Praha – Desetitisíce Čechů s omezenou svéprávností dostaly díky novému občanskému zákoníku právo na přezkum svého stavu nejdéle po třech letech. Jenže zákon neplatí ani rok a ministerstvo spravedlnosti už navrhuje změnu.
Doba, po kterou by duševně nemocní či mentálně postižení nemohli například uzavírat smlouvy, by se nově mohla protáhnout až na pět let. Důvod? Soudy nestíhají a potřebné posudky vyjdou příliš draho.
Kromě rozhodování nových případů musí soudci v příštích třech letech přezkoumat 36 tisíc případů lidí, kterým byla svéprávnost omezena ještě před rokem 2014. Již teď hlásí, že nemají dostatek znalců a náklady na ně stouply dvojnásobně.
"Vzhledem k personální a finanční náročnosti, se kterou je agenda posuzování svéprávnosti člověka spojena, se pravidlo přezkumu každé tři roky jeví jako nepřiměřené,“ komentují experti ministerstva, proč je potřeba lhůtu prodloužit.
Nesvéprávnost
V prvním čtvrtletí roku 2014 bylo v Česku evidováno 36 436 lidí se zásahem do právní způsobilosti. Z toho 28 198 osob bylo svéprávnosti zbaveno zcela.
Od 1. ledna lze nově svéprávnost pouze omezit, nikoli ji zcela odejmout. Rozsah omezení určí soud, může jít například o zbavení možnosti uzavírat smlouvy, jednat s úřady či soukromými institucemi, nakládat s majetkem či finanční hotovostí a další.
Ministerstvo si spočítalo, že ročně by se náklady na posudky mohly vyšplhat na 100 až 150 milionů korun. Resort proto navrhuje, aby soudci u případů rozhodnutých před rokem 2014 dostali dva roky na rozhodování navíc a u nových rozhodnutí by místo maximálních tří let mohly svéprávnost omezit až na pět.
Podle bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila by bylo možné lhůtu prodloužit, pokud by se na tom shodli odborníci. Argumentovat finanční náročností je podle něj ale nehumánní. "Prodloužením té doby se snižuje ochrana práv duševně nemocných. A ochrana lidských práv zkrátka něco stojí, to by se také mohlo říct, že přestaneme přezkoumávat žádosti o propuštění z vazby, protože to je drahé,“ myslí si Pospíšil.
Revoluce trvala jen několik měsíců
Nový občanský zákoník ve své původní podobě byl přitom pro mentálně postižené a duševně nemocné skutečnou revolucí. S jeho platností skončila doba, kdy mohli být zbaveni svéprávnosti zcela a navíc na neomezenou dobu. Výjimkou nebyly případy, kde se stav nemocného nepřezkoumal desítky let.
Jako krok zpět vnímají prodloužení maximálního limitu také organizace pomáhající duševně nemocným. "Je to škoda, byla to šance nastavit systém efektivně. Bojím se, že pokud se bude lhůta takto krátce po zavedení měnit na 5 let, tak můžeme za chvíli dopadnout jako v Maďarsku, kde mají i deset let, nebo to prodlužovat až do stavu, který byl v ČR před novým občanským zákoníkem,“ uvedla Barbora Rittichová z Ligy lidských práv.
Nejde navíc o jedinou změnu, kterou ministerstvo plánuje, aby soudům ulehčilo. Pokud bude podle soudce jasné, že stav pacienta se od posledního rozhodnutí nezměnil, o nový znalecký posudek vůbec nebude muset žádat. Místo toho mu postačí pouze staré vyjádření znalce a aktuální zpráva od ošetřujícího lékaře.
"Soud od znaleckého posudku může upustit v případě, kdy je stav dotčeného člověka nezvratný. O této skutečnosti musí mít soud k dispozici relevantní důkaz,“ píše s v návrhu novely. Podle ministerstva z toho budou těžit zbylí pacienti, protože znalci nebudou přetížení.
Podle Rittichové nutně nemusí jít o škodlivé opatření, naopak to může soudy vymanit ze závislosti na psychiatrických posudcích a dát jim větší možnost posuzovat skutečný stav a sociální dovednosti osob s postižením.
"Například sociální služby mají často skvěle zmapované a popsané dovednosti a schopnosti svých klientů, což se v posudku prakticky neobjevuje. Lékařská zpráva, která by jako další důkaz jen doplnila aktuální informace o osobě, by mohla být dostačující,“ dodala Rittichová.
Podpůrce či rodinný zástupce
Nový občanský zákoník zavedl i další novinky, především mírnější formy omezení. Soud například nezbaví osobu svéprávnosti, ale určí jí podpůrce, který jí bude pomáhat při právních úkonech, či jí zvolí zástupce z členů rodiny.
"Máme informace z dotazování sociálních služeb i pracovníků soudů, že soudy častěji využívají alternativní řešení, ale statistiky potvrzující tento trend zatím nemáme dostupné," dodává Rittichová.
Podíl osob, které mají zcela omezenou svéprávnost, postupem času alespoň mírně klesá. Zatímco v roce 2012 jich bylo 80 procent z celkového počtu lidí s nějakým druhem omezení, letos už je to pouze 77 procent.
_____
Máte rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Nominujte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlasovat můžete zde. Za Váš hlas děkujeme!
