Na konci úzké dlážděné ulice, z jedné strany ohraničené vlakovými kolejemi a z druhé činžovním domem, jsou vidět jen popelnice. Kdo však dojde až na konec, spatří za rohem mnohem hezčí kout Prahy. Pod vysokými stromy, ze dvou stran ohraničený vysokými domy, se nachází malý zahradnický ráj.
Záhonky tu ale nenajdete. Alespoň ne v klasickém slova smyslu, místo nich tu slouží dřevěné boxy naplněné hlínou, na kterých jsou připevněny cedulky se jmény pěstitelů. Kdo tu nemá kus své zahrádky, může alespoň relaxovat v zeleni na přilehlých lavičkách. Je tu i houpačka a pískoviště pro děti.
Podmínky pro zahradničení nejsou ve vnitroblocích ideální, slunečních paprsků sem dopadá omezeně, ale stačí tomu přizpůsobit výběr rostlin. Převažují tu různé byliny, jahody, někdo si tu pěstuje trochu zeleniny do polévky.
"Sice často bojujeme se stínem, ale to nás nezastavuje. Pěstujeme hodně maliny a bylinky," říká Barbora Týcová, která má s podobnými projekty bohaté zkušenosti. Spolu s dalšími dvěma kamarády se jednoho dne rozhodli, že už nechtějí jen přihlížet zanedbávání společných vnitrobloků. Tak vznikl spolek Bieno, který ve spolupráci s jednotlivými městskými částmi i ministerstvem životního prostředí na vzniku těchto prostor pracuje.
"Pražské vnitrobloky jsou takové zelené oázy uprostřed tepelného ostrova. Pomáhají zmírňovat důsledky klimatické krize," říká Týcová. "Lidé si na zahrady často chodí odpočinout, ale málokdo pomůže s péčí. Je pro ně pohodlnější sedět doma u televize," povzdechne si však její kolega Filip Žufan.
Jedním z projektů Biena bylo oživení vnitrobloku Viklefova:
I městské děti pěstují
Podobných komunitních zahrádek jsou v Praze desítky. Například v pražském Braníku se nachází Zebra. "Je to skvělé místo pro rodiče, kteří v zahrádce mohou dětem ukázat, jak to v přírodě funguje. A také si u toho vyčistí hlavu po celém dni v práci," říká místní zahradnice Kristýna Papoušková.
Pěstitelská komunita tu podle ní funguje skvěle. "Každý si pěstuje na svém místě, ale když je třeba na dovolené, může si do záhonku zapíchnout vlaječku a ostatní mu jej zalijí," vysvětluje Papoušková.
Zahrada sousedí se školou, ze které čerpá užitkovou vodu na zalévání. Na pár metrech čtverečních jsou k vidění rajčata, papriky, hrášek i jahody. Pronájem záhonku tu stojí 750 korun ročně. Zájem o členství je velký. "Pro letošek máme plno," dodává.
Příjemné prostředí zeleně doplňuje obrovská mozaika na zdi, kterou je zahrada ohraničena. Vytvořil ji před pár lety umělec ze sousedství. Lidem se tak zalíbila, že se vedení zahrady rozhodlo uspořádat workshopy pro tvoření mozaik. Od té doby mohou zeď přikrášlovat i zahradníci.
Na Praze 4 komunitní zahrady jen vzkvétají:
Zelenina pro všechny
Ambiciózní zahradní projekt vznikl také v karlínském přístavu u Vltavy. Místní koncept se od ostatních liší. Na rozdíl od komunitních zahrad si zde každý může vzít, co chce, aniž by někomu ničil záhonek. Na zdejší Free Garden si může každý vysadit, co chce, a zároveň si tu kdokoli může cokoli otrhat. "Lidé díky nám zjišťují, že vypěstované rajče, dýně nebo cuketa chutná jinak než ze supermarketu," vysvětluje hlavní iniciátor projektu Marek Hejda. Snaží se také upozornit na to, že vypěstovat jídlo je starost, proto by se jím nemělo plýtvat.
Najít zahrádku ale může být trochu problém. Ačkoliv je ohraničená kameny, lze ji snadno přehlédnout. Podmínky pro zahradničení tu totiž nejsou zdaleka ideální. Rostliny jsou tu zasazené takřka v trávě a ani půda tu není moc dobrá. Alespoň o vodu tu ale nouze není - v nedaleké Vltavě je jí dost. Pomoci se zaléváním může každý kolemjdoucí.
Samozřejmě se sem tam najdou i vandalové, kteří úrodu ničí. Na rozdíl od většiny komunitních zahrad a vnitrobloků není Free Garden oplocená. A rostlinám nepřilepšují ani divoká zvířata, v Karlíně pěstitele trápí zajíci. "Zajíce ale nestřílíme ani neplašíme, odpuzujeme je pachovými zábranami," uvedl Hejda.
Do budoucna organizátoři moc změn nechystají - čekají na sklizeň dýní, rajčat a paprik. V listopadu plánují akci s názvem Radikální sázení česneku, která probíhá po celém Česku. "Česnek je plodina, která nepotřebuje velké množství vody, což se v tomto suchém období hodí. Chceme toho využít a osadit neudržované městské pozemky česnekem," vysvětluje podstatu projektu Hejda.
Rozkvetlý balkon
Kdo však chce mít jistotu, že mu konečně uzrálé rajče neutrhne nějaký nenechavec, dává přednost zahrádce na balkoně. To je případ maminky dvou dětí Pavlíny Miranda. Kromě okrasných květin dokáže na omezeném prostoru vypěstovat rajčata, papriky, okurky nebo bylinky. "Spravuji na Facebooku skupinu Zahrada na balkoně, inspiraci tak předávám lidem, kteří chtějí být propojeni s přírodou i ve velkoměstě a rádi si po těžkém dni v práci sednou na balkon s limonádou z čerstvě natrhané máty v ruce," vysvětluje Miranda.
"Je to moje klidná oáza, ráno si na balkoně zacvičím jógu, večer si pak na venkovním stolečku dáme rodinnou večeři," říká. Menší komplikací je v balkonovém bytě zalévání. Ale i to má své řešení. "Vypomáhám si samozavlažovacími truhlíky, je potřeba pečlivě vybírat květiny podle toho, jak má kdo balkon orientovaný. Teplomilnější rostliny na jih, ty, kterým nevadí chlad a vítr, zase spíše na severní stranu," dodává.
Od zahrady po farmu
Pro někoho je ale zahradničení spíše způsob, jak se setkávat a bavit s přáteli. Tak se rozrostla i komunitní zahrada Pastvina v pražské Vinoři, která připomíná malou farmu. Na rozlehlém prostranství zde pobíhají slepice, prasata i koně. "Zvířata slouží jako producenti hnojiva, vypásají neudržované pozemky a slepičky máme hlavně kvůli vejcím," říká předseda Marco Stella.
Slepice spolek vykupuje z klecových chovů, v Pastvině se pak postupně zotavují a jsou dále nabízeny k virtuální adopci. "Vejce neprodáváme, jsou výrazem vděku pro ty, kteří náš spolek podporují. Kromě vajec je dále zájem o různé bylinné směsi, ovocné šťávy, marmelády nebo chilli pasty," uvádí Stella.
V Pastvině zastávají názor, že co na místě vyroste, má se v blízkosti i zpracovat a zkonzumovat. "Holt nebudou jahody v lednu. Nebo budou, ale hydroponické a drahé. Představa, že za málo peněz je možné mít čerstvou zeleninu a ovoce, je naprosto scestná," vysvětluje Stella. Dále upozorňuje na postupnou devastaci ekosystémů, nejen u nás. "Jídlo není levné. Nikdy nebylo a nikdy ani nebude. Pokud levné je, je s ním něco špatně," zakončuje.
