Brno - Kromě rošády se slepičími vejci by to byla docela normální předvolební kampaň. Billboardy kolem silnic, rozhovory v médiích, nějaký ten guláš, mítinky, růže, koncerty a rozdávání podpisů.
Akce, která začala vrženým vejcem a několika slovy na komunitním serveru Facebook, bude ale jinak nijak zvlášť oblíbené volby do Evropského parlamentu připomínat ještě dlouho.
Mohla vajíčková aféra pouhých několik dní před volbami zatřást volebními výsledky?
"Pokud ano, tak to nebude výrazně v neprospěch sociální demokracie," soudil ještě o víkendu sociolog Jaromír Volek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Dnes, jak říká, už si tím není tak jistý.
A.cz: Jak to tedy podle vás je? Pomůže nebo uškodí vajíčková aféra sociální demokracii?
Obecně platí, že různé skandalizační kauzy vedené vůči předsedovi ČSSD se v podstatě vždy ukázaly jako málo efektivní. V dané souvislosti je myslím docela zajímavé připomenout skutečnost, že už vstup Jiřího Paroubka do nejvyšší politiky byl uvozen dehonestací jeho první ženy. Dále následovaly další dvě velké mediálně-diskreditační kampaně - především předvolební kauzy Kubice a zatím poslední "vajíčkové značkování a vymítání nepřítele".
V delší perspektivě nebude mít ani tato poslední kauza větší význam - podobně jako ty předešlé. Krátkodobý efekt takových akcí byl ale mnohokrát ověřen. Zdá se, že mimo jiné i nepříliš obratná komunikační strategie ČSSD poněkud znejisťuje dokonce i některé levicové voliče. Tento posun docela dobře indikují například názorové stránky Práva. Většina pravostředových médií stojí de facto na straně protestujících či se jen bavících studentů. Česká mediasféra a samozřejmě blogosféra jako celek dnes vytváří hegemonní diskurz, agendu která, mírně řečeno, není nakloněna ČSSD.
Jinými slovy, klíčová předvolební otázka zní, zda se danou "vajíčkovou agendou" podařilo "mobilizovat" až k volebnímu aktu dvě skupiny, které obyčejně k volbám, a k evropským zvláště, nechodí.
Jde jednak o nejmladší cílovou skupinu a zároveň i o váhající voliče, kteří jsou rozptýlení v různých sociodemografických skupinách. Pokud by tentokrát reagovali a připojili se k vajíčkové ostrakizaci předsedy ČSSD, tak na tom sociální demokracie prodělá. Pravděpodobně ale rozhodne spíše extrapolitický faktor - tedy počasí.
Odlišovala se tato kampaň do evropského parlamentu od předchozích?
Asi jediným skutečně výrazným fenoménem bylo využití onoho mediálně vděčného tématu - čistoty a nezkaženosti mládí, a to ve vazbě na prostředí digitálních sociálních médií.
Po dvaceti letech se tak na mediálně-politickou scénu opět vrátili studenti. Jaká náhoda? Zvláště v Čechách jde o významný historicko-politický fenomén, který se jako blaničtí rytíři probouzí v posledním století vždy po dvacetiletém spánku, aby nastavil zrcadlo určité formě arogance moci, která s udivující sociální tupostí neodhadne sílu tohoto fenoménu a podobně jako soudruh Štěpán hlásá, že "tu děti nebudou diktovat, co se má dělat".
Pro tuto kampaň zůstává ale otázkou, do jaké míry jde o skutečně spontánní projev či jen o šikovně rozehranou partii spindoktorů některých politických stran. Zbývá skutečně už jen nějaký zraněný student či lépe studentka a volební účast překročí konečně čtyřicetiprocentní hranici.
Je mimo pochybnost, že zmlácené děti spouštějí chování českých voličů mnohem efektivněji než jakékoliv obviňování politiků z korupčního jednání či styky s mafií.
Jaké tedy vidíte možné ovlivnění voleb touto aférou?
V souvislosti s poslední kauzou se nabízejí dva možné scénáře, a to s přesahem do kontinuálně pokračující volební kampaně do sněmovny. Za pravděpodobnější považuji postupné vyhoření dané protestní aktivity, respektive jejích aktérů, kteří se po vzoru Virilliových internautů ztratili na cestě ke světlým zítřkům a vykročili tak nevědomky nahnědlou cestou. Jde o skupinu, kterou nedrží pohromadě žádná pevnější ideologická konstrukce, ale hackerská mentalita hrové satisfakce či jen protestní étos, u kterého si navíc nemůžeme být jisti jakými postupy byl, alespoň u části vůdců, stimulován. Takto generované nátlakové skupiny dlouho nevydrží. V tomto smyslu je jejich přirovnání k nacistickým či fašistickým bojůvkám nepřesné.
A ten druhý scénář?
Druhá varianta, po které mimochodem část médií velmi touží, předpokládá vytvoření určité organizovanější a ideologicky homogennější kontrakultury, kterou bychom mohli označit pracovně jako „digitální svazáky z facebooku". Tato varianta ale předpokládá jejich schopnost vytvořit či přijmout jasnější politickou vizi či dokonce program, který by mohl mobilizovat podobně smýšlející voliče.
Nejen Facebook, ale i další komunitní či síťová média představují v tomto smyslu prostředí velmi vhodné pro nekomplikovaný politický marketing aktivizující jednorázově k "nákupu ideí některé politické strany". Myslím ale, že dotažení tohoto scénáře až k hlasovacímu aktu bude pravděpodobnější až po zavedené elektronického volebního hlasování - tedy prostřednictvím internetových aplikací.
| Zajímá Vás, jak vlastně předvolební kampaně a média ovlivňují rozhodování voličů? Přečtěte si druhou část rozhovoru: Volební kampaň je alchymie, účinek nejistý, říká sociolog Volek |
