Spolu s Žáčkem přišlo do nově zřízeného Archivu bezpečnostních složek 23 mladých kolegů. Od té doby se v médiích nemluví o ničem jiném než o lustracích.
Ve zprávách o vědomých a nevědomých spolupracovnících StB se objevují známí lidé v čele s expremiérem Josefem Tošovským, folkovým bardem Jaromírem Nohavicou a slovenským arcibiskupem Jánem Sokolem.
|
"Konečně se tu něco děje a nejde o to, že někdo přijde s malou skupinou lidí a něco řeší. Zájem vychází z celé společnosti," komentuje první dny v novém úřadě Žáček.
"Je to jako kdyby povolila zavřená stavidla," popisuje průběh prvních únorových dnů politolog a bývalý disident Bohumil Doležal. "A je hrozně těžké si to nespojit s nástupem nové politické garnitury," připomíná, že minulé vlády výzkum bezpečnostních archivů nepodporovaly.
"Pokud se budou dál objevovat výrazné figury, zájem poroste. O takové zprávy má zájem velká skupina lidí," předpovídá ředitel společnosti Factum Invenio Jan Herzmann.
Lustrační aféry v únoru
- Bývalý premiér a guvernér ČNB Josef Tošovský pracoval údajně od roku 1986 pro Státní bezpečnost.
- Písničkář Jaromír Nohavica nařčen, že v lednu 1989 udal organizátory petice za propuštění Václava Havla z vězení.
- Ředitel českého Interpolu Pavol Mihal prý pracoval jako agent StB od roku 1984.
- Ministr vnitra nařídil kontrolu lustračních osvědčení u tisícovky policejních velitelů.
- Katolická církev a ministerstvo vnitra se domluvily, že prozkoumají kolik kněží spolupracovalo s StB.
- Senátor Jaromír Štětina obvinil žalobce Radima Obsta, že spolupracoval s StB. Obst má vyšetřit případ vicepremiéra Čunka obviněného z korupce.
- Městský soud v Praze potvrdil, že senátor Milan Špaček nebyl spolupracovníkem StB.
- Vrchní soud v Olomouci projedná případ spisovatele Jaroslava Pospíšila, který v knize Hyeny popsal likvidaci protikomunistické odbojové skupiny Světlana koncem 40. let.
- Vrchní ředitel ČT František Lambert přiznal, že byl před rokem 1989 v Lidových milicích.
- Nové materiály z pražských archivů ukázaly, o čem slovenský arcibiskup Ján Sokol v letech 1987 a 1988 informoval StB.
Hlásí se k Doležalovu přirovnání: "Dokud je hráz neporušená, žádná voda se ven nedostane. Od této chvíle je však jasné, že v ní jsou praskliny." Vděčnými odběrateli lustračních zpráv budou podle Herzmanna seriózní i bulvární média.
Bankéř a dvacet zabijáků
Také ředitel Žáček čeká příliv nových odhalení. "Materiály, které máme k dispozici, jsou plné absolutně neznámých věcí. Dosud se bagatelizuje, že tady byl do důsledku policejní stát a zachovaly se po něm stohy materiálu.
Pokud nezvolíme nějaké zásadní řešení, budou se aféry objevovat každých čtrnáct dnů nebo každý týden," popisuje své první zkušenosti.
Sám by chtěl živelnému zveřejňování zabránit tím, že pro vstup do archivů nastaví jasná pravidla. Bude se snažit vysvětlovat, co každý případ znamená.
Žáčka zarazilo, že média věnují mnohem větší pozornost spolupráci bankéře a pozdějšího premiéra Tošovského, než výcviku zabijáckého komanda StB, které bylo v 70. a 80. letech připraveno zasáhnout v západní Evropě.
"Je to škoda, že pozornost přešla jinam. Nedokážu si představit, že by 20 let po pádu Třetí říše někdo našel zprávy o komandu abwehru, které mělo zatknout královnu a nezveřejnil jejich jména," připomíná Žáček skutečnost, že vojenská rozvědka zatím odmítá členy komanda jmenovat.
Naopak Tošovský nebyl pro rozvědku žádným esem, pouze spojkou do státní banky. "Rozvědka potřebovala mít přístup k určitým institucím, aby získala informace a případně se starala o jejich utajení. Takových spojek pověřených ministry nebo jinými šéfy bylo mnoho," říká ředitel ministerského archivu.
Polsko: naprosto bez kontroly
Česko se zřízením Archivu bezpečnostních složek vydalo na cestu, kterou Poláci nastoupili už v roce 1998.
Tehdy sejm odhlasoval vznik Ústavu paměti národa a zvolil jeho ředitele. Od té doby desítky mladých historiků a vyšetřovatelů zkoumají archivy komunistické Státní bezpečnosti nejen ve varšavské centrále. Vědci postupně zaplnili osmnáct krajských poboček.
"Zkoumání historie jde v této chvíli samopohybem. Archivy ani to, co z nich vypluje na povrch už nejde uhlídat," popisuje polskou situaci olomoucký polonista Václav Burian.
Poznal to premiér Jaroslaw Kaczynski, který před volbami sliboval přísné lustrace ve všech veřejných institucích. Před dvěma měsíci však před historiky neobstál nastupující metropolita varšavský, druhý muž tamní katolické církve Stanislaw Wielgus.
S tajnou policíí spolupracoval dvacet let a vděčil ji za povolení studovat v Mnichově i za místo rektora na slavné Katolické univerzitě v Lublinu.
Okamžitě se rozhořely ostré spory mezi jeho přívrženci a odpůrci uvnitř církve, oslabena byla i pozice Kaczynského, který považoval církev i samotného Wielguse za své blízké partnery.
"Velký otřes to znamená pro všechny Poláky. Nikdo si dosud neuměl představit, že udávala i tak významná postava protikomunistické opozice," popisuje Burian atmosféru v Polsku.
Dodává, že tuzemské zprávy o Tošovském, nebo Nohavicovi se s tím zatím nedají srovnat.
Nový ústav na scéně
Česko se však může dostat na stejnou úroveň. Ředitel Žáček dostal za úkol, přetvořit svůj archiv rovněž na Ústav paměti národa. Potřebný zákon navrhli senátoři z ODS a teď ho zkoumá sněmovna. Návrh odmítá levicová opozice, její odpor však není příliš silný.
"Lustrační aféry jdou mimo sociální demokracii, zasahují lidi spíše na pravé části spektra a tak se tím straníci spíše baví," popisuje postoj ČSSD ředitel Masarykovy dělnické akademie Lukáš Jelínek. Proto není příliš pravděpodobné, že ČSSD bude mít k zákonu jednotné stanovisko.
"Průzkum minulosti se už nezastaví," potvrzuje politolog Doležal. Samotné zkoumání minulosti podle něho není příčinou ani překážkou politických afér. Polskem, které minulost zkoumá, otřásá skandál arcibiskupa Wielguse.
Maďaři se naopak minulostí vážně nezabývali a v roce 2004 museli odvolat premiéra Medgyessyho, který byl důstojníkem komunistické tajné služby.
Sám Doležal u nás nečeká skandály podobného formátu: "Zatím lustrace do politiky nezasahují, ani si nemyslím, že se dozvíme něco opravdu objevného."
Rizika politické podpory
Rizikem pro ústav může být i to, že nebude obyčejnou vědeckou institucí. Podobně jako v Polsku, anebo na Slovensku ho budou úkolovat politici v české případě sedmičlenný výbor složený ze senátorů.
Při výměně politické garnitury tak může být jeho práce ochromena. Už se tak stalo na Slovensku, kde Ústav paměti dějin obsadila ultranacionální Národní strana, která namísto komunistického období chce zkoumat útlak Slováků Maďary.
"Dávat vědu dohromady s politikou se nemusí vyplatit, politika na vás může udělat dlouhý nos," hledá poučení polonista Burian.
Ředitel Žáček v českém případě politické zneužití ústavu a jeho informací vylučuje: "Nedovedu si ho ani představit, když budou všechny archivy otevřené a když najdeme model spolupráce se zpravodajskými službami."
