Dva naprosto odlišné postoje ke komunistické straně od sebe dělilo jen pár hodin a desítky metrů.
Kabinet Jiřího Paroubka nejprve před polednem ve Strakově akademii na břehu Vltavy jmenoval nejvyšší státní zástupkyní Renátu Veseckou - ženu, která chce, aby žalobci důrazněji pracovali na stíhání komunistických zločinů.
Jen o několik minut později se v nedaleké Poslanecké sněmovně sešli šéf českých komunistů Vojtěch Filip a poslanec stejné strany Stanislav Fischer, aby společně s prezidentem Klubu Rusko Zdeňkem Zbytkem a vedoucím Sdružení ruských podnikatelů v ČR Igorem Kronnyjem převzali od ruského velvyslance Alexeje Fedotova čestný odznak Za utužování přátelství.
Vojtěch Filip prohlásil, že ho dostal za to, jak po rozpadu RVHP (někdejší socialistická Rada vzájemné hospodářské pomoci) pomáhá obnovovat česko-ruské obchodní vztahy.
Téměř současně s tím se česká vláda usnesla, že si nepřeje výslovný zákaz propagace komunismu.
Ve stejné době vydává Vrchní soud v Olomouci závažné rozhodnutí. Nařizuje brněnskému soudu, aby se znovu zabýval případem střelby na bývalé západní hranici. Zásah pohraničníků proti muži, který chtěl utéct z komunistického Československa totiž není promlčený.
Soud tak otevírá cestu k tomu, na co upozorňují historici a badatelé: Některé komunistické zločiny jsou natolik vážné, že je lze považovat za trestné činy proti lidskosti a je možné je stíhat i nyní. Podrobnosti najdete v těchto článcích:
