Praha - Zčernalé plíce, díra v krku nebo rakev s mrtvým dítětem jsou v českých trafikách už přesně rok k vidění na krabičkách cigaret. Někteří kuřáci si na odpudivé obrázky zvykli, jiní našli způsoby, jak je zakrýt. Zhruba desetina kuřáků ale připouští, že kvůli ohavným obalům kouří méně.
Tabákové firmy musely přestat vyrábět krabičky bez varovných obrázků loni 7. září. Do prosince obchodníci ještě mohli doprodat zásoby, potom už kuřáci sehnali jen krabičky s fotografiemi, které vyobrazují možná rizika kouření.
Jedním z prvních menších průzkumů, které se zaměřují na to, jaký efekt ohavné krabičky mají, je bakalářská práce Agáty Červenkové, studentky adiktologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Její sonda do návyků necelých tří stovek kuřáků ukázala, že jedenáct procent dotazovaných kuřáků v souvislosti s varovnými obrázky a nápisy omezilo počet cigaret, které denně vykouří.
V Česku kouří zhruba čtvrtina obyvatel. Průměrný Čech za celý rok 2015 podle Českého statistického úřadu vykouřil 2010 cigaret. Oproti roku 2014 spotřeba vzrostla o více než tři procenta. Právě ohavné krabičky ji mají pomoci snížit. Hlavním cílem ale je odradit od kouření mladé, kteří se zlozvykem ještě nezačali.
"Obrázky, zákaz kouření v restauracích, navýšení daně, to jsou všechno jednotlivá opatření, kamínky v mozaice, které mají dát dohromady celý obraz," vysvětluje národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil s tím, že například obrázky samy o sobě celý problém nevyřeší. "A pokud tedy mají vliv na 11 procent lidí, tak je to docela hodně," myslí si Vobořil.
A jeho kolega Viktor Mravčík, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti, který bakalářskou práci Červenkové oponoval, dodává, že obrázky efekt přinesly, aniž by na to stát musel vydat nějaké peníze. Náklady na změnu vzhledu krabiček nesly tabákové firmy.
Tabatěrky i nálepky
Vedoucí bakalářské práce a odborník na závislosti z Univerzity Karlovy Adam Kulhánek podotýká, že onu více než desetinu kuřáků, které obrázky ovlivnily, mohou tvořit citlivější jedinci. "Může jít například o matky na mateřské dovolené, těhotné ženy či lidi, kteří mimino teprve plánují," domnívá se odborník.
Podle Kulhánka je také otázka, jestli lze snížení spotřeby u 11 procent dotazovaných přičíst pouze samotným obrázkům. Na konci května začal platit protikuřácký zákon, který zakazuje kouření v restauracích a dalších veřejných prostorách.
Podle bakalářské práce se obrázkům aktivně vyhýbá 28 procent lidí. Strategie jsou různé - někteří kuřáci mají tabatěrku, jiní cigarety přendávají do starých nebo zahraničních krabiček bez obrázků, 13 procent dotázaných si obrázky přelepuje. Některé firmy už pro tyto účely vyrábějí speciální samolepky s nejrůznějšími motivy, kterými lze překrýt celou krabičku.
Podle Kulhánka je počet lidí, kteří se obrázkům vyhýbají, příliš malý. "To, že většina kuřáků je vůči obrázkům chladná, mě překvapilo," přiznává.
Průzkum také ukázal, že 42 procent závislých na tabáku nepovažuje zdravotní rizika vyobrazená na krabičkách za reálná. "Může to být i vlivem právě té závislosti. Kuřáci mají tendenci rizika zlehčovat či zpochybňovat," podotýká Kulhánek.
Plíce, prsty i kouřící dítě
Červenková zjistila, že nejvíce si kuřáci zpaměti vybaví obrázky nemocných plic, otvoru v průdušnici, odumřelých prstů na noze, kouřícího dítěte a impotentního muže. "První tři z těchto nejčastěji vybavovaných obrázků zároveň považují za nejodpudivější," píše studentka ve své práci.
Necelá pětina dotazovaných odpověděla, že jejich okolí kvůli kouření v souvislosti s obrázky více kritizuje, a obdobný podíl kuřáků o rizicích kouření častěji přemýšlí.
Odpudivé obrázky na krabičkách členským státům nařizuje tabáková směrnice Evropské unie. Soubor obrázků nevybírali úředníci od stolu, nejprve je otestovali na osmi tisícovkách lidí z deseti členských států.
Některé země šly ještě dál než Česko, kde jsou loga výrobců a varovné obrázky na krabičkách doplněny textovým varováním a také odkazem na to, kam se obrátit o pomoc s odvykáním.
Ve Francii a Británii mají od letošního května všechny značky cigaret jednotné balení. Na britských povinně zelených krabičkách musí varování zaujímat 65 procent plochy, názvy značek jsou uvedené jednotným písmem. Ve Francii jsou pravidla obdobná. Jako první zavedli jednotná balení cigaret Australané, a to v roce 2012.
Také Kulhánek je příznivcem jednotných obalů, uvítal by je i v Česku. "Ale myslím si, že teď je to nereálné z hlediska celkového nastavení společnosti. Myslím si, že nyní je obrovským úspěchem zejména nekuřácký zákon v kombinaci se stávajícími obrazovými varováními na krabičkách," uvedl adiktolog.
Levné Česko
Česko patří k evropským zemím, v nichž lze krabičku cigaret pořídit poměrně levně. Podle serveru Numbeo.com, který porovnává životní náklady v různých zemích, stojí v Česku krabička cigaret značky Marlboro 3,68 eura. Nor za stejné balení zaplatí 11,66 eura.
Američané v příštím roce seženou nejdražší cigarety v New Yorku. Vedení města stanovilo minimální cenu krabičky na 13 dolarů, v přepočtu asi 284 korun.
V řadě zemí dosahuje zdanění cigaret více než tří čtvrtin ceny krabičky. Zvyšování spotřební daně z tabáku je celosvětovým trendem. "V celém světě se ukazuje, že jakmile se skokově zvýší spotřební daň na tabák, stát na tom vydělá více peněz a prokazatelně se sníží počet nových kuřáků, ale i těch stávajících, protože je to pro ně velmi nedostupné," uvádí Kulhánek, který by zvýšení spotřební daně z tabáku doporučil příští vládě.
Národní protidrogový koordinátor Vobořil doplňuje, že by se politici měli také zaměřit na větší vymahatelnost zákazu prodeje tabákových výrobků nezletilým. "Víme, že většina lidí, kteří nezačali s kouřením do čtyřiadvacátého roku, už intenzivně kouřit nezačne," podotýká.
Za slibnou cestu Vobořil považuje tvrdší zdanění cigaret doplněné daňovým zvýhodněním nových produktů, které jsou méně rizikové. Patří mezi ně elektronické cigarety, šňupací či žvýkací tabák či takzvané heets, které tabák nespalují, jen zahřívají.
Klíčové ale podle Vobořila je, aby více peněz putovalo na prevenci a vyšší informovanost. "Jsem už ve čtvrté vládě. Když mluvím o tom, že by na prevenci mělo jít až tři čtvrtě miliardy, tak se na mě všichni dívají jako na blázna. Ale nejde to dělat bez peněz. Regulace mají své dopady, ale bez té druhé nohy to strašně kulhá," dodává.
