Blog Jany Mihovičové
Hořovice - Případ ženy, kterou státní úředníci za asistence policie přinutili vrátit se po porodu do nemocnice, může být užitečný pro všechny.
Obnažil totiž tušený neduh české státní mašinérie formálnost a rutinu, na jejímž konci stojí neurvalé zásahy do lidských osudů.
Všichni, kdo roztáčeli kolotoč pátečních událostí kolem Evy Hanzelkové a jejího novorozeného syna Miroslava, si přesto za svými rozhodnutími stojí a svorně říkají: "Jednali bychom příště stejně."
Matka má však jasno: "Příště už v porodnici rodit nebudu," říká Eva Hanzelková. "To, co se mi stalo, nechci zažít znovu."
Odejít domů
Porod prvorozeného dítěte v hořovické porodnici probíhal hladce. Matka už předem podle doporučení Světové zdravotnické organizace předložila personálu vlastní porodní plán.
Porodnice tak předem věděla, jaká přání rodička má, či co si nepřeje, aby jí bylo v průběhu porodu i po něm prováděno. Celé znění porodního plánu naleznete ve fotogalerii.
"Porod byl úžasný, mohla jsem rodit s dulou ve sprše," pochvaluje si paní Hanzelková. "Většinu mých přání respektovali a chovali se slušně."
Největší problém přinesl požadavek uvedený v závěru porodního plánu, totiž odejít po porodu co nejdříve domů, pokud dítě i ona budou v pořádku.
"Chtěli jsme odejít, ale lékař, který měl službu, nám řekl, že na nás zavolá policii," vzpomíná novopečená matka. "Chtěli jsme, aby nám dal podepsat revers, to odmítl. Přišel primář, prohlédl nás, řekl, že jsme oba v pořádku, a ať jdeme domů."
Pár hodin na to ale primář Antonín Duchan hlásí policii, že matka s novorozencem svévolně opustila nemocnici. A běh událostí ani jedna ze státních institucí, která se do něj vložila, nezastavila.
Nečekal jsem to
"Volala mi dětská lékařka, která měla dítě o víkendu zkontrolovat, že bude pryč, proto jsem to nahlásil policii," říká primář Duchan z hořovické nemocnice. "Chtěl jsem mít krytá záda, pokud by se dítěti nebo matce něco stalo. Do 24 hodin po porodu může dojít k čemukoliv."
Nikdo už ale matce nezavolal a nezeptal se jí, zda má zajištěnou náhradní lékařku. "Asi pro ně bylo jednodušší zalarmovat policii," říká matka. "Nenapadlo mě, že bych jim měla hlásit, že si sháním jinou lékařku."
Evidentně ale i primáře samotného překvapilo, co rozpoutal. "Dítě i matka byly po porodu v pořádku, vše bylo bez komplikací," říká. "Po pravdě, nečekal jsem, že je přiveze zpátky policie. Stačilo, aby je lékař či sestra jednou denně viděli. Ale chápu, že soud nemá možnost nařídit lékaři, aby za matkou dojel."
Jednal bych stejně
Stěžejní roli tu ale sehrály státní orgány, ke kterým se informace o matce donesla. Tedy odbor sociálně právní ochrany dětí v Berouně a okresní soud tamtéž.
Přestože jako jedni z mála státních orgánů spolupracují s nevládní organizací, která se snaží omezit odebírání dětí z rodin, tenhle případ neustáli.
Podle vyjádření primáře Duchana to totiž byla sociální pracovnice, která si od něj vyžádala citaci, již pak použila v žádosti o předběžné opatření. Díky němu soudce rozhodl o nuceném převezení dítěte do porodnice.
"Neříkal jsem, že je dítě ohroženo, jen jsem to nahlásil policii, jak se má. Jenže pak mi volala sociálka a zeptala se, jestli je dítě ohroženo na zdraví či životě," říká primář Duchan. "Tak jsem řekl, že riziko tu je. Víc vědět nechtěli. Tak jsem jim tuto formulaci napsal."
Sociální pracovnice tak získaly stěžejní větu, která je přesně uvedena v zákoně a jako jediná jim umožňuje zasáhnout do rodiny a dát návrh k odebrání dítěte - či jeho deportaci do nemocnice.
Tím však iniciativa berounské sociálky skončila (nepočítaje to, že zjistili, kde matka bydlí). Nikdo nechtěl po lékaři, aby jim vysvětlil, co se vlastně stalo a v čem ohrožení spočívá. Nikdo se nejel na vlastní oči podívat, zda je dítě v pořádku, a v jakých podmínkách žije.
Sociálka tak s jediným "důkazem" - dobrozdáním od lékaře, že je dítě ohroženo -, podala soudu návrh na předběžné opatření.
"Postupovali jsme dle zákona, pokud dostaneme takovou zprávu od lékaře, musíme konat," říká šéf berounského OSPODu Petr Valta. "Já bych jednal stejně, místním šetřením by se vše jenom zpomalilo. A stejně by nám neotevřeli."
Originální blahopřání
Soudci stačilo k rozhodnutí pár minut. Stejně jako sociálka nezkoumal, v čem ohrožení spočívá a zda je akutní. Ani nepožadoval, aby mu sociální pracovníci předložili vlastní zprávu o situaci.
Soudce Jaroslav Zálejský dostal případ na stůl v půl páté. Kolem páté hodiny už sociálka s policejním doprovodem, záchrankou a nařízením soudu, stála přede dveřmi domu paní Hanzelkové.
"Přijela sem dvě policejní auta, myslel jsem, že jsou to kamarádi Evy, a že jí jdou blahopřát k narození syna," říká tchán paní Hanzelkové. "V ruce měli nějaké papíry, tak jsem myslel, že to je blahopřání. Nikoho nenapadlo, co mají v úmyslu. To bych je nikdy dovnitř nepustil."
Dítě i s matkou odvezli zpět do porodnice, kde zůstali do neděle. "Žádné úkony jsme nedělali, ani žádná očkování," říká primář Duchan. "Jen jsme ji sledovali."
V neděli lékaři matku propustili domů, a pro jistotu si nechali podepsat revers. Soud pak předběžné opatření zrušil, protože pominuly důvody. Lékař už neměl strach.
Vedení okresního soudu v Berouně za rozhodnutím svého soudce stojí. "Nemáme důvod pochybovat o vyjádření lékaře," říká předsedkyně soudu Renáta Macků. "Postupovala bych stejně jak můj kolega, a neprozkoumávala dál vyjádření lékaře."
Připouští přitom, že "to vypadá, že by zřejmě v tomto případě k ohrožení života dítěte nedošlo," dodává však, "ale co kdyby se něco stalo. To bychom měli máslo na hlavě."
Přesto si chce soudkyně případ s kolegy rozebrat a vydat stanovisko, jak v podobné situaci postupovat.
Co kdyby
Případ paní Hanzelkové ukazuje, že k tomu, aby stát zasáhl do života rodiny, stačí strach autorit z "co kdyby". Potvrzuje také závěry analýzy ministerstva vnitra, ve které se hovoří o tom, že soudci a orgány sociální péče postupují formálně a "mnohdy nekonají v zájmu dítěte a rodiny."
Sociální pracovnice, stejně jako soud, jen slepě vycházely z konstatování lékaře, které si ovšem od něj sociálka cíleně vyžádala. Nic jiného už k rozhodnutí nepotřebovaly.
Postupem sociálních pracovníků se začalo zabývat ministerstvo práce a sociálních věcí. "Vyhodnotíme, kde se stala chyba," říká Daniel Hovorka z oddělení sociálně právní ochrany dětí. "Je to extrémní postup a máme silné pochybnosti, zda bylo nezbytné to takto řešit."
"Když v případu figuruje lékař, tak mají sociálky až příliš velký respekt, a nesnaží se rozklíčit, jak to je," dodává vedoucí oddělení Kristýna Kotalová. "I v případě předběžného opatření by si měly zjistit maximum informací a předložit soudu jejich pohled na věc. Pokud to neudělají, soud by si to měl po nich vyžádat."
