Brno - V pátek ve dvě hodiny odpoledne vypršel politikům čas vyměřený k přesvědčování lidí, aby jim o víkendu místo práce na zahrádce přišli dát hlas ve volbách do Evropského parlamentu.
Jako poslední uzavřou svou kampaň sociální demokraté na severní Moravě.
Jsou vůbec tyto týdny tanečků před voliči k něčemu? Mohou si strany skutečně "přetahovat" voliče, nebo takto bojují o pár hlasů? A jakou roli v tom hrají média?
"Obecně platí, že komunikační strategie užívané v rámci předvolebních kampaní posilují především dlouhodobě držené voličské postoje či stranické sympatie. Skutečné postojové konverze, tedy přechody voličů z jednoho stranického tábora do druhého, nejsou příliš časté," říká sociolog Jaromír Volek z brněnské Masarykovy univerzity v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
A.cz: Kolik voličů tedy může ulovit strana pouze svou předvolební kampaní? Skutečně lze lidi přesvědčit o tom, komu dát hlas, jen pár týdnů či dnů před otevřením volebních místností?
Výzkumy provedené ve Spojených státech uvádějí, že podíl přeběhlíků ovlivněných volební kampaní nedosahuje ani deseti procent. Záleží ale pochopitelně také na daném stranicko-politickém systému.
V tomto smyslu je v České republice dynamika přebíhání či hledání nové strany mnohem vyšší než v USA. Odhady se pohybují okolo dvaceti procent.
Jinými slovy, volební kampaně jsou z pohledu získávání nových voličů relativně neefektivní komunikační strategie, a to zvláště vzhledem k finančním prostředkům, které do jejich realizace investují velké politické strany. Odhadované počty voličů, kteří čekají až na onen trochu mytizovaný "last minute swing", tedy rozhodnutí v posledním okamžiku, nepřekračují pětiprocentní hranici. Jde přitom o voliče, kteří jsou nejvíce závislí na emocionálním typu předvolební argumentace, a jsou tak nejvděčnějším objektem logiky volební kampaně koncipované jako marketing rychloobrátkového zboží.
A.cz: Mají sociologové k dispozici čísla, kolik českých voličů se rozhodne, koho volit, skutečně až na základě předvolební kampaně?
Identifikovat efekt jednotlivých kampaní lze jen v omezené míře. Takové výzkumy se provádějí, ale jsou velmi drahé a především nepřesné. Měřit efekt tak komplexního komunikátu, jako je volební kampaň složená z dílčích komunikátů jako jsou spoty, tištěná reklama či billboardy, internetové komunikace, a to ještě s ohledem na působení ostatních kampaní, je velmi ošidné. Mohou se ale měřit dílčí efekty, jako je znalost programových témat, politických leaderů a podobně.
Tajemství účinnosti volební kampaně ale nelze vysvětlit jako prostý součet efektivity jejích jednotlivých prvků. Úspěšná volební kampaň představuje trochu "alchymistický" produkt, jehož ingredience jsou sice známé, ale efekt jejich vzájemného působení je často zcela mimo kontrolu tvůrců kampaně.
A.cz: Existuje nějaká skupina lidí, která je k ovlivnění předvolební kampaní náchylnější?
Obecně platí, že význam volební kampaně a tedy i role médií stoupá se snižující se prediktabilitou dané politické situace. Jinými slovy čím jsou pro nás politické strany, jejich programy i vůdci čitelnější, tím méně potřebujeme mediální kampaně. Platí tak, že jejich objektem jsou často lidé politicky dezorientovaní, často úzkostně zakoušející svou životní situaci, ale také například toužící po tom jít s většinou.
A.cz: Jak velký vliv má na rozhodování voličů zveřejňování předvolebních průzkumů preferencí?
Nepochybně vytváří poměrně autoritativně definované veřejné povědomí o tom, kdo má větší politickou sílu. Jinými slovy oslovuje právě ty voliče, kteří chápou svou volbu primárně jako akt ztotožnění s těmi, kteří vykazují tuto specifickou formu politické hlasitosti či viditelnosti. Potřeba tohoto ztotožnění bývá vykládána dvojím způsobem. Buď jako pragmatické naskočení do mocenského výtahu nebo jako více méně úzkostná potřena zůstat s většinou, vyhnout se mocenské i sociální exkluzi.
A.cz: Je tedy pravda, že existuje jakási spirála, kdy malé strany volí málo lidí proto, že v předvolebních průzkumech preferencí nedosahují volitelné hranice?
Takzvané systémy stranicko-politické relevance vznikají mimo jiné i prostřednictvím pravidelné prezentace výzkumů volebních preferencí. Ve hře je samozřejmě řada dalších důvodů, ale dominantní mediální prezentace parlamentních stran v mezivolebním období napovídá voličům nepřímo a přitom imperativně, o kom mají přemýšlet jako o relevantním politickém představiteli. Mimo jiné se tak posiluje i efekt uzavírání českého parlamentně-stranického systému.
A.cz: Je rozdíl mezi tím, kolik času je předvolebním kampaním a tématům věnováno v českých médiích a kolik v jiných zemích?
V zásadě ne. Záleží samozřejmě na struktuře daného mediálního systému, ale mediální či zpravodajské rutiny a strategie jsou v daných mediálních krajinách do té míry unifikované, že zásadní rozdíly v pokrytí volebních kampaní nejsou. Víc o této situaci ale budeme schopni říci po prázdninách, kdy už budeme mít zpracovaný rozsáhlý výzkum na téma volební kampaně do evropského parlamentu, který řešíme na naší katedře spolu dalšími zeměmi evropské 27.
| O specificích uplynulé kampaně čtěte v první části rozhovoru: Kampaň vajec a Facebooku skončila. Jak ovlivní volby? |
