Praha - Národní galerie (NG) odhaduje, že díla, která se jí nepodařilo ve svých sbírkách dohledat, mohou v součtu stát stovky tisíc korun.
Jak uvedl Nejvyšší kontrolní úřad, galerie postrádá jeden obraz, řadu soch plastik a grafik a také tři desítky kreseb.
„Nezahrneme-li mezi ostatní kresbu Jana Zrzavého, jejíž hodnotu v tuto chvíli neznáme, lze obecně říci, že hodnota jednotlivých děl se může pohybovat v řádech desítek tisíc korun a celková hodnota všech exponátů nepřesáhne stovky tisíc korun,“ uvedla mluvčí NG Tereza Ježková.
Právě Zrzavého kresba Zeyerova zahrada by přitom sama mohla podle předního českého galeristy Martina Kodla stát desítky až stovky tisíc. Podobné je to i v případě kresby Františka Kupky, kterou Kodl označuje vedle Zrzavého za nejcennější ze ztracených děl.
„Jednotlivě tato díla mohou stát v řádech desítek až set tisíc korun. Nebude to v milionech,“ říká. Galerie přišla i o ilustraci Josefa Lady k Haškovu Švejkovi. „Některé Ladovy ilustrace ke Švejkovi se prodávají tak za částky mezi 50 až 100 tisíci,“ dodává Kodl.
Zrzavého kresba se ztratila na přelomu tisíciletí po výstavě v Nizozemsku. Národní galerie dílo zapůjčila amsterdamskému muzeu. Teprve o dva roky později zjistila, že se Zeyerova zahrada do depozitáře nevrátila. „Od té doby ale nepodnikla vůbec nic,“ zlobí se ředitel NG Jiří Fajt na svého předchůdce Milana Knížáka, který galerii vedl v letech 1999 až 2011.
Knížak si na situaci po výstavě nevzpomíná. „Já o tom nic nevím. Pokud se kresba ztratila a galerie podala trestní oznámení, tak je to v pořádku,“ říká po patnácti letech.
Po povodních v roce 2002 galerie postrádá například 28 děl sochaře Karla Dvořáka. Ty byly uloženy ve vyplaveném sklepě zámku Zbraslav. Podle Fajta galerie udělala chybu, když nesepsala, o co všechno při záplavách přišla. Ztrátu některých děl navíc podle ředitele nelze připsat na vrub vodě. „Chápu, že došlo k poškození sádrových modelů, ale už nerozumím tomu, že by se ve vodě měla rozpustit pálená hlína a už vůbec ne mramor nebo kovové plastiky. I takové jsou od té doby pohřešovány,“ podotýká Fajt. Knížák se ale brání, že po povodních kontrolu udělal. Žádné kovové plastiky se prý tehdy neztratily.
Na vině současného chaosu v galerii jsou podle Fajta zastaralé kontrolní mechanismy. „Milan Knížak jel podle organizačního řádu z devadesátých let. Galerie neměla řídící systém, který by odpovídal době,“ říká Fajt a slibuje od spustit od začátku srpna nový systém. Ten by měl jasně nastavit odpovědnost jednotlivých zaměstnanců za svěřená díla.
Knížák se kritice brání. Pár desítek ztracených předmětů podle něj představuje jen zlomek z celkových 360 tisíc děl v depozitáři. Bývalý ředitel dodává, že měl v galerii několik kontrol z NKÚ i z ministerstva a na vše navíc dohlížel vnitřní auditor. „Vše bylo rámcově v pořádku. Ať si pan Fajt laskavě všímá svého. Má svých starostí dost a moc se těším na to, až jednou budou hodnotit jeho práci v Národní galerii,“ uzavírá Knížák.
