměnit deset z patnácti ústavních soudců.
"Složení Ústavního soudu jsem proto výrazně ovlivnit nemohl, ač je to všude na světě velké prezidentské téma. I to je důvodem, proč se tento soud stává třetí komorou parlamentu, což naše ústava nepředpokládá," míní Klaus.
Jako v demokracii neobvyklé pak označil rozhodnutí Ústavního soudu o předčasných volbách z roku 2009. "Jejich téměř roční odklad naši politiku pozměnil. Do Poslanecké sněmovny vstoupily zcela nové politické strany, které, jak se ukázalo, na takovou roli nebyly připraveny. Poznamenalo nás to dodnes," připomněl.
V číslech pak shrnul své politické působení, za deset let jmenoval šest vlád, i když parlamentní volby proběhly jen dvakrát. Vedle toho pak spočítal, že zvlášť jmenoval 32 ministrů, a připomněl, že jeden chybí i nyní.
"Některé riskantní situace jsem se pokoušel z moci prezidentského úřadu ovlivňovat. Několika hrozícím vládním krizím se mi podařilo zabránit," komentoval své působení v domácí politice.
Klaus pak vyčíslil i svou aktivitu, co se týče využívání prezidentského veta, tedy zásahů do zákonodárného procesu. Uvedl, že podepsal 1 021 nových zákonů.
"Jen výjimečně jsem si dovolil poslat zákony zpět k novému hlasování sněmovny. Celkem jsem jich vrátil 63, tedy zhruba šest procent," vypočítával ve svém projevu. „Můj názor uspěl jen jedenáctkrát," dodal.
Ve svém projevu varoval i před těmi, kdo se snaží „zlepšit svět a každého z nás". „Většinou jim jde o jejich vlastní sebeprezentaci, o jejich osobní politické cíle, které se snadno vyslovovatelnými a vznešeně znějícími hesly nemají nic společného," míní končící prezident.
Tak totiž chápe i současný boj proti korupci, který považuje za chybně nastolený. Podle něj je potřeba s tímto nešvarem bojovat, nicméně lék vidí ve zmenšení prostoru pro korupci, tedy omezení role státu a veřejného sektoru a omezení rozsahu domácího a evropského přerozdělování.
Ve svém projevu rovněž poděkoval svým spolupracovníkům, manželce Livii a rodině. V té souvislosti také uvedl, že v budoucnosti nemíní být pouhým divákem. "Všem, kterým není lhostejné, co se v této republice děje, chci vzkázat, že ani mně to jedno není, ani nebude," dodal.
