Praha - S nalezením dvou českých dívek unesených v Pákistánu mohou české straně pomoci humanitární organizace, které v zemi působí a mají důvěru místních lidí.
Mluvčí humanitární organizace Člověk v tísni Tomáš Urban nechtěl ale podrobnosti případné pomoci komentovat.
"S nalezením dívek žádným významným způsobem Člověk v tísni nepomáhá. Událost nechceme dál komentovat z obecných důvodů: mediální rozruch kolem záchranných akcí rukojmích je vždy na škodu." řekl Urban.
Člověk v tísni otevřela zhruba před třemi lety velký projekt na pomoc Pákistáncům po povodních, které si vyžádaly přes 1600 obětí a zasáhly více než 18 milionů lidí. "Misi postupně ukončujeme. Jeden kolega tam nyní odjížděl projekt uzavřít," dodal Urban.
Stálou misi má organizace v sousedním Afghánistánu. Ve společnosti působí dva lidé, kteří znají nejen Pákistán, ale i samotnou oblast Balúčistán, kde k únosu došlo. Oba jsou ale v terénu a nelze je zastihnout.
Obrátit se pro pomoc na neziskový sektor není v takových případech neobvyklé.
Když české ministerstvo vnitra organizovalo sjednocení rodiny uzbeckých azylantů, najalo si jako převaděče dětí, které bylo potřeba dostat z této autoritářské země, specialistu na tuto oblast z Člověka v tísni Tomáše Vlacha.
"Například v Rusku se v krizových oblastech pohybují profesionální mediátoři, jsou to bývalí příslušníci tajných služeb nebo policie. Ty si lze v takové situaci najmout, mohou unesené najít nebo pomoct s vyjednáváním a osvobozením," říká Vlach, který dnes pracuje jako novinář v České televizi.
Diplomaté a jiní úřední představitelé v těchto případech podle něj nefungují jako ti, kteří si obléknou maskáče a vyrazí do terénu. Právě s tím mohou pomoct neziskovky. "Vědí, kdo je kdo, znají drby a mají většinou důvěru místních," míní Vlach.
Bývalý ředitel české zahraniční rozvědky (ÚZSI) Karel Randák by v tomto případě spoléhal hlavně na pákistánské úřady. "Pákistánská služba je jedna z nejlepších na světě. Její pracovníci jsou extrémně kvalitní, myslím, že nějaké informace zjistí," uvedl Randák.
Právě informace jsou podle Randáka v tuto chvíli nejdůležitější ze všeho. Než se zjistí, co se vlastně s dívkami stalo, jsou české úřady víceméně bezmocné. Česká republika navíc nemá v zemi vojenské síly, pouze na velvyslanectví funguje policejní jednotka. Omezené možnosti mají i Američané.
"Pro unesené Češky by paradoxně bylo lepší, kdyby byly v Afghánistánu, kde mají mezinárodní síly mandát zasáhnout," dodává Tomáš Vlach.
Podle Randáka je ale ozbrojený zásah až krajní možností. "Myšlenka, že se tam vyšle komando, je utopie. Účinnější je vyjednávání," domnívá se Randák.
Náboženská motivace
Obvyklé v podobných situacích je zkusit zapůsobit skrze duchovní lídry nebo stařešiny různých klanů. "Speciální náboženská motivace se ukazuje jako účinná, náboženští vůdci mají velkou moc. K tomu ale nejdřív potřebujete informace," popsal generál.
"Myslím, že tak do týdne se ozvou. Pokud by k tomu nedošlo, bylo by to špatné. Také nemusí jít o peníze, což je ten horší případ," dodává Randák.
K nalezení obou dívek chce přispět i prezident republiky Miloš Zeman. V odpoledních hodinách se sešel s ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem.
Chce se setkat také s velvyslancem Pákistánské islámské republiky Aitzazem Ahmedem, kterému předá osobní dopis pákistánskému prezidentovi Asifovi Alí Zardárímu. Prezident zároveň odeslal osobní dopisy rodinám unesených dívek.
