Do domu tehdy 37letého Miloše Ťupy dorazil v roce 2007 lékař v doprovodu policie. Sebrali ho a převezli do jihlavské psychiatrické nemocnice, kde ho na doporučení obvodní lékařky převzali do ústavní péče. Podle lékařky trpěl sluchovými halucinacemi a obavami, že mu někdo otráví jídlo nebo pustí do bytu plyn. Jeho rodina navíc tvrdila, že vyhrožoval svému bratrovi zabitím. Ťupa tato tvrzení popíral a u obvodní lékařky prý několik měsíců nebyl. Ačkoliv s hospitalizací nesouhlasil, do nemocnice ho i přesto převezli.
Takto hospitalizovaní pacienti většinou končí na uzavřených odděleních, na vícelůžkových pokojích se sdíleným záchodem a koupelnou, kde chybí větší soukromí. Zpravidla se nesmí volně pohybovat ani v areálu nemocnice. Zákon říká, že nedobrovolně lze hospitalizovat jen člověka, který závažně ohrožuje sebe nebo své okolí.
Podle českých soudů bylo toto opatření v případě Ťupy nezbytné pro záchranu jeho zdraví. Evropský soud pro lidská práva však rozhodl, že došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu.
Pokud dojde k nedobrovolné hospitalizaci pacienta, musí okresní soud do sedmi dnů rozhodnout, zdali je oprávněná. Kvůli časovému spěchu se tak v minulosti stávalo, že advokát se ani nestihl spojit se svým klientem a s pacientem se často nestřetl ani soudce. Evropský soud Česku ve svém rozhodnutí vyčítal, že okresní soud nevyslechl ani Ťupovu ošetřující lékařku, ani členy rodiny. Podle advokáta Vítězslava Dohnala, který dlouhodobě usiluje o zlepšení postavení těchto pacientů, se ale situace zlepšuje.
"Pacient často neví, co o něm příbuzní nebo záchranná služba řekli, a nemůže se k tomu vyjádřit. Často je také rozrušený a pod vlivem léků. Soud tak vychází z informací z druhé ruky," popisuje Dohnal.
Ťupa nakonec strávil v psychiatrické nemocnici přes dva měsíce. Podle evropského soudu mu mělo Česko za morální újmu zaplatit v přepočtu skoro 300 tisíc korun. Jeho případ však není ojedinělý. Na nedostatečnou ochranu práv nedobrovolně hospitalizovaných upozorňují dlouhodobě i lidskoprávní organizace. Určitá pochybení před třemi lety připustila i analýza ministerstva zdravotnictví.
To společně s ministerstvem spravedlnosti chystá na příští rok změny. Připravuje například přesný postup, jak informovat pacienty o jejich právech, či zavedení povinnosti posoudit zdravotní stav pacienta nezávislým lékařem.
Právě nedostatek informací je jednou z hlavních věcí, na kterou si pacienti v analýze ministerstva stěžovali. "Když jsme tam přijeli, neřekli mi, proč jsem tady. Neseznámili mě s tím, že to, co se teď děje, by mohlo být považováno za nějakou nemoc. Prostě mi vůbec nic neřekli," popisovala v analýze jedna z pacientek.
Dohnal, který v loňském roce zastupoval přibližně sedmdesát nedobrovolně hospitalizovaných pacientů, tvrdí, že nízká informovanost pacientů o jejich postavení a právech je velmi znevýhodňuje. "Ne všichni hospitalizovaní lidé jsou přitom mimo. Spousta z nich je schopných situaci chápat," říká Dohnal. Další pacientka v analýze ministerstva zdůraznila, že takový dialog je potřeba. "Když vás vytáhnou z ulice, zavřou vás a nic vám neřeknou, tak je to fakt nepříjemný pocit," popsala.
K informacím se pacienti často nedostanou, i když o ně vysloveně žádají, popisuje Dohnal. "Klientka chtěla nahlédnout do své zdravotnické dokumentace, ale tato její snaha vedla k tomu, že ji chtěli přeložit na jiné oddělení, protože se podle personálu její zdravotní stav zhoršil - jen proto, že se domáhala svého práva," uvádí advokát příklad ze své praxi.
Podle Dohnala bývají nedobrovolně hospitalizovaní pacienti vystavováni i nucené léčbě, kterou ale souhlas soudu s hospitalizací nepokrývá. "Hospitalizace má sloužit k ochraně společnosti nebo člověka, aby nedošlo k újmě na jeho zdraví či ohrožení života. Léčit pacienty může zdravotnické zařízení jen do té míry, aby odvrátili hrozbu. Pokud člověk nechce být léčen a brát léky, často to nerespektují a podávají mu léky bez souhlasu," tvrdí Dohnal.
Kolik lidí je ročně nedobrovolně hospitalizovaných, není jisté. Poslední souhrnná data uvádí ve své analýze z roku 2015 Liga lidských práv, podle které celorepublikově dochází ročně přibližně k šedesáti tisícům hospitalizací, z toho až čtyřicet tisíc bývá nedobrovolných. Ministerstvo zdravotnictví data nemá, do konce roku ale musí zajistit jejich pravidelnou publikaci.
