V dubnu má vyjít vaše knižní prvotina s názvem Hybris. Máme očekávat podrobnosti ze zákulisí pražské politiky?
To je těžká otázka. Když vám prozradím obsah knížky, nebudete mít důvod si ji koupit a přečíst.
Nemůžete ani naznačovat?
Je to fikce, politický thriller a kriminální příběh, který je ale založený na čtyřech letech mých zkušeností v křesle primátorky.
Zeptám se jinak. Bývalí i současní politici se možná obávají, že si v knize o sobě něco přečtou. Mají se proč bát?
Někteří ano.
Takže to zase není tak úplně fikce…
Ti lidé jsou v knize v jiných pozicích a jsou jinak vykreslení, ale samozřejmě je to celé inspirováno skutečnými událostmi. Některé asi odhalíte, některé spíše ne. Ten příběh samotný je ale fikce. Už ostatně pracuji na další knize. Podobně jako první knížka bude inspirována politikou, ale spíš se v ní budu zabývat sériovými vrahy a sociopaty.
Co vás na kriminální tematice tak láká?
Je to moje záliba, moje stará vášeň, tyhle kriminální příběhy. Číst je, řešit, analyzovat.
Řekněme, že jsem bývalý primátor a chci veřejně říct něco, co si jinak nemohu dovolit. Dát to do úst hlavní postavě románu zní jako geniální způsob, jak na to, nemyslíte? Vypořádáváte se v knize s vlastní minulostí?
Částečně ano, ač je v mém příběhu primátorem muž, ne žena. Pracuji s metaforou, s různými způsoby, jak sdělovat věci, které nemůžete říct, když jste ve funkci, a navíc ještě v nějaké politické straně. Literatura vám totiž dává strašlivou svobodu. Na začátek knihy stačí napsat, že veškeré podrobnosti, které se v knize dočtete, jsou zcela náhodné a postavy smyšlené.
Je to vaše knižní premiéra. Myslíte si, že čtenáře zaujme?
Myslím, že ano. Koneckonců, zatím ještě nikdo takovouhle knihu nenapsal. Rozhodně nikdo, kdo to skutečně zažil. Když už se do toho někdo pustí, jsou to často novináři, kteří si ten příběh nechají převyprávět.
Ale nikdy nebyli uvnitř. Nikdy nemuseli na vlastní kůži zažívat to, co primátor zažívá se svými kolegy, s opozicí, politikou či byznysem. Jak dělá rozhodnutí, která nejsou úplně snadná a navenek se jeví úplně idiotská, a zároveň jsou strašně důležitá a nezbytná.
Je pražský magistrát dobré místo pro detektivní thriller?
Výborné!
Proč?
Tou různorodostí charakterů, které se tam pohybují. A také bezcharakterů. Agendy města jsou navíc propojené s byznysem a chapadla některých pražských firem sahají i daleko za hranice metropole. A do toho všeho ještě vstupuje celostátní politika. To je skvělá scéna.
V anotaci knihy píšete, že primátor nestojí jenom proti zločincům, ale také proti své vlastní straně. Inspirovala jste se nějak v tom, jak se k vám zachoval předseda hnutí ANO Andrej Babiš, který vás tak trochu hodil přes palubu?
Určitě.
Jak to zpětně vnímáte?
Nechci mluvit konkrétně, ale lídr, který nestojí za svými lidmi, není lídr. Stejně tak není lídrem ten, který prokazatelně lže a který místo toho, aby šel příkladem, je spíše protikladem toho příkladu.
Jak vůbec dnes s Andrejem Babišem vycházíte?
Nijak. Já s ním odmítám komunikovat.
Když jsem dělal před volbami rozhovor s Petrem Stuchlíkem, který vás měl nahradit na primátorském křesle, říkal, že pana Babiše jako velkého státníka docení až historie. Souhlasíte s ním?
Ne. Myslím si, že to tak nebude.
Hnutí ANO už není tím, čím bylo na začátku
Sedm let jste řídila českou pobočku Transparency International, která je v poslední době jedním z nejhlasitějších kritiků premiéra Babiše a upozorňuje na jeho střet zájmů. Nelitujete dnes, že jste si pro vstup do politiky vybrala právě hnutí ANO Andreje Babiše?
Po bitvě je každý generál, že ano. Já jsem do té partaje vstupovala v roce 2014, když byla úplně jiná. Upínala se k ní nějaká naděje na změnu a já jsem byla ráda, že ta změna přichází. Protiví se mi jakýkoliv způsob podvodu nebo "šméčka", jinak bych asi nemohla sedm let vést organizaci, jako je Transparency International. Jenže postupem času člověk zjišťoval, že je to jiné, než očekával. Odpověď na vaši otázku je: Ano, teď se mi to zdá jako idiotský nápad. Tehdy to byla úplně jiná partaj. Kdybych se ale teď měla rozhodovat, jestli vstoupit, už bych to neudělala.
Můžete pořád ještě vystoupit…
To je pravda.
Proč tedy pořád zůstáváte v hnutí ANO, když máte takovýto pocit?
Říkám si, že někdo musí být opozicí uvnitř strany a že nás je takových víc. Minimálně v Praze je několik silných osobností, které mají svůj názor. Jen doufám, že ho začnou také artikulovat.
V anotaci knihy píšete, že pražská komunální politika je plná úplatných politiků těsně napojených na podnikatele. Je to tak i ve skutečnosti?
Je.
Můžete to trochu rozvést?
Nemůžu. Nebuďte naivní. Jste novinář, vidíte to snad sám.
Tak řada lidí má určitě dojem, že byznys se do politiky plete víc, než by bylo zdrávo…
To já ale vůbec neodsuzuji. V komunálu to podnikatelé jinak dělat nemohou a ten, kdo říká, že to někde funguje jinak, ten lže. Existuje takový tribut pacis (daň za mír, vynucený poplatek za dobré vztahy a podporu, pozn. red.), který musíte zaplatit za to, že jste podnikatel. Bohužel je to tak. Abyste mi rozuměl, já nejsem člověk, který by bral nebo dával úplatky, mně se to protiví. Ale prostředí a mantinely jsou nastavené tak, že se to děje, že to často jinak dělat nejde, jelikož podnikatel nemá jinou možnost.
Čí je to chyba?
Částečně je to historická věc, kterou jsme převzali z minulosti a kterou jsme ještě dál rozvíjeli v 90. letech. Pak toho začalo být i na společnost příliš a začalo se to redukovat. Samozřejmě ale ne úplně. Ty mechanismy tady pořád jsou a jsou třeba úředníci, kteří bez nich neudělají vůbec nic, ačkoliv mají dost vysoký plat. Vyčíslit to ale nedokážu a ani vám nemohu říct, o koho přesně jde, protože…
Protože?
Protože nemůžu.
Tak jinak. Na každém jednání rady jste měli několik desítek bodů, o kolika z nich byste se mohla takhle vyjádřit?
Takhle se na to odpovědět nedá, takhle to nefunguje. Víte co? Přečtěte si tu knihu, tam to je celkem dobře popsané. Myslím, že vás to bude bavit. Ale je to prostě tak, že když někdo něco hodně chce, a politici vědí, že to někdo hodně chce, je to hodně drahé. Když se třeba jedná o změně územního plánu, stojí to nějaké hlasy na zastupitelstvu. Když se jedná o prodloužení pronájmu, stojí to nějaké peníze. Všechno stojí peníze. Bohužel to tak je. Já jsem byla proti tomu. Když jsem se o něčem takovém dozvěděla, byla jsem nekompromisní. A to i tehdy, když se jednalo o lidi z naší partaje. Tehdy to bylo nejhorší.
Chcete někoho jmenovat?
Ne.
Je možné, že ve své knize budete trochu konkrétnější?
To se brzy dozvíte.
Přinese kniha nějaké nové informace?
Možná ano. Asi ano.
Třeba i něco, co by vystačilo na trestní oznámení?
Ach bože můj. Dejte mi pokoj s trestním oznámením, to je tak zbytečná věc.
To mě přivádí k tomu, že v anotaci knihy také píšete, že je v Praze možné naklonit si i státního zástupce. S tím máte také nějakou zkušenost?
A co vám mám na to říct?
Zkuste pravdu.
Podívejte se třeba na poslední případy, které se soudily a vyšetřovaly. Třeba na Čapí hnízdo nebo na podvody s jízdenkami v pražském dopravním podniku. Ze začátku bylo velké haló a bububu. Oprávněně tady vznikla velká očekávání, že nějaký ten bídník bude potrestán, škoda byla vyčíslena. A najednou z toho nic není. Tak nějak to popisuji ve své knížce.
Naznačujete, že jsou za tím peníze?
Vždy jsou za tím peníze. Buď jsou za tím vztahy, nebo peníze.
Zdá se, že podle vás pražská politika není žádné příjemné prostředí.
To není. Není to žádná selanka, ani žádné romantické místo, kde by se konalo dobro. To opravdu ne. A to ani teď ne.
Říkáte, že za vším jsou v pražské politice peníze nebo vztahy. Teď jsou ale ve vedení města třeba Piráti, kteří si postavili existenci na tom, že se jim právě tohle nelíbí a chtějí to změnit…
A mění to?
Není na mně, abych to hodnotil. Jen se chci zeptat, jestli to podle vás vůbec jde, dělat pražskou politiku bez vlivu peněz a známostí?
Ne. V podstatě jste pak v tom městě úplně bezvýznamný. Tak je ten systém nastavený. Přinejhorším se takoví nějací Piráti, jak vy říkáte, obejdou. Rozumějte, z města, jako je Praha, žije obrovské množství lidí - strašně moc firem, lobbistů a politiků. A to i těch, kteří jsou úplně neviditelní. Když přijde nová politická reprezentace, obzvláště když je ještě v koalici, a řekne, že to bude dělat jinak, je to jen naivní představa. I já jsem si naivně myslela, že právě naše partaj to bude dělat jinak. Pak jsem ale vystřízlivěla.
Jak to?
Zjistila jsem, že i hromada našich lidí tam je jenom proto, aby si zlepšila svůj sociální status a dělají přesně totéž, proti čemu jsem já brutálně bojovala. A jak vidíte, nevyplatilo se mi to.
Pracovala jsem s hlupáky a nevzdělanci
Přesto jste ale zůstala primátorkou za hnutí ANO celé čtyři roky…
Protože já neodcházím z boje, nejsem zbabělec. Sama jsem vychovala tři děti, nejsem zvyklá se vzdávat. A také si myslím, že mě to částečně i bavilo. Bavily mě projekty, které člověk mohl posouvat dopředu, jako třeba pražské náplavky, Šlechtovu restauraci či Lítačku - takovéhle věci, užitečné věci. Na druhé straně ale bylo vědomí toho, co vlastně kolegové dělají a kolik to to město stojí. Ta jejich hloupost a nedovzdělanost.
Ani vás však veřejnost nemá zrovna za nejoblíbenějšího primátora.
To ne. A já to chápu.
Proč si myslíte, že to tak je?
Částečně proto, že jsem z hnutí ANO. Ve své podstatě není možné být v Praze oblíbeným primátorem, když se většina protestních akcí ve městě koná proti předsedovi vaší strany. Taky proto, že neumím dost dobře lhát. Nejsem populista, neslibuji to, co neumím splnit. Ale hlavně, když máte takové radní, že se musíte každé ráno překonávat, abyste vůbec vstal a šel se s nimi zase potkat, udělá to své.
Buďte trochu konkrétní.
Platí pravidlo, že primátor může za všechno. Člověk tak může být těžko oblíbený, když je odpovědný i za práci kolegů, jako byl třeba pan Dolínek nebo paní Kolínská (bývalý náměstek pro dopravu Petr Dolínek z ČSSD a bývalá náměstkyně pro územní rozvoj Petra Kolínská za Zelené, pozn. red.). Ve své podstatě jsem musela pracovat s materiálem, který jsem dostala a který jsem měla, a potom to tak dopadlo.
Radní, které zmiňujete, byli z řad koaličních partnerů. Co radní z vaší strany, s těmi se vám pracovalo lépe?
Ne. To byla ještě větší katastrofa. Ty už raději ani nezmiňuji, protože to bylo ještě horší. Právě kvůli téhle zkušenosti s nimi vůbec nesouhlasím s tím, že by se měl stát řídit jako firma. To je ta největší hovadina, kterou jsem kdy slyšela. Protože třeba na magistrátu nemáte na rozdíl od firmy žádné nástroje, jak se zbavit lidí, kteří vám, ale hlavně městu škodí. Ti byli zvoleni a s těmi jsem musela pracovat.
Radní voleni úplně nejsou, koaliční strany si je vybírají ze zastupitelů…
Já jsem si ale moc vybírat nemohla. Každopádně jsou prostě na kandidátce a jsou zvoleni. Tím pádem je máte když už ne v radě, tak minimálně v zastupitelstvu. A jste nucen s nimi pracovat. Proto říkám, že každý, kdo chce jít do komunální politiky, by měl v první řadě absolvovat kurz a vyplnit test.
Test z čeho?
Minimálně třeba ze zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze. A když v testu nebude mít více než 80 procent, tak se jednoduše nekvalifikuje na kandidátku. To je způsob, jak vybrat ty trošku chytřejší politiky.
Myslíte, že by kandidátky prořídly?
To ano a zaplaťpánbůh za to, aspoň by se tam ti blbci nedostali. Bohužel česká politika je taková, že lidé do ní chodí jen proto, aby si zlepšili svůj sociální status, a to říkám ještě velice jemně.
Myslíte, aby si nakradli?
To je jedna z věcí, kterou vyčítám mnohým z naší partaje, včetně vedení. Tenhle dvojí standard.
Dvojí standard?
Na jedné straně nadávat na lidi, kteří kradou, a pak se v podstatě nežinýrovat a dělat to taky. To je takový, řekla bych, podivný způsob.
Kdo se nestyděl krást?
Jak jsem říkala. Politika se bohužel v České republice až na výjimky nedělá bez toho, abyste se nepokusil si na ní přilepšit. A to jakýmkoli způsobem a v jakékoliv velikosti.
Zatím jste vysvětlovala, kdo všechno vám házel klacky pod nohy. U sebe žádnou chybu nevidíte?
Ježišmarjá, tisíce! Učila jsem se ostatně za běhu a neexistuje vysoká škola primátorská. Popravdě jsem primátorkou ani nikdy nechtěla být. Souhlasila jsem s tím až na naléhání pana předsedy s tím, že nebyl jiný kandidát. A ani pak jsem nepředpokládala, že ANO volby vyhraje. Čekala jsem, že je vyhraje TOP 09, přece není možné, aby v Praze vyhrálo ANO. Ale nakonec jsme tak trochu utrpěli vítězství.
Ptal jsem se, jestli vidíte chyby i u sebe.
Jasně, samozřejmě. Třeba ta moje prostořekost pochopitelně, která ale souvisí s tím, že říkám věci na rovinu. A také do jisté míry i můj manažerský styl, který není na městě moc vítán, tedy že lidem řeknete, co od nich očekáváte, a když to neplní, tak je zle.
Dlouho se mluvilo o tom, že byste mohla zamířit na nějaké velvyslanectví. To už je úplně mimo hru?
To je tak, když vám váš lídr něco slíbí, dá vám na to třikrát ruku, a pak se k tomu nemá.
Takže už s tím nepočítáte?
Ne, já už nepočítám vůbec s ničím.
Znovu se zeptám, proč v hnutí ANO stále jste, když se k němu stavíte takhle?
Jak říkám, buď to přehodnotím a budu vnitřní opozicí, což ale nevím, jak mě bude dlouho bavit, nebo to dopadne jinak. Prostě ještě nevím, co udělám.
Stojí vám to vůbec za to? Máte ke straně ještě nějaký vztah?
Mám vztah k Praze 6. Přemýšlím o tom, co bude dál, velmi intenzivně. Už jen proto, že vyjde ta knížka. Začal mi psát dokonce pan Prchal, abych mu poslala rukopis své knihy. Asi nahoře panuje nějaký neklid. (Marek Prchal je jedním z nejbližších poradců premiéra Andreje Babiše, pozn. red.)
Co jste mu řekla?
Že mu nic nepošlu.
Myslíte, že se pan Babiš v knize najde?
Najde, když bude pozorně číst. Ale on moc nečte.
A bude mít radost, když se začte?
Myslím si, že bude mít velkou radost a bude ho to určitě bavit.
Zastavme se na chvilku ještě u Prahy. Máte nějaký názor na to, jak nynější primátor Zdeněk Hřib vede město?
Musím říct, že s ním mám výborné vztahy. On je úplně jiný temperament, než jsem byla já. Je to chladný a rozvážný člověk. Myslím si ale, že stejně jako jsem byla překvapená já, je i on dneska velice překvapený, co to znamená být primátorem a že to není taková prča.
Nová koalice se navzdory původním očekáváním na mnoha věcech neshodne. Připomíná mi to trochu vaši koalici, která se po roce rozpadla. Přijdou i vám ty hádky podobné?
Ne, to je jiné. My jsme se hádali o konkrétních věcech, oni se hádají o politické ideologii. Žádné ideologické šarvátky ale nikoho nezajímají. Diskutovat po roce a půl o ideologii je na hlavu a pro město je to špatné.
Jak byste ten jejich rok ohodnotila?
Zazlívám jim, že jsou strašně nerozhodní. Jednoduše se bojí rozhodovat. Bože můj, tak se třeba udělá nějaká politická chyba a budete ji muset napravit. Když ale nebudete rozhodovat nic, jste úplně k ničemu. To tam potom nemusíte sedět.
Je Krnáčová hlavním hrdinou knihy?
Jak vás vůbec napadlo napsat knihu z pražské politiky?
Už delší dobu jsem si pohrávala s tím, že začnu psát, protože mě to vždycky bavilo. Napsala jsem za ta léta hromadu věcí, od odborné literatury až po povídky a blogy, ale nezveřejňovala jsem to. Dozrávalo to ve mně dlouho, ještě předtím, než jsem přišla na magistrát. A tam pak nebyl na psaní čas.
Bude z vás spisovatelka?
Baví mě to. V tom psaní máte obrovskou svobodu. Když píšu, tak někdy nevnímám okolí. Prostě se bavím s těmi postavami, někdy se s nimi i hádám. Je to velmi zajímavá zkušenost, netušila jsem, že mě to bude až tak naplňovat. Možná, že skutečně budu spisovatelkou. Ano, určitě budu. Ale myslím, že k tomu budu dělat ještě mnoho dalších věcí.
Proč je hlavní postavou románu primátor a ne primátorka?
Protože to není autobiografický román. Není podstatné, jaké má člověk pohlaví, důležitý je ten příběh. Jak říkám, pracuji s metaforou.
Primátor je v anotaci popsán jako nesmlouvavý a tvrdohlavý. Řekla byste to i o sobě?
Asi jo.
Myslím, že většina lidí si pod tím primátorem stejně bude představovat vás…
To už nechám na čtenáři. Musela jsem to vsadit do kontextu, ale zase jsem to nechtěla udělat prvoplánově. Některé reálné prvky ale určitě odhalí ti, kteří se o Prahu zajímají. Nebudu říkat, že ne.
