Hořín/Zálezlice - Když voda z uměle vybudovaného vltavského plavebního kanálu na začátku letošního června dosáhla vrcholku čtyřmetrové ochranné zdi, věděl starosta Hořína Jaroslav Vrba, že je zle.
Netrvalo dlouho a "hořínská Niagara" vyrovnala hladinu řeky na obou stranách stěny. V tu chvíli se přibližně jedna čtvrtina Hořína ocitla pod vodou. To, co mělo Hořín chránit, nakonec přispělo ke zhoršení situace. Protipovodňová zeď totiž nakonec posloužila jako zátka, díky níž se voda ve vsi držela i v době, kdy se řeka na její druhé straně již vracela do svého koryta.
"První povodně jsem zažil v roce 2002. Při druhých, o čtyři roky později, jsme si oddechli. Byly pouze slabým odvarem předchozích. To už se ale nedá říct o těch třetích, letošních. Nedosáhly sice takové výšky jako před jedenácti lety, voda se ale ve vsi držela déle. Neměla díky protipovodňové zdi a nefunkčním propustím kudy odtékat," popisuje Vrba své zkušenosti s velkou vodou.
Půl roku po opadnutí vody jsou v Hoříně následky povodně stále patrné.
Stále se opravují domy, domácnosti je třeba znovu vybavit a starosta přemýšlí, jak se další velké vodě ubránit. Ostatně - aby se dostal do své kanceláře v prvním patře obecního úřadu, musí nejprve překonat pytle s cementem, prkna a pracovní nářadí. Přízemí úřadu je totiž stále neobyvatelné.
"Stěny ještě nestihly vyschnout. Chtěli bychom to sice omítnout co nejdříve, někteří nám ale radí, abychom počkali nejméně přes zimu," přibližuje popovodňové problémy starosta Vrba.
K rysce z roku 2002 přibyla druhá
Ještě hůř dopadla domácnost Boženy Čvančarové. Ryska na domě z letošního června je nakreslena sice asi o metr níž než ta z roku 2002, i tak se voda zastavila až těsně pod výškou prvního patra a zaplavila celé přízemí.
"Spoušť. Přesně tak to tu vypadalo, když jsme poprvé po opadnutí vody otevřeli dveře. Všechno bylo pokryté vrstvou bahna, které kompletně zničilo veškeré vybavení v přízemí. Voda odplavila sádrokartony na stropě a odhalila neopracované trámy," popisuje Čvančarová.
Patřila ale k těm šťastnějším. Dostala peníze od pojišťovny, které aspoň částečně vykompenzovaly škody. Navíc díky solidaritě Hořín získal na darech šest milionů korun. Tři a půl milionu úřad již rozdělil majitelům více než 140 postižených míst v závislosti na míře zaplavení a dalších 800 tisíc ještě zbývá na účtu.
Několikatisícové finanční "odškodné" plus 30 tisíc od státu za zatopenou domácnost dostala i paní Čvančarová a její rodina.
"Jsme rádi za každý příspěvek. Pouze s penězi od obce a státu bychom ale nevyšli. Naštěstí jsme měli dům pojištěný," říká Čvančarová, kterou jsme zastihli uprostřed stavebních úprav. Stopy po červnových povodních jsou totiž na jejím domě stále patrné a podobně vypadají i okolní domy.
Podle starosty Hořína systém povodňové pomoci funguje natolik dobře, že ho neohrozila ani letošní vládní krize a následný pád Nečasova kabinetu.
"Především neziskové organizace, armáda, Hradní stráž a policie odvedly v postižených oblastech výbornou práci," děkuje Vrba za pomoc.
Ubránit se
Statistická čísla jsou nemilosrdná. Za posledních dvacet let Česká republika zažila víc ničivějších a výrazně větších povodní než za stejnou dobu kdykoliv předtím.
I rok 2013 opět připomněl sílu přírodních živlů. Červnové povodně si vyžádaly osm lidských životů, postihly 700 obcí, celkové škody se počítají na miliardy. S přibývající frekvencí, dravostí a nevyzpytatelností si tak starostové čím dál víc lámou hlavu, jak se velké vodě bránit.
Jak zadržet nevítaného hosta za branami, řeší už několik let nejen v Hoříně, ale i v nedalekých Zálezlicích na Mělnicku. Obě obce se po ničivých záplavách v roce 2002 rozhodly investovat nemalé peníze do rozsáhlých protipovodňových opatření.
Zatímco Hořínští kolem své obce vybudovali v některých místech až čtyři metry vysokou betonovou protipovodňovou zeď, v Zálezlicích volili "estetičtější" protipovodňový val.
Paradoxem je, že i přes veškerou snahu nezůstala ani jedna z těchto vesnic letošním povodním uchráněna. Hořínská čtyřmetrová zeď byla příliš nízká a přetekla. Přitom by stačilo, aby byla o 30 centimetrů vyšší.
Nedokončený protipovodňový val v Zálezlicích zase neodolal náporu vody, protrhl se a živel se vlil do obce. Kdyby povodeň počkala tři měsíce, je celkem pravděpodobné, že by se nic z toho nemuselo stát. Val měl být dokončen v září.
Meliorační území Hořín
Podle starosty Hořína Jaroslava Vrby jsou ale podobné protipovodňové stavby pouze krátkodobé řešení.
"Zvednutí hrází je očekávané 'syrové válečné řešení', které problém povodně nevyřeší. Je možné zeď v Hoříně zvednout o dalšího půl metru, Mělník ji zvedne o metr a v jiné obci o metr a půl. V tu chvíli se ale dostaneme opět na začátek," říká starosta Vrba a dodává, že takový postup absolutně postrádá systémové řešení.
Vedle krátkodobých řešení by se podle něj měla pozornost zaměřit na revizi celého systému protipovodňové ochrany. "V minulosti se v Česku kdejaká strouha nebo remízek zavezly nebo zabetonovaly, poldry se vyrovnávaly, meliorovalo se, nivelizovalo se a spoléhalo se, že vše spasí vltavská kaskáda. Stát by měl ale více podporovat i systémová řešení, jako je změna orby, čištění struh, odkanalizování," podává výčet alternativ Vrba.
Hořínská Niagara, tak přetékala protipovodňová zeď
Pocit bezpečí
Vrba ale připouští, že v současné době nemá v rukávu žádný záložní plán, a je tak připraven bojovat o navýšení zdi o dalších 50 centimetrů. Není totiž jisté, zda projekt projde schvalovacím procesem.
"Obávám se, že stavební a především vodoprávní úřad nám projekt neschválí, jelikož navýšení nebude v zájmu okolí," dodává Vrba.
Preventivní boj s velkou vodou stál hořínský obecní úřad již skoro 100 milionů. Samotná zeď vyšla na 60 milionů a její navýšení bude stát nejméně dalších osm až deset milionů korun.
Přestože Hořínští vědí, že sebevyšší stěna jim nemůže zajistit stoprocentní ochranu, shodují se, že zeď má především psychologický efekt.
"Díky zdi mám pocit, že jsme aspoň částečně chráněni," vysvětluje Božena Čvančarová, proč jí navýšení zdi, která stojí ani ne deset metrů od jejího pozemku, o dalších 50 centimetrů nevadí. "Když jsem letos viděla, jak hráz přetéká, zhroutila jsem se," dodává.
Její dům patřil v Hoříně při letošních záplavách k těm nejpoškozenějším, voda se zastavila těsně pod výškou prvního patra a přízemí zničila.
Všechno zlé je k něčemu dobré
O čtyři kilometry vzdušnou čarou dál, v Zálezlicích, je situace optimističtější. Silnice jsou opravené, povodní stržené autobusové zastávky jsou zpět na svém původním místě a některé domy září zbrusu novým nátěrem.
Na stole místního starosty Jiřího Čížka stojí zbytek dortu, který původně znázorňoval zálezlický protipovodňový val. "Poslužte si. Dort je domácí a nejlepší je ten čokoládový krém," vybízí nás starosta, abychom se zakousli do hráze, která byla den před naší návštěvou slavnostně předána občanům Zálezlic.
Oproti předpokládaným 140 milionům korun přišlo obec velkolepé technické dílo na skoro třetinovou cenu, na necelých 50 milionů. Snaživý starosta je s výsledkem spokojený a věří, že hráz jeho rodnou ves při dalších povodních ochrání.
"Protipovodňová opatření mají smysl, ale musí se dělat s rozvahou. Nemá cenu dělat opatření na desetiletou vodu, když může přijít pětisetletá. To je přesně ukázka Hořína, kde zbývalo pár desítek centimetrů a vesnice by zůstala suchá," radí starosta.
Přísloví "všechno zlé je k něčemu dobré" v Zálezlicích naplňuje svůj význam. Obec s jediným úvěrem se již po záplavách v roce 2002 dočkala nové silnice a dlouho očekávaného plynovodu a zvelebování pokračovalo i po letošních povodních.
"Pro ještě lepší využití valu jsme letos nakoupili pět (šest) obřích čerpadel. Na jeho udržování bylo třeba pořídit sekačku za čtvrt milionu a bagr, který může být v případě potřeby použit i jinde. Krom toho jsme vysadili několik stovek stromů, včetně ovocných a alej mezi Zálezlicemi a Kozárovicemi. Na jaře by navíc měl být dokončen obchvat pro zemědělské stroje," podává Čížek výčet některých položek, které se mu z popovodňových dotací podařilo pořídit.
Každému, co si zaslouží
Starosta připomíná, že schopnost získat vysoké dotace, nebývalý rozvoj a rychlost, s níž se Zálezlice s povodněmi vypořádaly, leží v žaludku okolních obcí. Mají totiž prý pocit, že symbol záplav roku 2002 dostává víc peněz než kdokoliv jiný.
"Ano, možná máme víc peněz, ale rozhodně ne na úkor ostatních. Je to o tom, sednout si a jednat, a ne lamentovat, že nám nikdo nepomůže," přibližuje Čížek způsob, jak se Zálezlicím letos podařilo získat jedenáct a půl milionu korun na náhradu prvotních nákladů škod.
Jeho obec se zároveň připravuje i na možné budoucí záplavy. "Viděli jsme, že jsou tam dotace na elektrocentrály, ale jelikož žádné nemáme, pořídili jsme je z dotací a připravili se na další vodu. Nakoupili jsme také vlastní vysoušeče, abychom nebyli na nikom závislí," sděluje snažení Čížek.
Zálezličtí při letošních záplavách zúročili i zkušenosti z roku 2002 a začali s likvidací následků již v době, kdy v obci ještě stála voda.
"Poškozené vybavení domácností se organizovaně likvidovalo a naplaveniny se během opadávání vody kropičkou okamžitě smývaly. Týden po velké vodě tak její následky v obci nebyly skoro viditelné," popisuje Čížek.
Kromě dotací se Zálezlicím podařilo nashromáždit i nezanedbatelné peníze z finančních darů. Na dvě konta, pro obec a obyvatele, přišly po letošních záplavách shodně dva miliony korun. "Obecní věci jsou již ve stavu před povodněmi, ještě ale musí vyschnout zaplavené domy," dodává starosta.
