Praha - Novinář, moderátor a spoluzakladatel DVTV Martin Veselovský je jedním ze dvou vítězů Ceny Ferdinanda Peroutky za loňský rok.
Důvodem je podle něj i to, že po odchodu z veřejnoprávních médií je na něj a na jeho práci v internetovém videokanálu více vidět.
V rozhovoru s Aktuálně.cz Veselovský prozradil, který host pro něj byl dosud nejtvrdším oříškem. A také to, že největším překvapením bývá, když se politik rozhodne mluvit upřímně.
To by se mohlo týmu DVTV poštěstit v rozhovoru s prezidentem Milošem Zemanem, na který však Hrad zatím nepřistoupil. Vyslal alespoň mluvčího Jiřího Ovčáčka. Duel s ním Veselovský popisuje jako absurdní.
"Schopnost trvat na svém a neuhnout, schopnost nesklouznout k agresivitě a nadto si zachovat šarm. Schopnost rychlé reakce a bystrého úsudku. Schopnost vést rozhovor v nejlepších tradicích britské televizní a rozhlasové žurnalistiky. Jen u málokterých moderátorů najdete všechny tyto schopnosti a hlavně: v tak vyvážené konstelaci." Autoři laudatia Terezie Kaslová a Jan Dražan
"Pan Ovčáček, tak jak mu pravděpodobně jeho práce velí, nebo jak si myslí, že mu jeho práce velí, odpovídal vždycky na něco trošku jiného, než jsem se ptal, a hájil svého šéfa, což asi mluvčí má. Na druhou stranu některé kroky pana prezidenta jsou obtížně obhajitelné a potom ta argumentace podle toho vypadá," řekl oceněný novinář.
Aktuálně.cz: Proč si myslíte, že jste dostal Cenu Ferdinanda Peroutky, a proč teď?
Martin Veselovský: Ještě jsem neviděl oficiální odůvodnění Sdružení Ferdinanda Peroutky, proč já. Takže spíš se můžu dohadovat, proč teď.
Asi jsem teď víc na očích, než jsem byl, když jsem dělal pro veřejnoprávní média. Odchod z České televize a postavení vlastního internetového kanálu DVTV s největší pravděpodobností na mě a na moji práci upřelo větší pozornost, než byla upřená předtím v České televizi a v Českém rozhlase. Tak bych skoro řekl, že lidé, kteří o ceně ve Sdružení Ferdinanda Peroutky rozhodují, prostě usoudili, že rok 2015 bude na to ten nejlepší.
A.cz: V porovnání s Českou televizí se vám asi v DVTV pracuje jinak.
Mně se pracuje jinak nejen vůči České televizi nebo Českému rozhlasu, což je jasné. Ale já poprvé ve svém životě nemám šéfa. Teď jsme čtyři. Já, Daniela (Drtinová) a dva editoři. A v podstatě, když to hodně osekám, tak co si vzpomeneme, to uděláme. Zodpovídáme se jenom sami sobě navzájem. To je pro mě největší rozdíl, se kterým se doteď srovnávám, protože je to něco, co jsem minulých dvacet let nezažil. A vůbec netuším, jestli bych se do předchozího gardu zvládl vrátit, kdyby ta situace přišla.
A.cz: Když jste zmínil, že co si vzpomenete, to uděláte, kam tedy výběr témat a hostů nově směřuje?
Když jsme začínali, tak jsme měli takový nátisk ještě z Událostí, komentářů, kde se hodně probírala každodenní politika. Jednotlivá čtení zákonů a tak dále. Zjistili jsme, že to na naše diváky v DVTV nefunguje. Zároveň jsme zjistili, že se mnoho zdánlivě čistě společenských témat dá brát velice vážně, dá se o nich mluvit smysluplně a nakonec je tam velký přesah i do politiky, což je stejně to gro, co s Danielou děláme, chceme dělat a umíme.
Teď se mluví o takzvaných designovaných dětech, změně DNA před narozením dítěte. To je téma, které bychom možná v Událostech, komentářích dělali jenom s nějakým zaváháním nebo nevím, jestli vůbec, ale teď ho s velkou pravděpodobností uděláme. A na základě prvního duelu se ukáže, jestli to má přesah směrem do legislativy a tak dále. Ono to na sebe potom váže čistě politická témata. Takže ta změna jde spíš tímhle směrem.
A.cz: Jaká je odezva od diváků?
Odezva je na náš vkus skvělá. My jsme po tři čtvrtě roce, co publikujeme videa, překvapeni, jakou si to, co děláme, našlo základnu lidí. Máme asi přes 30 tisíc fanoušků na Facebooku, kteří nejsou mrtvou masou, ale jsou velice aktivní. Neustále jsme tou masou lidí, kteří se na nás dívají, tlačeni, protože se nám vyměnila cílovka, o zhruba deset let se omladila. Jak jsme zjistili, lidi mezi 25 a 35 lety mají k tomu, na co se dívají, jiný přístup. U Událostí, komentářů byl spíš pasivnější. Ale tohle jsou všechno lidi, kteří mají názor a vůbec se ho nerozpakují říct. A my s tím musíme nějak nakládat.
A.cz: Vzpomenete si třeba na nějaký kuriózní mail od diváků?
Kuriózní asi nejsou. Spíš je to tak, že ukrajinská krize na sebe i u nás nabaluje témata, která budí absolutně vyhrocenou pozornost a názory ještě daleko polarizovanější než při prezidentské volbě, což byla zatím moje nejsilnější zkušenost s tím, jak se dá společnost názorově rozčísnout. To znamená, že my samozřejmě dostáváme i reakce, které jsou téměř nepublikovatelné. Je trošku obtížné si z toho při takhle vyhrocených reakcích něco brát, protože buď jsou to reakce: „Jste skvělí a dělejte to ještě dlouho takhle“, nebo: „Běžte do pekla a tam shořte, protože jste úplně mimo a vidíte to úplně nejhůř, jak můžete“.
A.cz: Když jste projekt rozjížděli, vaše obecné plány zahrnovaly živé vysílání nebo více reportáží z terénu. Jaké jsou ty plány teď, po tři čtvrtě roce?
Plány vlastně zůstávají. Živé vysílání, respektive stream, tam někde v budoucnosti visí. Zatím jsme nedošli k tomu, že by něco z toho, co děláme, bylo potřeba bezprostředně streamovat. Až dojde na předvolební debaty, tak to myslím začne zase přicházet na přetřes.
Co se týče reportáží, ukázalo se, že výjezdy z nějakého důvodu fungují úplně fantasticky. Když si kameramani dají práci, natočí k tomu skvělé obrázky a ten rozhovor má úplně jiný setting než tady, tak se ukazuje, že jsou to pro nás úplně nejsledovanější rozhovory za několik posledních týdnů. My s tím budeme nějak pracovat.
A.cz: Takže reportáží z venku možná přibude.
Je to možné, ta forma je skvělá a důležitá. Ale na druhou stranu, nebýt u rozhovoru s developerem z ústeckého ghetta toho obsahu, tak se na té ulici s hezkými obrázky kolem můžeme rozčtvrtit, ale nebude to fungovat. Obě složky musí zaklapnout dohromady.
A.cz: Jaký je nejtěžší rozhovor, který jste v DVTV zažil?
Tím asi zůstává pořád rozhovor s Ivo Rittigem. Byl hodně náročný na přípravu. A pak ten rozhovor samotný byl extra divný, protože to bylo spíš, teď hodně v uvozovkách, psychologické přetlačování. Sice jsem to držel celou dobu v rukou, ale nebyl jsem si úplně jistý výsledkem. Za normálních okolností, i když je rozhovor zvláštní a neodehrává se úplně v nějakých liniích, tak tušíte, jaký bude výsledek, co funguje a co ne. Tady u toho jsem si nebyl jistý vůbec ničím.
A.cz: Do jaké míry dokážete obecně odhadnout, jak bude rozhovor probíhat?
U politických rozhovorů se to do značné míry dá odhadnout, protože znáte argumentář toho politika, dokážete se připravit na veškeré cesty, kudy on bude argumentovat, takže si to rozvětvíte a máte připravených zhruba šest sedm cest, kudy se ten rozhovor může ubírat. V podstatě v danou chvíli může politik překvapit jenom tím, že se rozhodne být naprosto otevřený a odpovídat přesně na to, na co se ptám. To se stává výjimečně.
A.cz: Napadá vás příklad?
Nechci být osobní ani kladně, ani záporně, ale obecně platí, že to přísloví nové koště dobře mete prostě funguje. Než noví politici zjistí, že jim je příjemnější odpovídat oklikou, než aby odpovídali přímo, tak to funguje tak, že mluvíte s člověkem, který poslouchá, co říkáte.
A.cz: Velkou odezvu měl váš rozhovor s mluvčím prezidenta Jiřím Ovčáčkem.
Ale ten měl velkou odezvu, protože byl celý absurdní. Pan Ovčáček, tak jak mu pravděpodobně jeho práce velí, nebo jak si myslí, že mu jeho práce velí, odpovídal vždycky na něco trošku jiného, než jsem se ptal, a hájil svého šéfa, což asi mluvčí má. Na druhou stranu některé kroky pana prezidenta jsou obtížně obhajitelné a potom ta argumentace podle toho vypadá.
A.cz: Pana prezidenta vyzpovídat neplánujete?
My bychom určitě chtěli, ale pokud se nepletu, tak zatím jsme nebyli úplně vyslyšeni. Ale není to nic zásadního, co bychom nějak řešili. Máme zažádáno o spoustu různých lidí a politiků a zatím to nevyšlo. Tak to prostě vyjde později.
A.cz: Prezident Zeman zrovna nedávno Ferdinanda Peroutku komentoval v souvislosti s jeho vztahem k nacismu. Jak vy se k tomu stavíte?
Já nemám doma všechny Peroutkovy Přítomnosti, nečetl jsem je, neprolistoval jsem je. Slyším, že pan prezident říká, že v nějakém pětatřicátém roce měl Peroutka napsat článek s nadpisem Hitler je gentleman. Dobře. Pak slyším experty na Peroutku, kteří říkají: „Všechny Přítomnosti jsme znovu prohlédli, tenhle článek tam není“. Dobře.
Nevím, já mám na Peroutku dost kontinuální názor, který pramení z toho, že jsem přečetl všechno knižní, co o něm a od něho vyšlo. A chovám k tomu člověku velkou úctu, je to ohromný novinářský vzor a vždycky byl. Pravděpodobně asi jediný, který jsem kdy měl. I kdyby měl někde nějaký poklesek, co se týče jednoho článku, tak to prostě nic nevypovídá o tom, jestli celá jeho životní práce byla skvělá a zajímavá a dalo by se za ni postavit, nebo ne. Já v tom nemám žádnou pochybnost. Mimochodem, sám jsem moc zvědavý, jak dopadnou prezidentovi lidé, kteří říkají, že teď prolistovávají Přítomnosti, aby ten článek našli.
A.cz: Jaký rozhovor jste si nejvíc užil?
Těch je halda. Já vůbec nedokážu vybrat jeden. Celé je to tak skvělá a zábavná věc, že mě to prostě strašně baví.
A.cz: Vy si teď můžete plnit i sny, co se hostů týče. Je nějaký rozhovor, který vy jste si od začátku přál udělat, a splnilo se vám to?
Ano, já si můžu plnit sny a dělat témata, která mě baví a zajímají. Když budu mluvit s bývalým pilotem gripenu Martinem Šonkou, který teď létá Redbull Air Race, tak je to skvělé. Já tomu docela rozumím, od malička mě to baví, létání a letadla jsou moje velké hobby, a když tu sedí tenhle člověk, tak je hezké s ním udělat rozhovor, a to dokonce tak, že se za něj není potřeba stydět. Tam klapnou všechny složky, on přinese úžasné obrázky z kabiny letadla a já jsem naprosto spokojený.
A.cz: Zalitoval jste někdy toho, že jste odešel z České televize a založil DVTV?
Ne, vůbec! Z mého pohledu to bylo správné rozhodnutí ve správnou chvíli a něco jsme tady udělali, prošlápli jsme nějakou cestu. Pevně doufám, že DVTV bude dál růst.
