Foto: Katedrála TV

Kardinál Dominik Duka

Jak byste ohodnotil práci současné české vlády? Za co byste ji pochválil a co byste jí naopak vytkl? 

Od 16. prosince 1989 jsem byl pověřen jednáním o některých vztazích církve a státu, na něž pak navazovala jednání s první vládou národní obnovy, a mohu říci, že tento úkol jsem nakonec musel vykonávat po celou dobu svého úřadu. Přesto nejsem ten, kdo by se cítil povolán hodnotit české, respektive československé vlády v celém spektru jejich poslání. O své zkušenosti mohu říci, že z velké části to byla jednání pozitivní, pravdivá, při nichž se řešily i body, které vyvolávaly napětí či spory, ale jsem rád, že jsem mohl při těchto jednáních být.

Přivedlo mě to k poučení nikdy zkratkovitým způsobem, lidově řečeno „štěky“, nehodnotit práci druhého. Takový úkol, jakým je zhodnocení vlád, musíme přenechat odborníkům různých oborů. Myslím si však, že mohu říci, že přes všechny peripetie jsem ze své zkušenosti poznal, že každá vláda demokratického státu je partnerem, který si zaslouží, aby byl respektován.

Jaká kritéria jsou pro vás důležitá při rozhodování o výběru strany, které dáte ve volbách do Poslanecké sněmovny svůj hlas?

Domnívám se, a byl to i názor prezidenta Václava Havla, že velmi často jsou politické strany z ideologického hlediska do jisté míry dětmi 19. století. Nyní jsme ve 21. století a myslím, že doporučovat nějaké jednotlivé strany je téměř nemožné.

Volič se musí mimo jiné rozhodovat na základě principu: jak mohu já přispět k určité změně? V praxi to znamená, že volím osobnost, která má mou důvěru, neboť je morálně vyprofilovaná. Zkušenost mě poučila, že někdy stačí jeden jediný hlas v parlamentu, jeden jediný hlas v zastupitelstvu města či obce, a dokážete zabránit špatným řešením, ne-li katastrofě. Anebo naopak můžete otevřít cestu k rozšíření společného dobra. Na každém hlasu proto záleží.

Na co by se podle vás měla zejména zaměřit příští vláda a jaké chyby by neměla opakovat? 

Domnívám se, že těch rad, které dostává současná nebo dostane budoucí vláda, je „po slovensky povedané: neúrekom“. Jsou to celé „přehršle“ názorů, ale myslím si, že jsou tu základní otázky, jimž je třeba věnovat pozornost. Je to podpora rodiny, řešení demografického problému cestou vlastního potomstva, je to také ochrana práv dítěte, jako je právo na život, právo na rodiče - muže a ženu/otce a matku, a tak bych mohl pokračovat.

Je zde také veliká otázka důchodové reformy, a pokud hovoříme o krizích, které vycházejí z ekologického, či chcete-li klimatického procesu, tak se domnívám, že je zapotřebí, aby se vlády řídily skutečně zdravým selským rozumem a uvědomily si, že tato problematika vyžaduje velké vědecké a interdisciplinární zpracování.

Mnohá nabízená řešení jsou spíše než skutečná řešení pouze politicko-ekonomickými výhledy, které se ale mohou během několika let změnit. To, že se máme chovat k přírodě jako dobří hospodáři, to, že máme usilovat, aby každému člověku na této zemi byla zajištěna svoboda a důstojný způsob života, je zcela pochopitelné. Ale nejsem ten, kdo by mohl rozdávat rady těm, kteří nesou pak celou šíři společenské odpovědnosti.