Proč podle vás ANO přebarvilo v krajských volbách původně oranžovou mapu republiky?
Ukázalo se, že lidé zřejmě věří ve změnu, proto ten úspěšný výsledek hnutí ANO, po osmi letech vládnutí sociálnědemokratických hejtmanů v krajích. Lidé zřejmě chtějí tuto změnu.
Vaše Strana práv občanů se spolu s Okamurovým hnutím dostala do zastupitelstev v řadě krajů…
Co se týká nás, my jsme zečtyřnásobili zisk, oproti dvěma krajům před čtyřmi lety jsme minimálně v osmi, v devíti krajích. To je pro mě obrovský výsledek, jsem za to strašně rád. A věřím, že tímhle tempem budeme tu naši stranu rozvíjet i dál.
Teď ale mluvíte hlavně o krajích, kde jste spolupracovali s okamurovci. V krajích, kde jste kandidovali samostatně, tam to bylo podstatně horší, ve Zlínském kraji máte třeba jen 2,2 procenta. Čím si to vysvětlujete?
S okamurovci, bez okamurovců… já si myslím, že je to teoreticky jedno, protože se určitě počítá i ta odvaha umět se s tím správným partnerem spojit. Zvlášť když máme průmět stejných programů. U nás jsme dopadli, jak jsme dopadli, možná je to tím, že jsme se nespojili, možná jsme byli potrestáni, protože lidé chtěli změnu, protože jsme byli společně v koalici s ČSSD. Já nevím, těch důvodů může být určitě několik.
Myslím si, že špatný výkon jsme v krajských záležitostech během těch čtyř let nepředvedli. Věřil jsem, že to tak půjde i dál. Lidé ale zvolili, tak jak zvolili, a je to jenom na nich. Co se týče mě, já jsem nadmíru spokojený, protože v místě mého trvalého bydliště v Osvětimanech Strana práv občanů získala 52 procent. Kdo to má?
To je samozřejmě slušný úspěch, ale celkově jste získal jen tři stovky hlasů. Proč se ten úspěch z Osvětiman nepovedlo rozšířit ve zbytku kraje?
Možná jste si všiml, že jsem byl na 45. místě, před volbami jsem říkal, že mé osobní ambice nejsou žádné. Kdybych měl nějaké ambice, kdybych chtěl nasbírat víc preferenčních hlasů, určitě bych se tlačil do vyšších pater jako před čtyřmi lety. Ale protože nejsem typ člověka, který by chtěl sedět jedním zadkem na dvou židlích, tak jsem šel na 45. místo, což jsem bral jako povinnost jako krajský předseda. Moje ambice v tom žádná jiná nebyla než pomoct straně a měl jsem čtvrtý nebo pátý nejlepší výsledek v rámci kandidátky, takže se naplnilo to, co jsem očekával. Tedy že jsem pomohl straně. To, že se to celkově nepodařilo, to se holt stává, takový je život.
Vy osobně z toho vyvodíte nějaký důsledek? Budete při příštích volbách kandidovat?
O tom, jestli budu kandidovat, jsem nerozhodoval ani teď. Předsednictvo mě nominovalo, krajským předsednictvem jsem byl požádán, abych kandidoval…
Ale přece jste to mohl odmítnout.
Vždycky bych to mohl odmítnout, ale to bych vypadal trochu jako zbabělec. A já zbabělec nejsem. Pokud sám chci něco po lidech, chci po nich nějaké výkony, tak přece sám nemohu říct, že to nebudu dělat, to nejde dohromady. Já samozřejmě s odstupem času svolám krajský výbor, kde si o všem popovídáme, podíváme se na statistiky, rozebereme je, posoudíme. Samozřejmě můžu mluvit o tom, že dám svou funkci k dispozici, s tím taky nemám žádný problém.
A dáte ji k dispozici?
Je to možné, určitě to mohu udělat. U nás se říká, že po hodech bývají sr..., tak když teď jsme spíš řekněme v té horší situaci, kdybych utíkal od rozdělané práce, vypadal bych jako zbabělec. Ale já nejsem ten, kdo by trval na funkcích. Já funkci k dispozici dám, pokud ji krajský výbor přijme, přijme, pokud nepřijme, budu bojovat a pracovat dál.
Ani Vladimír Kruliš, pracovník protokolu na Hradě, ani Martin Nejedlý jako prezidentův poradce nijak výrazně neuspěli. Nemyslíte si, že by vám spíš škodila nálepka hradní strany?
Podle mě nám nálepka hradní strany určitě neškodí. Ale když člověk trvale žije v Osvětimanech, v Kunovicích, vidíte ho denně, je to něco jiného. Pokud dojíždí do Prahy za prací, potom trochu sejde z očí, sejde z mysli. Pana Nejedlého jsme samozřejmě požádali, protože má trvalé bydliště v Kunovicích, nicméně léta žije v Praze, možná se to projevilo tak, že občané prostě chtějí ty, kteří se často vyskytují v místě svého trvalého bydliště.
Já jsem přijal funkci, kterou mi nabídl pan prezident, rozhodl jsem se po dobu jeho mandátu žít a pracovat vedle něj. Tím samozřejmě se také nedostáváte do míst, kde můžete s občany mluvit o každodenních starostech a strastech a o jejich problémech. A tím jsem trochu odtržený. I tohle mohl být jeden z důvodů. Ale rozhodně bych nám nedával nálepku hradní strany a vyvozoval bych, že nám to ubližuje, nebo pomáhá. To v žádném případě.
