Neděle 20. srpna 1967. Dopolední Praha je pošmourná, teplota během dne ani nepřekoná 20 stupňů. V týdnu přitom bylo až nepříjemné, vlhké vedro. Na hladině u Staroměstského jezu kousek od Karlova mostu se pohupuje loďka. Šedesátiletý rybář je na Vltavě už od devíti hodin a je mu jasné, že v blízkosti jezu u malostranské strany je kvůli zachyceným odpadkům nejvíce ryb.
"Asi kolem 11.45 jsem pojednou viděl něco na jezu. Napadlo mne hned, že by se mohlo jednat o utopeného člověka. Protože toho dne byl dosti vítr, přelévala to voda a vzápětí to bylo zase více vidět. Dělalo to dojem, že postava utopence je obrácena čelem ke Karlovu mostu, protože jsem zahlédl temeno hlavy a ramena," vypoví o týden později rybář.
Ještě se nahozením prutu přesvědčí, zda se nemýlí, odvesluje na Dětský ostrov a u Poříčního oddílu Veřejné bezpečnosti nález ohlásí. Netuší, že zpráva o utopeném muži bude v nadcházejících týdnech plnit strany světového tisku.
Brzy se totiž potvrdí, že tělo patří Charlesi Jordanovi, významnému diplomatovi, expertovi OSN a viceprezidentovi Amerického výboru pro pomoc židovským uprchlíkům (American Jewish Joint Distribution Committee), který před čtyřmi dny záhadně zmizel ze svého hotelu nedaleko hlavního nádraží.
Smrt významné osobnosti židovského původu vyvolá obrovské pozdvižení nejen u pražské kriminálky či Státní bezpečnosti, ale i u zpravodajských služeb a diplomatických misí několika států a zabývat se jí bude muset i československá vláda.
Svět byl v té době velmi neklidný. Od bleskové války na Blízkém východě, kdy Izrael preventivním útokem rozdrtil arabskou koalici několika států a získal Pásmo Gazy, Sinajský poloostrov, Západní břeh Jordánu a Golanské výšiny, uplynulo jen několik týdnů. A komunistické Československo se přidalo na stranu arabských režimů. Jordan byl navíc pro rozvědčíky představitelem židovské organizace, která pro ně byla synonymem imperialistické špionáže.
Do vyšetřování bylo v následujících měsících vtaženo mnoho stran od americké ambasády přes ženevskou i newyorskou kancelář výboru pro pomoc uprchlíkům, západoněmeckou policii až po rumunské či maďarské ministerstvo vnitra. Vzájemná nedůvěra a nevraživost navíc pátrání komplikovaly od samotného začátku.
Devětapadesátiletý Charles Jordan přiletěl do Československa se svou ženou Elizabeth z rumunské Bukurešti 14. srpna 1967 před desátou hodinou dopoledne. Celé léto měl nabité pracovními cestami po celém světě. I proto byly do pátrání po okolnostech jeho smrti zapojeny i jiné státy. Z Prahy se měli manželé přesunout do Vídně, dále do Izraele a koncem měsíce domů do New Yorku. Do Prahy však Jordanovi oficiálně přicestovali jako turisté. Nicméně během tří dnů navštívili dvakrát americké velvyslanectví a také sídlo Rady židovských náboženských obcí.
A pak nastal osudný večer ve středu 16. srpna.
Zmizení manžela nahlásila Elizabeth v pět hodin ráno druhého dne na recepci hotelu Esplanade ve Washingtonově ulici, kde byli ubytovaní. "Mluvila o tom, že manžel odešel večer pro noviny a ona myslela, že se snad cestou zastavil na pivo nebo mohl zajít do nočního podniku, aby viděl noční život v Praze. Noc byla velmi horká a ona při čekání chvílemi usínala a zase se probouzela. Ale až ve tři hodiny po půlnoci si uvědomila, že něco není v pořádku," vypověděla policii recepční hotelu.
Zejména na základě svědectví Elizabeth Jordanové a několika zaměstnanců hotelu se posléze detektivům podařilo sestavit podrobný popis posledního dne muže, který díky své mimořádně intenzivní a rozsáhlé charitativní činnosti získal přezdívku "otec uprchlíků".
V devět hodin manželé posnídali v hotelové restauraci. Od 10.30 krátce poseděli na terase před hotelem a v 11 hodin navštívili sídlo židovské obce, kde se neplánovaně sešli s místními funkcionáři. V půl druhé byli zpět v hotelu, kde se chtěli naobědvat, ale zrovna nebyl volný stůl, tak požádali o popis cesty na Barrandov, kde stávala slavná zahradní restaurace. Na recepci jim však kvůli lepší dostupnosti doporučili Bruselský pavilon na úpatí Letné, kam Jordanovi odjeli taxíkem.
Zde se zdrželi asi dvě hodiny, cestu zpět absolvovali pěšky. Kolem 16. hodiny je zaznamenala obsluha hotelového výtahu. Pokoj číslo 404 na konci chodby ve čtvrtém patře hotelu Esplanade přitom nebyl prvním, kde byli manželé ubytovaní. Původně jim byl přidělen pokoj č. 508 s oknem do dvora, který se však právě kvůli neatraktivnímu výhledu Charlesovi nezamlouval. Toto přestěhování hned první den večer stálo později za spekulacemi, že to učinil, aby zmátl zpravodajské služby, které měly manžele tajně sledovat.
Během odpoledne Jordanovi na pokoji napsali pohlednice, Charles zavolal do své ženevské kanceláře, aby sekretářce a svému zástupci sdělil podrobnosti návratu, a pak i do budapešťského hotelu Royal, kde byl v tu dobu ubytován jejich synovec, který měl nazítří za nimi dorazit do Prahy.
Vpodvečer Jordanovi navštívili zahrádku kavárny Ambasador na nedalekém Václavském náměstí, cestou zpět se zastavili na recepci hotelu Palace v Jindřišské ulici, aby zjistili, zda nemají k dispozici americké noviny, a pak zamířili na večeři do Esplanade.
Charles si objednal minerálku, tomatovou polévku, hamburský steak, což bylo sekané maso s cibulí a salátem, a jako dezert meruňkový knedlík. Díky ovoci v žaludku dokáže později soudní lékař stanovit poměrně přesný čas Jordanovy smrti. V tu chvíli mu zbývají tři hodiny života.
"Asi v 19.30 hodin se Jordan informoval u vrátného hotelu Esplanade, jaké americké filmy jsou promítány v Praze, a po zjištění, že všechny již v dřívější době viděl, odešli oba manželé mezi 20.30 a 21 hodin do svého pokoje. Kolem 21.30 hodin byl Jordan viděn v hotelové hale, kde si prohlížel plastickou mapu ČSSR, která visela na stěně," poznamená policie.
Byl horký večer. "Po návratu z večeře jsem se zabývala nějakými maličkostmi, manžel si vzal sportovní košili a řekl mi, že se půjde podívat, zda již mají ony zahraniční noviny, které jsme předtím chtěli koupit. Manžel prohlásil, že se ještě přitom projde. Bylo kolem 22. hodiny," doplní Elizabeth.
Z Esplanade její muž zmizí, aniž by to kdokoliv ze zaměstnanců včetně recepčních postřehl. Snad odešel nějakým bočním vchodem, což je poměrně zvláštní. Nicméně do hotelu Palace podle svědectví skutečně dorazí. Ale zde stopa Charlese Jordana definitivně končí. Jeho tělo o čtyři dny později nalezne rybář o půldruhého kilometru dál.
Vyšetřovatelé prolustrují všechny ubytované v hotelu Esplanade. A narazí na zajímavá jména. Například na Mohammeda Talaata, který zastupuje egyptskou leteckou společnost a v hotelu si zřídil kancelář. Pravděpodobně je příslušníkem rozvědky. Egypt byl přitom tehdy zásadním nepřítelem židovského státu. I proto se detektivové zaměřili i na další arabské návštěvníky Prahy.
"Dne 16. srpna 1967 byl v hotelovém baru Esplanade přítomen i 1. tajemník egyptského velvyslanectví se čtyřmi osobami. Bylo zjištěno, že Jordan asi ve 20.30 vešel do baru a zůstal krátce stát na schodech. Rozhlédl se a číšník mu nabídl stůl. Prohodili spolu několik slov, na to se Jordan usmál a vyšel ven. Z místa, kde stál, musel tajemníka ambasády a jeho společnost vidět," zaznamená policie.
Později konstatuje, že během kritických dnů nedisponuje poznatky o pohybu nějakých "extremistických arabských nacionalistických živlů" v ulicích Prahy. Pozoruhodné svědectví pak podá i zřízenec hotelu, který v noci onoho 16. srpna nastoupil do služby.
"Nějak po jedné hodině po půlnoci upoutal moji pozornost starší prostovlasý muž středně silné postavy, který se procházel před hotelem po protějším chodníku. Občas se zastavil a díval se nahoru na hotel. Věnoval jsem se své práci, ovšem i tak jsem se občas podíval ven a tento muž si počínal stále stejně. To mohlo trvat asi hodinu. Pak už jsem ho neviděl," popsal. Policii se totožnost podezřelého muže nepodařilo zjistit.
Pitva prokáže, že příčinou smrti Charlese Jordana bylo utonutí. V plicích měl značné množství vody, čili byl ještě živ, když do řeky dopadl. Nikdo ale již nedokázal jednoznačně zodpovědět otázku, zda k tomu nedošlo například v bezvědomí. A tato hypotéza nebyla od věci. Soudní lékař totiž nalezl na levé části jeho čela drobnou ranku.
Že by stopa po úderu? "Pokud jde o Jordanovu práci, bylo známo, že je spojena s Izraelem. Konflikt mezi Araby a Židy tedy mohl mít spojitost s jeho smrtí. Nelze vyloučit, že arabské živly usilovaly o jeho život," nadiktoval do protokolu rodinný právník Jordanových Seymour Rubin, který přicestoval do Prahy, aby se postaral o potřebné náležitosti a pomohl Elizabeth.
Vražda byla pochopitelně jednou z vyšetřovacích verzí. Vedle nešťastné nehody a sebevraždy.
Příslušník komunistické Státní bezpečnosti Josef Frolík, který v roce 1969 uprchl na Západ, později vylíčil, jak se na Charlese Jordana kousek od hotelu vrhli čtyři muži a vecpali ho do přistaveného auta, které patřilo diplomatovi z egyptského velvyslanectví. Akci prý přitom z úkrytu sledovalo jedenáct zpravodajců československé kontrarozvědky ozbrojených pistolemi a samopaly, kteří by ji dokázali snadno překazit. O tom, že Jordana zamýšlelo zlikvidovat arabské komando již v Bukurešti, je údajně s lehkým předstihem upozornila sovětská KGB.
Podle Frolíka estébáci nezasáhli, protože nechtěli narušit upevňující se československo-arabské vztahy, potažmo zbrojní dodávky, které od nás na východ po šestidenní válce plynuly. Frolíkova slova je ovšem nutné brát s rezervou. Vyšetřovací spis o více než dvanácti stovkách stran, který je uložen v Archivu bezpečnostních složek, nic takového nenaznačuje. Ani to však nemusí nic znamenat a tuto divokou představu tak nelze zcela vyloučit.
Soudní lékař konstatoval, že krevní výron na Jordanově čele vznikl působením předmětu o malé síle a ploše. "Setkáváme se s tím často u utopených, u kterých došlo před smrtí k nárazu hlavy o kameny při pádu do vody. Kdyby šlo o úder, nevedl by k bezvědomí."
Tělo prozkoumala i čtveřice amerických expertů v čele se soudním lékařem z New Yorku doktorem Henrym Siegelem. Ani oni nenašli žádné stopy po násilí. Nicméně ho s definitivní platností s ohledem na pokročilý rozklad ostatků ve vodě nevyloučili.
Policie se zaměřila na nalezení místa, kde se měl Charles Jordan do řeky dostat. Sám neuměl plavat a podle výpovědí přátel se vodě spíše vyhýbal. Klíčová byla poloha nálezu těla v levé části Staroměstského jezu. Náčelník Poříčního oddělení Veřejné bezpečnosti vyloučil břehy Střeleckého i Slovanského ostrova a Smetanovo nábřeží.
"Jedinou možností vstupu utonulého označuji nejpravděpodobněji most 1. máje za druhým mostním pilířem ve směru od Národního divadla, což by odpovídalo tahu vody po odpoutání mrtvoly ode dna a naplavení do míst, kde byla na jezu nalezena," popsal policejní důstojník.
Nynější most Legií a jeho okolí se rovněž staly dějištěm vyšetřovacího pokusu, kdy policisté po Vltavě posílali speciální plováky a makety lidského těla a sledovali jejich dráhu až na dotčený jez. Jednoznačně jim z pokusu vyplynulo, že Jordan se musel dostat do vody někde mezi pravým břehem Střeleckého ostrova, který most Legií protíná, a třetím pilířem. Potápěči pátrali po jakémkoliv předmětu, který by tuto hypotézu potvrdil, zejména se soustředili na Jordanovy chybějící brýle, ale ani důkladné pročesávání dna hrabičkami výsledek nepřineslo.
Pátrání se vleklo, ale stále se nedařilo najít rozhodující důkaz či svědectví. V polovině prosince vyšetřovatele zneklidnila zpráva, že nedaleko Curychu za podivných okolností zemřel profesor Ernest Hardmeyer z Ústavu soudního lékařství Curyšské univerzity, který mrtvolu Charlese Jordana na přání amerického velvyslanectví pitval. Švýcarský lékař byl nalezen umrzlý v lesíku deset metrů od svého nepoškozeného auta. A česká policie ve smrti Hardmeyera a Charlese Jordana spatřovala shodné rysy. Ke konkrétnímu výsledku však tato domněnka nevedla.
Kriminalisté ani za několik týdnů nenalezli nic, co by nasvědčovalo tomu, že si Jordan sáhl na život sám. Spíše naopak. A nenalezli ani žádné důkazy či svědectví, které by potvrzovaly nebo naopak vylučovaly vraždu.
Policisté shrnuli: "Je sice pravdou, že na mrtvole nebyly zjištěny stopy násilí, avšak menší poranění, zejména oděrky nebo krevní podlitiny menšího rozsahu na těle být mohly, ale v důsledku hniloby nebyly nalezeny. Rovněž použití prchavých omamných látek k překonání odporu poškozeného a jeho přivedení do bezvědomí, nelze vyloučit, neboť přítomnost těchto látek je po velmi krátké době neprokazatelná. Pokud by mělo být uvažováno o této verzi, je třeba předpokládat vysoké odborné provedení, které by snad byla schopna profesionální rozvědka nebo teroristická organizace."
Jako nejpravděpodobnější příčina smrti se tak kriminalistům jevila nešťastná náhoda. Pracovali s verzí, že si Jordan při noční procházce Prahou prostě potřeboval odskočit. Močový měchýř měl plný. Veřejné záchodky na trase mezi Jindřišskou ulicí, kde byl v hotelu Palace viděn naposledy, a Smetanovým nábřežím však byly již v tu dobu zavřené, a tak mohl zamířit na poměrně odlehlý Střelecký ostrov, kde spadl do vody a utopil se.
Ani více než rok trvající vyšetřování žádné zjištění zásadní pro objasnění případu nepřineslo. A proto bylo stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti 22. října 1968 přerušeno. V té době už byla situace v Československu po okupaci vojsky Varšavské smlouvy zcela odlišná, než jak ji v Praze v létě předešlého roku poznal "otec uprchlíků" Charles Jordan, který zde nakonec nalezl svou smrt.
