Praha/Varšava - Zhruba čtyři měsíce před tím, než se na Václavském náměstí upálil na protest proti sovětské okupaci student Jan Palach, stal se první živou pochodní 8. září 1968 polský humanista Ryszard Siwiec.
Upálil se při celorepublikových dožínkách na varšavském Stadionu Desetiletí, kde bylo na sto tisíc lidí včetně nejvyššího vedení polské komunistické strany.
U příležitosti čtyřicátého výročí tragické smrti přijíždí do Prahy Siewcův starší syn Wit, který se zúčastní i představení vůbec první knihy o svém otci. Jejím autorem je český historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Aktuálně.cz získala s předsihem výňatky z této publikace.
- Připomeňte si: Jak Aktuálně.cz psalo o výročí srpna 1968
"Čtvrthodinu po poledni se takřka naproti tribuně, kde sedělo nejvyšší vedení strany a státu, polil rozpouštědlem a zapálil devětapadesátiletý muž. V rukou držel polskou národní vlajku, na které byla rukou napsaná slova odkazující na tradiční heslo polských revolucionářů: Za naši i vaši svobodu, čest a vlast," píše Blažek v knize Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí.
Neuvěřilo ani Rádio Svobodá Evropa
Polské tajné policii se událost podařilo na dlouhá léta dokonale utajit.
"Hořící postavu sice viděly tisíce účastníků, ale patrně pouze nejbližší přihlížející dokázali snad aspoň částečně pochopit, čeho byli svědky. O události se po několika dnech sice dozvěděla polská redakce Rádia Svobodná Evropa, ale její vedení nepovažovalo zprávu za důvěryhodnou a rozhodlo se jí nevyužít," píše Blažek.
Zprávu odvysílala stanice až později.
Na místě, kde se Siwiec upálil, našli vyšetřovatelé v aktovce čtyřiadvacet kusů strojopisného letáku, který začínal větou "Protestuji proti nevyprovokované agresi proti bratrskému Československu!" a končil slovy "Umírám proto, aby nezahynula svoboda!".
Na dalších třinácti nalezených listech bylo rukou napsáno "Pravda a lidstvo" a na dvou listech bylo rukou napsáno slovo "Pravda".
Dopis manželce
Milá Maryszo!
Neplač! Je to škoda sil a budeš je potřebovat, jsem si jist, že jsem právě kvůli tomu žil 60 let, odpusť, nebylo to jinak možné, aby nezhynula pravda, lidstvo, když svoboda umírá. Je to menší zlo, než smrt milionů, nejezdi do Varšavy, mně už nikdo, nic nepomůže, přijíždíme do Varšavy a píšu ve vlaku, proto je to nakřivo. Je mi tak dobře a cítím takový vnitřní mír - jako nikdy v životě! Milé děti, nezlobte maminku, učte se, protože to je teď Váš nejdůležitější úkol. Ať o Vás pečuje Bůh.
Líbá Vás otec.
Historik Blažek připomíná, že režisérovi Macieju Drygasovi se na počátku 90. let podařilo nalézt lidi, kteří byli svědky této události a přivedl je opět na Stadion Desetiletí.
Lidé protest nepochopili
Naprostá většina z nich říkala, že protest vůbec nepochopila. Totéž vyprávěl Leszek Łożyński, jehož fotografie hořící postavy jsou jediné, které se dochovaly:
"Všiml jsem si, že na fotografii - když ho doprovází již popáleného - stojí fotoreportéři, ale žádný nepořizuje snímky. Přihlíží nebo hovoří. Nikdo nepřiložil aparát k oku," vypověděl fotograf.
"Pár dnů předtím jsem se vrátil z Československa, kde jsem fotografoval naše vojáky v akci. A když jsem tady uviděl hořícího člověka, vůbec mě nenapadlo, že je možné ty dvě skutečnosti spojit."
Pečlivě připravený čin
Ryszard Siwiec, který se živil jako účetní, svůj čin pečlivě připravil. Jeho dcera Elżbieta našla v jeho pozůstalosti stručný scénář:
"Mezi jeho poznámkami jsem našla strategický plán činnosti. A je tu několik bodů. První zní takto: vstup na stadion - konečně vyřízený. Druhý: komu protesty? Třetí: jaká hesla? Čtvrtý: oblečení. Pátý: benzín a zápalky. Šestý: místo na stadionu. Sedmý: čas akce. Osmý: druhá zpověď a poslední. Takže to všechno bylo naplánované."
Tři domovní prohlídky v domě upáleného
Hned po události na varšavském stadionu se rozjelo vyšetřování polské státní bezpečnosti, které vykonala i tři domovní prohlídky v Siwcově bytě v Přemyšli.
"Podle vzpomínek manželky Ryszarda Siwce k ní tehdy do bytu přišlo celkem třináct mužů v civilu: Řekli, že mají udělat prohlídku v mém domě. Říkám: Nemám tady muže, odjel. Kam odjel? Říkám: Odjel do Tarnobrzegu, služebně. Určitě je teď v Dębicy, protože říkal, že se zastaví u rodiny. A jeden z nich říká: Odjel daleko dál, než do Dębice. A tehdy se ozval jiný: Přestaň, nic neříkej," píše ve své knize Petr Blažek. Rodina se o upálení otce dozvěděla až se zpožděním.
Příslušníci tajné policie dům, kde Ryszard Siwiec bydlel, sledovali a zabavili jeho dopis na rozloučenou, který poslal manželce po své známé, s níž jel do Varšavy. Adresátce byl doručen teprve po více než dvaceti letech režisérem Maciejem Drygasem, který ho našel v archivu ministerstva vnitra.
Nařčení z alkoholismu
Histiorik Blažek uvedl, že rodina Ryszarda Siwce se po jeho smrti ocitla v těžké situaci.
"Žena zůstala sama s pěti dětmi, z nichž tři nebyly ještě dospělé. V Přemyšli se po Siwcově smrti navíc rozšiřovaly pomluvy, podle nichž byl alkoholikem. Také bylo podle vzpomínek rodiny zpochybňováno jeho psychické zdraví," napsal Blažek.
- Čtěte dále: Výstava odhaluje závěť polského Palacha
"Řada někdejších přátel se postupně od rodiny odvrátila a přestala se s ní stýkat. Vdova byla šikanována úřady, byla ji zatajována výplata renty a musela z nedostatku peněz prodat knihy svého manželka a jeho velkou sbírku dýmek. Ačkoliv o tom chybí doklady, je velmi pravděpodobné, že pomluvy uměle rozšiřovala tajná policie, která se případu věnovala ještě několik dalších týdnů," dodal Blažek.
