"Šlapu cestou, co jméno má Husí, kolikrát šel jsem po ní, nevím sám. Člověk se někdy ohlédnouti musí, do časů, kdy dal své srdce Roverkám," zpívají trampové v písni věnované Roverským skalám, odlehlému území na severozápadě Kokořínska. Klikaté rokle plné pískovcových převisů, nečekaná zákoutí a borovicemi zarostlá návrší tvoří svébytnou část Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko - Máchův kraj.
Při procházce dlouhými kaňony, kdy klid jen občas ruší vzdálené zvuky motorových pil, si člověk musí dát pozor, kam šlape. S výjimkou několika málo značených tras jsou cesty na mapě spíše orientační - místo vyšlapané cestičky může výletník skončit v roští nebo nečekaně sklouznout ze skály.
Skalnaté území je už více než půl století jedním z center českého trampingu, podobně jako Brdy nebo Křivoklátské lesy. Hustotou trampských tábořišť nad nimi ale vede - pod skalními převisy jich tu může být něco přes stovku. Často jen pár kroků od cesty. Narazit se dá na Kancelář s lavičkou a ohništěm, kemp Lasička s prostorem ke spaní nebo chatu Bombastic.
"Warning!" hlásá plakátek s fotografiemi dvou mužů v jedné z táborových truhel, stylizovaný do zatykače z dob amerického Divokého západu. "Tito ničitelé trampských chat, kampů a osad spolupracují s nechvalně známou protitrampskou záškodnickou skupinou Roverští elfové," píše se dál. "Roverky nedáme!"
Nepovolené stavby i nebezpečné ohně
Kokořínští trampové se o své příbytky bojí, Agentura ochrany přírody a krajiny je začala bourat. Prvních šest zlikvidovala loni, letos odstraní dalších 14. Právě Bombastic patří k těm, které dělají ochranářům největší starosti.
Zatímco jinde mají kempy podobu jednoduchého posezení s ohništěm, v odlehlé rokli si trampové postavili chatu. Nechybí dveře z hobbymarketu, okénka, palandy a kamna, ani kravská lebka nad vchodem. Stěny drží pohromadě montážní pěna. Na místě je i ohniště a opodál suchý záchod. To vše ale bez jakéhokoli povolení. Navíc v chráněné oblasti, kde je táboření zakázáno. Stejně jako rozdělávání ohně.
"Tato tábořiště byla vyhodnocena jako problematická z hlediska jejich vlivu na ochranu přírody a krajiny. V současné době probíhají jednání s vlastníky pozemků a probíhá proces získávání potřebných finančních prostředků," uvádí mluvčí agentury Karolína Šůlová.
Demolicí vrcholí spor, který Kokořínsko provází už více než deset let. Poprvé se objevil v roce 2008, kdy Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě označilo zdejší tramping za "odstrašující příklad selhání ochrany přírody".
Archeologové prohlásili, že oblast patří mezi cenná naleziště. Právě tady se našly jedny z prvních lidských kostí na českém území. "Místní převisy dokumentují vývoj od pravěku. Uchovávají také stopu o vývoji krajiny, což je zajímavé i pro přírodovědce," říká Jan Mařík, ředitel Archeologického ústavu Akademie věd. Podle vědců stačí prohrábnout písek pod převisem lopatkou a naleziště je nenávratně porušeno.
Vedení CHKO v čele s ředitelem Ladislavem Pořízkem však tehdejší výzvy archeologů nevyslyšelo. Na Kokořínsku panovala nepsaná dohoda - dokud se trampové budou chovat k přírodě ohleduplně, budou je správci tolerovat. Odpůrců ale přibývalo. Trampské kempy začali aktivně vyhledávat, hlásit úřadům jejich pozice a domáhat se jejich zničení.
Internetová válka o skály a rokle
Situace přerostla až v zuřivou válku na sociálních sítích. Odpůrci se semkli na Facebooku ve skupině Roverští elfové s téměř tisícovkou fanoušků. "Woodcraftového Saurona se nezalekneme. Roverky zbavíme skřetů, jejich smrdutá hnízda s naší pomocí vypálí žár české legislativy," útočí na trampy s přirovnáním k románu J. R. R. Tolkiena Pán prstenů.
Tváří odporu se stal novinář a vystudovaný ekolog Ivan Brezina. "Území je zajímavé tím, že tam jsou všude skály a lesy, žádná lidská sídla. Je to pustina a divočina. Jakmile se tam vnáší prvky lidské aktivity, jde o ničení toho, proč je oblast chráněná," vysvětluje. Právě jeho trampové dlouhodobě označují za hlavního strůjce "elfských" aktivit žádajících likvidaci místních tábořišť. Brezina to popírá.
Z Pána prstenů si terminologii vypůjčili i protivníci elfů, členové skupiny Ivan a společenstvo práskačů. Také oni mají okolo tisíce fanoušků. "Ivan Brezina udává, banuje, zesměšňuje, maže, vyhazuje, vydírá, mystifikuje, dezinformuje, lže a škodí," stojí v jednom z příspěvků. Nechybí ani fotomontáže, které aktivistu různými způsoby zesměšňují.
Oficiálně se místní trampové sdružují ve skupině Roverští patrioti. A snaží se bránit. Podle jejich výkladu tramping ke Kokořínsku patří a je součástí jeho kulturní hodnoty. Upozorňují, že kempy nejsou soukromé rekreační chalupy, ale stavby zbudované s ohledem k přírodě, ve kterých může přespat každý, kdo jde kolem.
"Přechodná tábořiště tu existovala už za Karla Hynka Máchy, bylo zde množství pousteven, na které trampské hnutí navazuje," uvádí za trampy Vladimír Línek. Odkazuje na českého básníka, který kraj kolem Bezdězu a Kokořína zpopularizoval v první polovině 19. století.
Kritizovaná místa ani zdaleka nevyužívají jen trampové. Jezdí sem skautské i turistické oddíly, rodiny s dětmi a další milovníci přírody. Dokazují to četné zápisy v "kempovkách", jak se po trampsku nazývají deníky uschované na tábořištích. "Vandr s dětmi nám zpříjemnilo toto krásné místo. Spousta borůvek a blízké osady se dětem moc líbily," zapsala se v kempu Lasička dvojice Luboš a Miška, která se na výlet vydala s pěti dětmi a dvěma psy.
"Na Kokořínsko jezdím od poloviny 80. let, začínal jsem jako kluk s oddílem," říká jeden z odrostlých pražských skautů, který má kraj prochozený. "Doteď tu trampské převisy využíváme. Současný spor nám přijde absurdní, stejně jako snaha aktivistů tábořiště likvidovat," prohlašuje a představuje se přezdívkou Joe. Jméno nechce uvést s tím, že se sporu neúčastní na žádné ze stran.
Trampové při své obraně připomínají, že se o místní krajinu pomáhají starat. Třeba údržbou studánek, kosením luk nebo vysazením aleje na Staré husí cestě, vyhlášené v roce 2017 Alejí roku.
Ivan Brezina ale tvrdí, že si těmito brigádami trampové jen kupují přízeň šéfa CHKO Pořízka. "To je jako kdyby se skupina kapsářů na Václaváku dohodla s policií, že posbírají pár vajglů kolem košů. A policie by řekla, že tak je to v pořádku, ať si kradou dál," říká novinář.
Aktuálně.cz oslovilo i Ladislava Pořízka, ten ale situaci komentovat odmítl. Dříve uváděl, že CHKO na potírání trampingu nemá kapacitu. "Děláme obrovskou škálu činností, máme velké spektrum práce. A já mám podle kritiků přestat administrovat třeba evropské dotace a místo toho honit trampy a vytahovat je v noci ze spacáků? Abych dělal něco jiného a díval se, jak Česku odplouvají stamiliony korun, to fakt ne. Pro nás není řešení trampingu prioritou," uvedl pro iDnes.
Podle aplikace na tajná místa
Zatímco strany nešetří nadávkami na sociálních sítích, lidé z okolí nad tím jen kroutí hlavou. "Jsou to takové žabomyší války," říká u lesní hospůdky ve vesnici Skalka místní žena, která vzhledem k vyhrocené situaci nechtěla být jmenována. "Trampové sem chodili odjakživa a nikdy tu nebyl žádný problém. Pomáhali, chodili na brigády. Nepořádek začal až s tím, když se zveřejnily pozice jejich kempů," vypráví.
Naráží tak na další předmět sporů. Loni se objevila mobilní aplikace Trampské kempy, která zájemce dovede téměř na všechna kokořínská tábořiště. Její autoři uvádí, že chtějí tramping "demokratizovat". K nelegálním kempům by měl podle nich mít přístup každý.
Od té doby se kolem převisů začaly vršit odpadky, místa přestala být uklizená, noví návštěvníci těží palivové dřevo často bez ohledu k okolnímu lesu. "Mladí, co sem začali chodit, vůbec nevědí, jak se chovat. Teď jsem nějaké viděla jít do Roverek s roštem na gril. Hned jsem na ně řvala: 'Teď? Když je takové sucho?' Neuvěřitelné," říká žena před občerstvením.
Zveřejnění souřadnic dříve tajných míst trampy rozezlilo. Podle nich jde o taktiku, jak na tábořiště přitáhnout lidí, kteří se neumí chovat v přírodě. A tím i pozornost ochranářů.
Přilákat pozornost se aktivistům povedlo a spor zaujal i média. Válka na sociálních sítích pokračuje, přestože se rozhodnutí o demolici kempů zdá být definitivní. "Já to tam znám, tam na Roverských horách, když na skály své 'Ahoj!' zakřičím," zpívá se v úvodem zmíněné písni. Odchod z kokořínských roklí si trampové nepřipouštějí. O svá tradiční tábořiště už ale přicházejí.
Divoký kraj, který miloval už Mácha
- Krajina na pomezí okresů Česká Lípa, Mělník a Litoměřice se od konce 19. století nazývá Polomené hory. Lidé ji ale většinou znají pod turistickým jménem Kokořínsko. Typická je pískovcovými skalami a bludištěm klikatých roklí. Kvůli tomu je těžko průchodná. Nejvyšším bodem je 614 metrů vysoký kopec Vlhošť.
- Pod státní ochranu se dostala v roce 1976, kdy vznikla Chráněná krajinná oblast Kokořínsko. V roce 2014 se rozšířila o druhou, nenavazující část Máchův kraj.
- Celkem se rozkládá na ploše 410 kilometrů čtverečních a zasahuje do Středočeského, Libereckého a Ústeckého kraje. Uvnitř se nachází 29 maloplošných zvláště chráněných území.
- Území je hodnotné zejména pro svůj kaňonovitý charakter, skály s převisy a jeskyněmi, ale také pro mokřady, rybníky a zříceniny. Součástí regionu jsou hrady Kokořín a Bezděz.
- Až do poloviny 20. století tu žili převážně čeští Němci, jejich odsun po druhé světové váIce kraj vylidnil a mnohá místa zpustla. Pro svůj divoký charakter je Kokořínsko populární destinací pro turisty a táborníky. Už v první půli 19. století zdejší kraj obdivoval básník Karel Hynek Mácha.
