Praha - Jen dva dny poté, co unikátní výzkum pro ministerstvo školství potvrdil, že děti se speciálními potřebami jsou stále vylučovány z běžných škol, rozhodl soud, že to není ničí chyba.
Alespoň tak se dá číst rozsudek, který dnes vynesl městský soud v Praze, když zamítl žalobu Roma Jaroslava Suchého. Ten požadoval po ministerstvu školství odškodnění za to, že byl přeřazen do zvláštní školy, ačkoliv si posléze úspěšně doplnil základní vzdělání i maturitu.
Jenže výzkum, který si ministerstvo školství nechalo udělat, a jenž má Aktuálně.cz k dispozici, hovoří jasně o tom, že Romové jsou v Česku stále - a navzdory všem reformám - vyřazováni z běžných škol. Většinou neprávem, na základě chybné diagnostiky.
Cedule zmizely, segregace nikoliv
Ze zvláštních škol v Česku sice zmizely cedule s nápisem "zvláštní", jenže jak vyplývá z průzkumu, poměry se na těchto školách prakticky nezměnily.
A to ani po verdiktu Evropského soudu z roku 2007, jenž vyhověl žalobě rodičů 18 romských dětí kvůli zařazené do zvláštních škol. Soud Česko odsoudil a praktiky segregování Romů označil za diskriminaci.
"Údaj o podílu Romů vzdělávaných na školách určených primárně pro žáky s lehkým mentálním postižením lze obecně považovat za velmi vysoký," uvádí se v analýze, kterou pro ministra Lišku nachystala společnost Člověk v tísni.
Téměř na polovině zkoumaných škol tvoří Romové 50% a více žáků, v pětině je jejich podíl více než 70% a v desetině škol jsou prakticky pouze romští žáci. Podle výzkumu agentury GaC je tak mimo hlavní vzdělávací proud vzdělávána třetina romských dětí, oproti 8% dětí z majority.
Pravděpodobnost, že romské dítě skončí na škole se speciálním programem, je podle výzkumníků 3,5x vyšší než u dětí z majoritní společnosti.
A pravděpodobnost, že začne chodit do speciální školy hned od první třídy, je dokonce šestkrát vyšší.
Není to naše práce
Proč tedy romské děti stále končí ve "zvláštních" školách?
Podle výzkumníků je na vině několik faktorů.
Řada běžných škol není na integraci připravena a většina "zvláštních" škol o zařazení sociálně znevýhodněných Romů do těch běžných ani neusiluje. Drtivá většina ředitelů a učitelů se zároveň domnívá, že to ani není jejich náplní práce.
"V žádné ze sledovaných škol jsme nezaznamenali vyvíjení jakýchkoliv aktivit, jejichž cíl by byl jasně a zřetelně definován jako příprava či realizace přechodů dětí směrem na běžné ZŠ," uvádí se v analýze vypracované společností Člověk v tísni.
"Drtivá většina respondentů se nedomnívá, že snaha o reintegraci žáků do škol hlavního vzdělávacího proudu je součástí 'zadání' práce škol," konstatuje analýza.
"Základní školy praktické ale nikdy jasné zadání, aby děti reintegrovaly, nedostaly," říká Zdeněk Svoboda, hlavní realizátor výzkumu. "A hlavně, nemají dostatečnou podporu, aby tak náročný proces realizovat mohly. Ministerstvo s nimi musí více komunikovat a vytvořit odpovídající podmínky. Do procesu je potřeba vtáhnout i rodiny dětí - bez jejich základní spolupráce je nerealizovatelný."
Někteří učitelé také uvádějí, že návrat dětí do běžných škol by ohrozil existenci jejich školy a tudíž i jejich pracovní místo.
Výzkumníci proto na závěr kapitoly o transformaci zvláštních škol konstatují, že je "chybné" očekávat od škol změnu, ve kterou ministerstvo doufalo.
Když kráva zpívá
Analýza také upozorňuje, že většina respondentů důvěřuje závěrům diagnostických center. "Diagnóza lehké mentální retardace je naprostou většinou respondentů považována za jasnou a nezpochybnitelnou indikaci, předurčující žáka ke studiu na dané speciální škole."
Přitom již dříve zprávy České školní inspekce varovaly, že ve zvláštních školách končí děti nikoliv kvůli mentální retardaci, ale proto, že vyrůstají ve znevýhodněném prostředí s nedostatečnou znalostí českého jazyka.
"Já si hlavně myslím, že krávu zpívat nenaučíš," interpertovala výzkumníkům jedna z učitelek svůj pohled na šance dětí s diagnózou lehkého mentálního postižení na vzdělávání v běžné škole. "Takže i když bych měla nejlepší trávu, chlívek, slámu i bych jí mohla pouštět muziku, tak stejně nezazpívá."
Změny na obzoru?
Jenže podle ministerstva školství jsou romské děti často diagnostikovány chybně a ve speciálních školách končí neprávem.
"Není možné spojovat etnicitu s mentálním postižením. Jde o chybnou diagnostiku," říká náměstkyně ministra školství Klára Laurenčíková. "Je nutné, aby se odlišovalo, zda jde opravdu o postižení nebo důsledek sociálního znevýhodnění. Proto chceme změnit standardy poradenských institucí."
Podle náměstkyně potvrdil průzkum obavy a oprávněnost kritik, které se ohledně vzdělávání znevýhodněných dětí objevovaly.
"Školy se sice jinak jmenují, ale nedošlo k razantnímu posunu směrem k reintegraci," říká náměstkyně. "Nelze ale říci, že ty školy dělají špatnou práci a že za to mohou. Celý systém je přetížen a my musíme nikoliv hledat viníka, ale udělat něco proto, aby se systém posunul."
Vláda již v březnu schválila návrh opatření, který by měla situaci řešit. Ministerstvo mimo jiné žádá vzdělávání budoucích učitelů, změnu legislativy, financování, umožnění vytvářet v běžných školách vyrovnávací skupiny, které by dětem pomohly začlenit se.
Vzhledem k pádu vlády, však bude na novém ministrovi, zda návrhy vypracované Liškovým resortem akceptuje, nebo zda zvolí jinou strategii.
