Rozhovor - S dvaapadesátiletým režisérem Hanym Abu-Assadem jsem si povídal po Skypu, když si v nabitém programu na nedávném festivalu v Torontu našel chvíli na rozhovor o svém nejnovějším filmu Omar, který promítají i česká kina. Evidentně dobře naložený tvůrce se hned rozpovídal o svém speciálním vztahu k Praze: žil tu prý jeho strýc se svou českou ženou. Okamžitě se zajímal, jestli jsem film viděl s běžným publikem, a zajímal se o jeho reakce.
Musel jsem ho zklamat informací, že sugestivní snímek o lásce, zradě a nezastavitelné spirále násilí jsem viděl jen na projekci pro novináře. Nevysvětloval jsem mu, že v tradičně proizraelsky naladěném Česku bude mít patrně Omar - podobně jako režisérův dřívější na Oscara nominovaný film Ráj hned teď - kontroverzní přijetí.
Dějovým katalyzátorem snímku oceněného v Cannes je totiž atentát na izraelského vojáka, který spáchá Omar se svými přáteli. Film není žádná ideologická agitka, ale nervydrásající thriller o tom, že lidé žijící v prostředí, kde je ponížení na denním pořádku, dělají zoufalé věci.
Otázky jsem ovšem nenačal Omarem, ale čerstvou zprávou, kterou internetové servery zveřejnily sotva pár hodin před naším rozhovorem.
Aktuálně.cz: V médiích se objevily informace, že jste v Torontu podepsal kontrakt na režii remaku snímku Sympathy For Mr. Vengeance korejského režiséra Parka Chan-wooka. Po Oldboyovi se tedy začíná chystat další předělávka jednoho z dílů jeho slavné trilogie o pomstě?
Hany Abu-Assad: Přistoupil jsem na to, že do toho projektu půjdu, ale teď před námi stojí úkol najít herce a finance. Ale jsem velký fanoušek původního filmu a režiséra Parka a myslím, že příběh nabízí prostor pro americkou verzi. Scénář navíc napsal Brian Tucker (např. Zlomené město, pozn. red.), kterého považuju za jednoho z nejtalentovanějších scenáristů ve Spojených státech. Většinou když se mluví o předělávkách, pomyslíte si: jak mohli něco takového dopustit. To nejde natočit lépe. Ale tenhle scénář je opravdu dobrý. Jasně že je přístupnější pro širší publikum. Ale ten nekompromisní příběh pomsty tam zůstává.
A.cz: Nebude to vaše první hollywoodská zakázka. Byl jste spokojený s akčním thrillerem Kurýr z podsvětí, který šel rovnou na DVD?
Udělal jsem při Kurýrovi pár chyb, u nichž jsem předem věděl, že nemají dobré řešení. Nebyl jsem spokojený se scénářem a štáb, se kterým jsem pracoval, také neměl kvalitu, na jakou jsem zvyklý. Udělal jsem pár špatných režisérských rozhodnutí, ale myslím, že s týmem, který mám teď, se jich budu moci vyvarovat. Jsou to lidé, kteří pracovali na dobrých filmech. Teď je situace úplně jiná.
A.cz: Pojďme k Omarovi. I u něj jsem měl pocit, že se pokoušíte zprostředkovat politické poselství prostřednictvím pravidel žánrových filmů. Je to částečně thriller, částečně melodrama, částečně akční film. Myslíte si, že tímhle způsobem jsou diváci lépe schopni vstřebat vážné téma?
Svým způsobem máte pravdu, jen nesouhlasím s tím melodramatem. Je to tragický milostný příběh. Melodrama je založené na ždímání emocí a já tady dělám pravý opak, když už se k něčemu potenciálně dojemnému schyluje, vždycky to utnu. Nekoupu publikum v laciném sentimentu a soucitu. Dívám se na ten příběh žánrově, ale ke konci se snažím o pravý opak. Je to thriller, ale zároveň také antithriller.
A.cz: Jaký byl první impuls pro příběh mladého odbojáře, který se zaplete s izraelskou rozvědkou a snaží se ji více či méně neúspěšně vodit za nos? Četl jsem, že základ je založený na zážitcích vašeho známého.
Ano, je to kompilát skutečných zážitků mého kamaráda a článků v novinách. Závěr je například inspirován skutečnou událostí. To, že tajná služba láme lidi na základě jejich skrývaných tajemství, je jeho zkušenost. Ve filmu je spousta inspirace z reality. Viděl jsem například na vlastní oči, jak si mladík pronásledovaný policií vyměnil narychlo oblečení a prošel nazpátky uličkou plnou ozbrojenců. Taky jsem viděl útok ze zálohy, kdy se agenti maskovali za popeláře a skrývali své zbraně v kontejneru, jak jsem to ukázal ve filmu.
A.cz: Nejen Omar, ale všechny vedlejší postavy jsou skutečně přesvědčivé. Jak jste hledal jejich představitele? Jsou to většinou neherci?
Ne všichni. Walleed Zuaiter, který hraje izraelského agenta Ramiho, má spoustu zkušeností a hodně hraje ve Státech. Představitel Omara Adam Bakri studoval v New Yorku na škole Lee Strasberga, jedné z nejprestižnějších hereckých škol. Ale tohle je jeho první film. Dělal jsem hrozně moc kamerových testů, trénoval jsem s kandidáty na roli všechno možné. Kamerové testy jsou nejlepší cestou, jak vyzkoušet nejen herce, ale také váš scénář. Zkoušeli jsme spoustu scén a ověřovali, jestli fungují.
A.cz: Film poskytuje zajímavý vhled do palestinské kultury, do pravidel rodinného soužití. Ze západního úhlu pohledu jsou tahle pravidla - zejména pro ženy - velmi přísná a až patriarchální. Žijete v liberálním Holandsku. Jak osobně nahlížíte na pravidla týkající se svatebních zvyklostí a rodinné cti?
Zkušenost mě naučila, že žádná kultura se nedá definovat jen jako dobrá nebo špatná. Jsem vůči kultuře, z níž pocházím, kritický, ale s respektem. Když máte pocit, že dokážete jasně oddělit dobro a zlo, stáváte se fanatikem. Jsem vůči své kultuře kritický, ale vím, že má i svou dobrou stránku.
A.cz: Jak se vám podařilo Omara zafinancovat a jaké bylo natáčení? Nesetkali jste se s žádnými překážkami?
Tentokrát jsme měli štěstí. Ze strany úřadů jsme neměli žádné problémy. Peníze jsme sehnali od palestinských obchodníků, byl to vůbec první film, kdy místní sponzoři investovali do filmového průmyslu. Ale natáčení bylo složitější, protože i celý štáb byl složený z Palestinců, z nichž mnozí neměli dostatečné zkušenosti. Zároveň to ale přinášelo i mnoho dobrého. Na jednu stranu byla práce s nimi únavná, ale na druhou stranu inspirující, protože chaos, který občas vznikal na place, konvenoval s atmosférou, kterou jsme ve filmu chtěli navodit. Vždycky něco ztratíte a něco získáte.
A.cz: Jak je to s distribucí? Mají Palestinci možnost film vidět?
Před týdnem jsme měli premiéru v Nazaretu, Jeruzalémě a pár dalších městech a musím říct, že poprvé mám pocit, že jsem udělal snímek pro svoje vlastní lidi. Jejich reakce na příběh byly hrozně intenzivní a bylo vidět, jak většinu diváků film vtáhl.
A.cz: A jak se liší reakce izraelského publika? Mají šanci vidět film v kinech?
Byl bych rád, zatím ale nemáme smlouvu s distributorem. Včera byli tady v Torontu v publiku nějací Izraelci a jejich názor mě potěšil. Samozřejmě nesdíleli takovou spokojenost jako Palestinci. Ale soudili alespoň, že ten film stojí za vidění.
A.cz: Říkáte, že filmařina je druh odboje. Co pro vás tahle rezistence prostřednictvím umění znamená?
Myslím, že i proto palestinské publikum na film reaguje tak vstřícně. Protože ho cítí jako čin jistého vzdoru. Myslím, že lidé obecně jsou nastaveni k tomu, aby se bránili nespravedlnosti. Ne všichni samozřejmě. Ale dokážou ocenit ty, kteří se k odporu vzmohou, protože sami nejsou schopni se obětovat. Historie vždycky ocení jedince, kteří se dokázali vzbouřit, i když z jejich činů profitují třeba až další generace. Proto na film Palestinci reagují tak vděčně, protože ukazuje, že odpor se dá šířit i jinými prostředky než zbraněmi. Nechci používat zbraně a ani to neumím, mou formou odboje jsou můj intelekt a mé filmy.
A.cz: Ve vašem proslovu na Zlatých glóbech jste uvedl, že doufáte, že cena přispěje k „uznání, že Palestinci si zaslouží svou svobodu a rovnost bezpodmínečně". Myslíte, že filmy mají takovou moc?
Přeju si, aby to tak bylo, protože to bychom už byli osvobozeni (smích). Ale na druhou stranu to tak je. Protože když politici selžou v tom, aby svým lidem zajistili bezpečí, rovnost a důstojnost, naděje se upnou na umělce. Nejen v Palestině, ale všude na světě, jako třeba při ruské invazi do Československa v šedesátých letech, v každém osvobozeneckém hnutí přijímají na sebe zodpovědnost umělci a pokoušejí se vrátit lidem důstojnost.
A.cz: Druhým světově uznávaným palestinským režisérem je Elia Suleiman. Jeho poetika je hodně metaforická až absurdní. Máte rád jeho filmy?
Jsem jeho fanoušek a sdílím jeho zápal. Protože vy si všímáte absurdity a metafor, ale já v jeho filmech vidím vnitřní boj a nesmiřitelnost jeho humoru.
A.cz: Vidíte pro svůj národ v nejbližších letech nějakou naději, nebo jste spíše skeptický?
To je velmi obtížné. Nechci nic předpovídat, ale rád bych si uchoval naději.
