Kostelní zvon v Moravské Nové Vsi bije zrovna polední hodinu, když se pár desítek metrů od kostela ozývá lidový zpěv místních obyvatel. Skupina mužů stojí před vinařstvím Miroslavy Ježkové jako by chtěla symbolicky ukázat, že dva roky od tornáda se život vrátil do dřívějších kolejí a lidé mají občas i důvody ke zpěvu. Vždyť právě zmiňovaná vinařka, stejně jako mnozí další, museli dlouhé měsíce dřít na tom, aby se znovu postavili na nohy.
"Tím, že se k k nám vraceli lidé, kteří viděli, jak bojujeme s následky tornáda a objednali si víno, aby nám pomohli, tak jsem věděla, že budu s vinařstvím pokračovat. Říkala jsem si, že je nezradím a pojedu dál. Původně jsem to chtěla chvílemi vzdát, ale člověk v sobě zase našel sílu," říká Ježková. Tornádo jí poničilo nejen vinohrady a sklady vína, ale také rodinný dům. Když s ní Aktuálně.cz mluvilo poprvé hned po katastrofické události, vycházela ze sklepa, kde byla schována i se svou rodinou. Už tehdy si získala sympatie mnoha lidí, když mluvila o tom, jak člověk musí jít dál i přes všechny problémy.
Nyní stála před vinařstvím a ukazovala, jak své podnikání od té doby proměnila a s čím novým přišla. "Děláme pořád vinařství, ale jdeme trošku jiným směrem, protože vinařů je strašně moc. Takže se snažíme zaujmout i trošku jinak. Děláme frizzante v plechu, abychom oslovili širší skupinu lidí, změnili jsme úplně marketing, na facebooku řádíme, e-shop nám funguje úplně jinak. Pořád něco vymýšlíme, a máme toho ještě strašně moc v záloze," vypráví energicky a vzápětí ujišťuje, že v žádném případě se nechce vzdát výroby klasického vína. "Občas mi někdo říká, proč neopustím odrůdová vína, ale já říkám, že to neudělám, protože mám k řemeslu obrovský respekt," konstatuje.
Jen ulici od ní běhá kolem své nové restaurace Pavlína Šottl Sečkářová, která by podnik chtěla co nejdříve otevřít. "Už bychom otvírali, ale jedna firma musí opravit nábytek, který nám dodala. Tak snad se to povede v příštích dnech," hlásí a přitom odnáší z auta věci řemeslníkům, kteří ve dvoře stavějí velkou pergolu.
Rodinu Sečkářových zasáhlo tornádo tak, jako málokoho jiného. Nejen, že jim zničilo hospodu, jejíž tradice byla dlouhá 99 let let, ale o život přišel také Sečkářové strýc. Přesto byla podnikatelka od prvního dne po neštěstí přesvědčena, že postaví novou hospodu. "Jasně, že jsem ji chtěla postavit. Ještě jsem ale musela přesvědčovat ostatní. Mě to nenapadlo ani řešit jinak. Prostě jsme chtěli hospodu, a tak ji máme zpátky," prohlašuje kategoricky.
"Otec nejprve nechtěl hospodu obnovovat, a není se co divit, když přišel o bratra. Navíc z nás byli bezdomovci, byli jsme bez práce. Ale přemluvily jsme ho, nedovedly jsme si se sestřenicí představit, že budeme pracovat jinde než v rodinné hospodě," uvedla Šottl Sečkářová.
Pojišťovna Sečkářovým vyplatila milion korun, ale díky veřejné sbírce, dotaci i pomoci rodiny se podařilo hospodu obnovit bez nutnosti úvěru. "Jsme vděčni za pomoc spoustě kamarádů a známých, hlavně těmto lidem vděčíme za to, že hospoda opět stojí. A samozřejmě také lidem, kteří nám pomohli finančně. Jinak bychom to nikdy nedokázali," přiznává s vděčností v hlase.
V podobném duchu by šlo jít k dalším lidem v Moravské Nové Vsi a v okolí, kteří buď své domy museli opravit, nebo postavit nové. Mezi těmi, kteří mají za sebou rozsáhlou rekonstrukci je také Zlata Maděřičová, která na výročí tornáda uspořádala Sousedské slavnosti, kdy se sešli lidé na snídani na jejím dvoře, a zároveň řada místních lidí otevřela své domovy.
"Z tornáda jsme se vylízali díky pomoci mnoha lidí, kdy jsme si pomáhali nejen jako sousedé, ale pomohlo nám i mnoho cizích lidí. Uvědomili jsme si, že to, jak se k sobě jako lidé chováme, je mnohem důležitější než opravené střechy a chodníky, i proto jsme uspořádali Sousedské slavnosti," vysvětlovala Maděřičová, která vede Jihomoravskou komunitní nadaci. Ta se podílí už řadu let na mnoha akcích, včetně sobotní slavnosti.
Pohled na její dům rovněž potvrzoval, jak výrazného pokroku místní lidé dosáhli. Po mnoha měsících oprav vypadal její dům jako nový. "Máme skutečně důvody k radosti, když se podíváte, jak je to tady nádherné. Hodně nám pomohla Nadace Via. Teď byl tady v Moravské jeden dárce a pomocník z Prahy a říkal, že naše obec vypadá jako nejbohatší dědina ve státě," směje se Maděřičová.
Mnohem lépe už vypadá také základní škola a její okolí, ve kterém se v sobotu pohybovali žáci místní školy. Osmáci uspořádali dobročinnou benefici, v rámci které napekli domácí pečivo, vyrobili ozdoby do charitativního obchůdku a pro děti připravily zábavný park. "Zapojili jsme se do programu Nadace Via Dobrodruzi, který učí mladé lidi a žáky základních škol pořádat dobročinné akce," sdělila hlavní organizátorka Anna Juřenová, která chodí do osmé třídy. Přitom se svěřila, jakou má radost, že se Moravská Nová Ves proměnila k lepšímu. "Mnoho se toho opravilo, lidé se víc stmelili, víc si pomáhají. Ještě by to chtělo vysázet stromy," přeje si.
Po sobotní oslavě čeká Moravskou Novou Ves ještě velká sláva v neděli. Místní věřící budou žehnat zrekonstruovaný kostel, který tornádo velmi citelně zasáhlo. Díky ohromné pomoci mnoha lidí ale opět stojí v celé kráse.
Vždyť právě polední zvon, který zvonil do zpěvu místních mužů, byl jasným důkazem toho, že zničená zvonice byla také obnovena.
