Láska se nyní bude snažit získat podporu i dalších senátorů, jistých má zatím šest hlasů svého klubu Senátor 21. Pro to, aby žaloba putovala do sněmovny, musí zvednout ruku tři pětiny přítomných senátorů. "Dosud jsme se senátorů na podporu neptali, protože i já jako právník, kdybych se měl vyjádřit k žalobě, bych chtěl nejprve vidět její text. Ve chvíli, kdy ho nyní budou mít, se budeme aktivně ptát a budeme si podporu aktivně zajišťovat," řekl Láska.
Text žaloby, který má 44 stran, popisuje 24 údajných porušení zákonů či ústavy od nevhodných slovních vyjádření až po odmítnutí učinit určité kroky. "Ve všech případech se jedná o bezprecedentní porušení doposud respektovaných pravidel, na kterých ústavnost doposud stála. (…) Ústavně žalovaný využil prakticky každou příležitost, jak uplatnit svůj vliv v oblastech, kde mu podle práva nepřísluší, a způsobem, jejž ústava zapovídá," píše se v žalobě. Zároveň se v ní zdůrazňuje, že intenzita zásahů se časem zvyšuje.
Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček připravenou žalobu přirovnal k propagandistickým materiálům po invazi vojsk Varšavské smlouvy. "Má to stejnou úroveň jako publikace 'K událostem v Československu' z roku 1968, kterou vydala sovětská okupační moc," napsal Ovčáček agentuře ČTK v reakci na žalobu. Publikaci o 160 stránkách šířili v roce 1968 představitelé Sovětského svazu jako součást propagační kampaně, která měla přesvědčit o nutnosti vojenské intervence. Dokument obsahoval mnoho lží, polopravd a prohlášení vytržených z kontextu.
Žaloba, jejímž hlavním autorem je advokát Pavel Uhl, připomíná, že Senát se již několikrát pokoušel pomocí svých usnesení prezidenta na jeho nevhodné chování upozornit, pokaždé však bezvýsledně. Ústavní žaloba je proto na místě, protože "jiné možnosti disciplinace nebo rozumného dialogu jsou vyloučeny".
Senátorský klub žalobu konzultoval i s odborníkem na ústavní právo Janem Kyselou, který ji četl a jejím tvůrcům zaslal komentáře a připomínky. Její text však považuje za dobrý.
"Velmi dobře vystihuje, oč ve všech těch sporech o výkon prezidentství Miloše Zemana jde. Je to v zásadě velmi rozsáhlý soubor kroků naznačující, že prezident republiky ústavu ne úplně respektuje. Pokouší se ji v mnoha případech napínat, v mnoha případech ohýbat a v mnoha případech podle mého soudu ji i překračuje. A v tomhle ohledu je to náhled dost výstižný," hodnotil Kysela pro Aktuálně.cz.
Hrubé porušení ústavy? Nejisté
Jestli by to však stačilo na naplnění termínu "hrubé porušení ústavy" tak, jak je pro úspěch ústavní žaloby nutné, si však není jistý. "Záleží na pojetí. Jestli hrubé porušení ústavy chápete nutně navázané na jednotlivé skutky, nebo jestli ten skutek může být trvající delikt, ve smyslu nedokonavého vidu jako dlouhodobé hrubé porušování ústavního pořádku. Pokud bychom se přiklonili k této variantě, tak pak mi žaloba připadá velmi přesvědčivá. Jestli tohle odpovídá koncepci ústavy, si nejsem úplně jistý. To bychom se dozvěděli až z reakce Ústavního soudu," dodal Kysela.
Podle Lásky mezi autory neexistuje shoda, který z bodů žaloby je nejvážnější. "Při konzultacích jsme se potkávali s tím, že každý považoval jiný bod za závažnější. Je to o vnímavosti ústavy. Pro mě jsou asi nejzávažnější body ty, kde si prezident de facto uzurpuje prezidentský systém a odstavuje parlament od kontroly vlády, když si sestavoval svou vlastní vládu a úplně vyřadil sněmovnu ze hry," řekl Láska.
Narážel přitom na rok 2013, kdy Zeman jmenoval úřednickou vládu Jiřího Rusnoka, přestože ve sněmovně měla tehdy většinu stávající koalice ODS, TOP 09 a LIDEM, zatímco jím navrhované řešení zřetelně potřebnou podporu v parlamentu nemělo. Tato vláda důvěru podle předpokladů nedostala, přesto vládla více než půl roku.
"Jednalo se o absolutní úmyslné ignorování politické vůle Poslanecké sněmovny, které vedlo k ustavení vlády bez jakékoliv vazby na politické a ústavní těleso Poslanecké sněmovny," stojí v textu žaloby. Rusnokův kabinet označuje za "prezidentskou vládu".
"Tohle kdyby mělo být do budoucna legitimní, tak se dostaneme do toho, že o vládě nerozhodují ani volby, ani politické strany, ale rozhoduje o nich prezident. A takový ústavní model tady nemáme," dodal Láska.
Z čeho prezidenta žalují
Žaloba kromě toho zmiňuje také další prezidentovy kritizované kroky, například stanovisko o odmítnutí jmenovat Miroslava Pocheho ministrem zahraničí, trvání na jmenování Livie Klausové velvyslankyní na Slovensku a Vladimíra Remka velvyslancem v Rusku, potvrzení informací médií o částce, kterou Česko zaplatilo za unesené dívky v Pákistánu, jeho dlouhodobá stanoviska v zahraniční politice, která jsou v rozporu s postojem vlády, snaha o ovlivnění procesu vydání údajného hackera Jevgenije Nikulina do Ruska, nejmenování profesorů či prohlášení, že v Česku se vyráběl jed novičok.
Láska chce nyní s návrhem žaloby seznámit všechny senátorské kluby. Je možné, že se její okruh ještě rozšíří. "Myslíme si, že žaloba je úplná. Samozřejmě ale chceme dát prostor kolegům senátorům, kdyby měli nějaké připomínky nebo něco, co by bylo namístě do žaloby zapracovat. Ve chvíli, kdy budeme mít za to, že k tomu nikdo nic relevantního nemá, začneme žalobu oficiálně podepisovat," řekl Láska.
V případě, že by se žalobou souhlasily tři pětiny přítomných senátorů, směřovala by do Poslanecké sněmovny. V ní by se pro ni muselo vyslovit minimálně 120 poslanců. V takovém případě by pak o žalobě rozhodoval Ústavní soud. Výsledkem by mohlo být odvolání prezidenta z úřadu.
