Přestože komunisté knězi Antonínu Šuránkovi pořádně komplikovali život, on vůči nim nijak nezahořkl a naopak ještě dával najevo, jak mu leží na srdci osud jeho jednotlivých věznitelů. Ať to bylo v situaci, kdy ho v padesátých letech násilím drželi na Želivě, nebo později mu zakazovali pastorační činnost.
Jeho slova soucitu a odpuštění si nakonec dnešní církevní představitelé vybrali jako citát na nový památník, který byl v neděli v želivském kostele odhalený na památku 464 knězů a řeholníků, vězněných v místním internačním táboře v letech 1950 až 1956. Mimochodem, byl mezi nimi také František Tomášek, pražský arcibiskup a kardinál v letech 1977 až 1991.
"Já se modlím denně za naše dozorce, za toho pána, který mě vyšetřoval ve vězení a vypravoval do Želiva, za všechny, kteří proti mně shánějí materiály, kteří mě zde budou prověřovat a vyšetřovat a odtud vyvážet, popřípadě soudit, abych ukázal, že jako katolický kněz nemám k nim žádnou nenávist, nýbrž že je naopak upřímně miluji a vyprošuji jim totéž co sobě," stojí Šuránkova slova v dolní části památníku, kterému dominuje ukřižovaný Kristus.
Páter Šuránek, rodák z Ostrožské Lhoty na moravském Slovácku, si zachoval rovnou páteř a čisté svědomí po celý život, ne náhodou je kandidátem na blahořečení. Na kněze byl vysvěcen v roce 1926 v Olomouci a už o tři roky později byl jmenován spirituálem olomouckého kněžského semináře, kde působil až do komunistického převratu v roce 1948.
O tom, jak s ním komunistická moc zacházela, svědčí to, že jej státní bezpečnost zatkla v červenci 1951 v kroměřížské nemocnici, kde ležel se zápalem plic. I přesto jej odvezla k výslechu do věznice v Uherském Hradišti a následně do Želiva. Zemřel ve svých osmdesáti letech v roce 1982.
Prosíme o odpuštění, pokud jsme ublížili, žádal převor kláštera
Opat želivského kláštera Jaroslav Jáchym Šimek na začátku nedělní mše upozornil, že věznění duchovní vůbec nesměli do místního kostela a v táboře měli zatemněná okna tak, aby na kostel ani neviděli. Přesto podle opata necítili k věznitelům nenávist. "Měli otevřené srdce i vůči těmto lidem, kteří je tady pronásledovali, týrali a věznili. Přesto jim opustili. Takovým vzorem byla veliká osobnost tohoto internačního tábora, monsignore Antonín Šuránek," řekl opat.
Celá nedělní mše byla vedena v duchu smíření, což bylo patrné hned při prvních slovech převora želivského kláštera Tadeáše Róberta Spišáka.
"Sestry a bratři, nechceme dnes pouze vzpomínat na smíření v roce 1968, vždyť smíření je potřebné v každé době. Vždycky se najde něco, co je potřeba odpustit, nebo za co je potřeba požádat o odpuštění," začal svou promluvu převor, který upozornil, že žádá o odpuštění za kněze, včetně želivských premonstrátů.
"Přijměte tato slova za každého z kněží, který vás kdy zranil nebo vám ublížil. Ať pramen živé vody a uzdravení nyní teče ze zdroje smíření. Prosíme o odpuštění, kdy jsme mysleli na své pohodlí a nebyli schopni oběti. Kdy jsme byli egoisté, a mysleli pouze na sebe, ne na blaho našich věřících. Prosíme o odpuštění, když jsme byli zahořklí, zatrpklí, lhostejní, ironičtí, kdy jsme měli málo lásky a pochopení, soucitu a empatie. Prosíme o odpuštění, když někdo z vás hledal pomoc a dočkal se od nás zranění, nebo odmítnutí," pronášel mimo jiné Převor Tadeáš Róbert Spišák.
Autorem památníku je slovenský výtvarník Svetozár Ilavský, který loni vytvořil v želivském kostele také obětní stůl. Kristus z nového památníku je zmenšeninou jeho Krista v nadživotní velikosti, který dominoval pódiu v Bratislavě, když v roce 2003 navštívil Slovensko Jan Pavel II., Ilavský na památník napsal také slova INM (in memoriam).
"Jakoby je ve spěchu vyškrábal některý z uvězněných větvičkou nebo kusem dřeva do země na památku, abychom nezapomněli," vysvětlil Ilavský.
