Jakub Heller
9. 1. 2019 10:35
Ve čtvrtek 10. ledna má na dveře nejznámějšího stále fungujícího českého squattu Klinika zaklepat exekutor. Po více než čtyřech letech, co centrum funguje, se má pokusit o jeho vystěhování. Zřejmě za podpory policie. Klinika ale není prvním zařízením svého druhu. Squaty či autonomní kulturní a sociální centra, jak je vždy nazývali jejich obyvatelé, začaly vznikat v Praze hned po sametové revoluci. Mají jedno společné, volnomyšlenkářský způsob života a vzdor jejich obyvatel proti tomu, jak stát nakládá s opuštěnými domy, vždy zpečetili až úředníci a následně policie.
Ladronka
Usedlost Ladronka na pražském Břevnově chátrala už od 19. století a její stav se zhoršoval i o sto let později. Nový život jí dali až squateři a anarchističtí aktivisté z okruhu časopisu Autonomie, kteří ji obsadili v roce 1993.
Těm usedlost sloužila jako kulturní centrum, ve kterém pořádali koncerty a výstavy. V usedlosti mimo to dlouhodobě žilo asi deset až dvanáct lidí. Squateři se o budovu vlastními silami starali a podařilo se jim zpomalit její chátrání.
Na přelomu tisíciletí však úředníci nakázali nežádané obyvatele vystěhovat a v listopadu téhož roku je z domu vyvedla městská policie ve spolupráci s bezpečnostní agenturou. Jako jeden z mála dřívějších squatů Ladronka skutečně nakonec našla jiné využití. Stala se z ní restaurace a v okolí vznikl rekreační areál. V roce 2006 získala opravená Ladronka titul Stavba roku.
První historické zmínky o Ladronce sahají až do 14. století, kdy na místě dnešní usedlosti stál původně viniční lis založený Karlem IV. Hrabě Filip Ferdinand de la Crone nechal na místě později vybudovat zájezdní hostinec, který byl v provozu až do 2. poloviny 19. století. V roce 1964 byla usedlost prohlášena za kulturní památku, její chátrání to však nijak nezpomalilo.