Rozhovor - Václav Havel byl nejen politik, ale i filozof, dramatik, mezinárodně uznávaný bojovník za lidská práva a vůdce sametové revoluce; a jeho význam nemůže být zpochybněn ani s odstupem času výzkumy nebo hodnocením historiků. Tak režisér a producent Fero Fenič vysvětluje iniciativu, jež se obrací na vládu, aby po zesnulém exprezidentovi hned v lednu pojmenovala pražské letiště.
Výzvu už podpořilo na 60 tisíc lidí a není prý nač čekat. Podporu této myšlence podle režiséra dokládají i ankety a průzkumy. Na Facebooku už nicméně vznikla kontra-iniciativa a proti je paradoxně i někdejší osobní tajemník Václava Havla Vladimír Hanzel.
Havel podle něj nesnášel lety letadlem a tento pocit v něm sílil; letiště je navíc komerční záležitostí. Hanzel nepochybuje o tom, že je nápad veden čistými úmysly, ale míní, že exprezidentovo jméno by mělo nést spíše divadlo, škola, knihovna, univerzita nebo koncertní sál. Fenič na to namítá, že Havel nebyl jen prezidentem umělců a intelektuálů.
Vláda včetně premiéra se zatím jednoznačnému slovu vyhýbá a je zdrženlivá. Žádný člen kabinetu ani nenaznačil, že by na program lednového jednání vlády tento bod navrhl. To znamená, že iniciátoři myšlenky by museli u ministrů lobbovat.
Bývalý československý a český prezident Havel zemřel ve věku 75 let v neděli 18. prosince na své chalupě v Hrádečku na Trutnovsku.
Kdy a kde vznikl nápad s pojmenováním letiště?
S tímto podnětem přišel jeden můj známý, který není původem Čech. Už před pár měsíci, kdy se zdravotní stav Václava Havla zhoršil, jsme vedli diskusi, jak se zachovají představitelé státu v případě jeho úmrtí. Tehdy padl návrh, že Václava Havla je třeba ocenit konkrétním činem, který nemá jen lokální nebo formální hodnotu. Můj známý ze svého pohledu cizince navrhnul, že takovým důstojným, viditelným a nadnárodním místem je letiště. Den po úmrtí Václava Havla mi to připomenul a požádal, jestli bych se této myšlenky neujal.
Kdo stojí za touto myšlenkou kromě vás?
Zkušenosti ze sametové revoluce ukazují, že co se neudělalo hned, později se už většinou prosadit nepodařilo. Jakmile vyprchají emoce a sepětí národa, vše se zpochybní a vůle k činům pomine. Zavolal jsem proto v pondělí kolegům režisérům Olze Sommerové a Břetislavovi Rychlíkovi a požádal je o podporu. Společně jsme pak oslovili několik dalších kolegů a známých, Věru Čáslavskou, Hanu Hegerovou, Táňu Fischerovou, Martu Kubišovou, Helenu Třeštíkovou, Libora Peška, Marka Ebena, Zdeňka Svěráka, Jiřího Bartošku a další.
Všichni se k návrhu připojili. Ještě dříve, než jsme naši Výzvu zveřejnili, získala o ní ze zdrojů mně neznámých informace některá média a zveřejnila je. Pak se vše začalo samo lavinovitě šířit. To je síla internetu a sociálních sítí, které se dokážou ujmout nějaké myšlenky a pak je jen na jejich uživatelích, s čím se ztotožní. Já jsem neběžel do žádných médií, ona se začala sama ozývat.
Kde je k dispozici petice? Kolik lidí ji podepsalo a jak tento počet podle vás poroste?
Nejde o petiční akci podle pravidel zákona. Nebyl na to čas ani podmínky. Také to nebyl původní záměr. Reakce však byla velmi spontánní, jen na sociálních sítích vzniklo v průběhu úterý asi 12 dalších podpůrných iniciativ a já byl zaplaven maily a dotazy, kde je možné se k naší výzvě připojit. Proto jsme ve středu odpoledne spustili internetové stránky www.letistevaclavahavla.cz , kde mohou naši iniciativu podpořit občané.
V této chvíli - tedy v úterý 27. 12. odpoledne - jejich počet dosáhl již 60 000. A zájem roste, v podstatě každou minutu se připojuje nejméně jeden občan. Objevují se i podpisy ze zahraničí, jak od našich krajanů, tak i osobností z USA, Anglie, Austrálie, Švédska, Německa, Slovenska, dokonce i z Indie. Předpokládáme, že počet signatářů brzy překoná 100 000 a bude nejspíš růst dál.
Vyzýváte vládu, aby o pojmenování letiště rozhodla už 12. ledna. Věříte, že návrh projde?
Mám obavy, ale věřím, že to veřejnost bude pozorně sledovat, protože jde zároveň i o zkoušku české vlády a politických stran, jestli oslavná slova, která v minulých dnech na adresu Václava Havla všichni pronášeli, byla myšlena upřímně. Tím spíš, že neexistují překážky, které by vládě v takovém rozhodnutí bránily, protože jak hlavní město Praha, tak rodina Václava Havla návrh podporují.
Nevím, jak by vláda mohla zamítnutí přesvědčivě obhájit, kromě frází o široké celonárodní diskusi a historickém zhodnocení... Tomu však dnes už nikdo neuvěří. I průzkum České televize a ankety ukazují, že většina obyvatel k této myšlence nemá výhrady.
Navíc nejde o přejmenování letiště, ale o pojmenování - oficiální současný název je jen Letiště Praha. Tento krok tedy vyžaduje menší náklady než návrhy na přejmenování ulice nebo náměstí, navíc nikoli z veřejného rozpočtu. Nijak to tedy nezkomplikuje život občanům a institucím v daném místě. Myslím, že pokud se vláda k návrhu postaví čelem, získá si větší důvěru značné části našich obyvatel.
Proč právě letiště? Symbolizuje politické i lidské směřování Václava Havla?
Ano, už vím, že sice rád poznával cizí země, ale nelétal příliš rád. Letiště však vnímám jako symbol, jako křižovatku cest, svobodného pohybu lidí i myšlenek, jejich prolínání a potkávání se - a to myslím dobře symbolizuje politické i lidské směřování Václava Havla. Právě letiště je pro běžný život jeden z nejkonkrétnějších odrazů jeho boje za svobodu; bylo a je pro nás bránou ke svobodě.
Symbolizuje zboření bariér, otevření dveří do celého světa i zviditelnění naší malé země. Pro cizince je první branou, kterou do naší země vstupují. Právě na tomto místě může být jeho jméno každodenně přítomno nejen pro současníky ale i pro budoucí generace. A to v rozsahu, jaký žádné divadlo, škola nebo knihovna nesoucí jeho jméno nabídnout nemůže.
Ale přece jen se v Havlově případě nabízí právě divadlo či centrum kultury, vzdělávání, myšlení…
Pojmenování kulturní instituce by zdůraznilo jeho přínos jen jako dramatika a spisovatele. A letiště v Ruzyni v sobě skrývá i další symboliku: konec konců právě v nedaleké věznici nepřímo začala cesta Václava Havla na Pražský hrad. Jeho jméno tak bude veřejnou deklarací hodnot, ke kterým se hlásíme. I v jiných zemích nesou letiště hlavních měst jména osobností, které se významně zapsaly do dějin své země. J. F. Kennedyho v New Yorku - už měsíc po jeho smrti -, Charlese de Gaulla v Paříži, Indíry Gándhíové v Dillí.
I v sousedních zemích se takto přihlásili ke svým osobnostem, krakovské letiště nese jméno papeže Jana Pavla II. a bratislavské bylo před několika lety pojmenováno po Štefánkovi. Chci věřit, že Václav Havel by to vnímal nejen jako přihlášení se k jeho odkazu, ale především jako důkaz, že ochranu svobody a demokracie chceme mít denně na očích.
A byla tedy ve hře i ona „kulturní" místa?
To už jsou opravdu místa, která mají své vyhraněné, nebo i velmi úzké publikum. Nepochybně budou i takové snahy a jeho jménem se některá taková centra časem pojmenují. To se přece s naším návrhem nijak nevylučuje! Divadel, škol i knihoven je však v naší zemi hodně, ale hlavní mezinárodní letiště jedno. V součastné době jím prochází přes 12 milionů lidí ročně. A Havel byl prezidentem všech sociálních, věkových, vzdělanostních a národnostních skupin i menšin, proto by jeho jméno mělo být spojeno s místem, kde se tyto skupiny bez výjimky protínají; které je praktickou součástí jejich života. Tak by si všichni mohli připomínat Václava Havla a vracet se k jeho odkazu.
Zjišťovali jste už právní formality, podle kterých vše musí proběhnout?
Vlastníkem Letiště Praha je stát, proto takové rozhodnutí může přijmout jen vláda. Ale majoritní akcionářská práva vůči Letišti Praha vykonává ministerstvo financí, takže formálně by realizace patřila jemu. Ministr Kalousek v Právu uvedl, že by se měla nejdřív vyvolat o tomto kroku široká diskuse; asi zatím nestačí těch šedesát tisíc podpisů.
Nevím, jak, kde a lépe by měla taková diskuse probíhat, kolik týdnů či měsíců a kdo by ji a jak zhodnotil. Setkávali by se pracující v závodech, nebo umělci zasedli v Národním divadle a hlasovalo by se, jestli je Václav Havel hoden toho nebo jiného ocenění? Nebo by to zkoumala jmenovaná komise funkcionářů, kteří jsou odborníky na cokoliv? Buď jde o alibismus, nebo někdo nepochopil či nechce pochopit, proč letiště pojmenovat.
Nastane vlna pojmenování i v jiných městech? Neměly by se tyto věci skutečně nechat chvíli „uležet", až opadnou první „rychlé" emoce? Nebyla to někdy spíš prezentace vlastní citlivosti, kterou Havel tak neměl rád?
Aktivity místních správ se nedají předpokládat ani jim zabránit. Asi to bude probíhat rozdílně, podle místních podmínek. To je smůla takových mimořádných lidí, jakým byl Václav Havel, že se stávají veřejným majetkem. Nerozumím ale tomu, co se takovým „uležením" změní nebo získá. To je u nás jen způsob, jak něco oddálit a počkat, až se na to zapomene. Pojmenování letiště může být i jakýmsi lakmusovým papírkem stavu naší svobody.
Ano, kdyby někdy v budoucnu převážily jiné interpretace svobody, a s tím se už na některých náměstích a v prohlášeních některých skupinek obyvatel setkáváme, určitě by jméno Václava Havla bylo jako jedno z prvních odstraněno z očí. Na rozdíl od jednoho divadla či školy by na největším letišti vadilo hned. Takže může fungovat i jako signál k poplachu. Proto jméno Václava Havla v názvu letiště osobně vnímám i jako strážce naší svobody.
Jak hodnotíte pietu za Václava Havla? I některým jeho obdivovatelům se zdála příliš pompézní a sám by si to prý nepřál.
Je velmi těžké určit, kde má být hranice pro vzdání díků a obdivu Václavu Havlovi, protože neexistuje v našich novodobých a demokratických dějinách žádné jiné srovnání. Nevím, jak by náš kacířský naturel unesl a komentoval to, co se dělo třeba v Polsku po havárii prezidentského letadla a co dlouho ani po pohřbu neutichalo. Osobně si myslím, že státem organizovaná pieta nebyla přehnaná, určité disproporce se možná objevily jen v některých médiích.
Jak vy jste Václava Havla znal a jak na něj budete vzpomínat?
Nepatřil jsem do okruhu přátel Václava Havla, i když jsem se s ním poprvé setkal již ve dnech sametové revoluce a poté vícekrát v průběhu dalších let. Jsem jen občan, který měl to štěstí ho občas někde potkat. Naposled jsem s ním náhodou mluvil telefonicky před několika měsíci, kdy už byl nemocný. Popřál jsem mu zdraví. Budu na něj stále vzpomínat jako na člověka, kterého nešlo nemít rád.
V čem tkví tedy podle vás jeho hlavní odkaz?
Pro mě osobně v odvaze bojovat, i když není naděje na vítězství, a ve víře v pravdu a spravedlnost, i když se jí sami nemusíme dožít.
