"O tomhle psala moje dcera slohovou práci na téma 'moje nejoblíbenější místo'," říká třiapadesátiletý Tomáš Kučera, zatímco se opírá o zábradlí vyhlídky zvané Sekaná skála a zasněně hledí do okolí. Pochází z Jílového u Prahy, pracuje v Státním ústavu pro kontrolu léčiv a do místních lesů už dlouhá léta pravidelně chodí.
Je slunný den v polovině června a lepší viditelnost si lze jen stěží představit. V dálce jsou vidět zelené kopce za kroutící se Sázavou, která tudy protéká a nějakých deset kilometrů odsud se v Davli vlévá do Vltavy. Území se nachází v Přírodním parku Hornopožárský les, nedaleko je přísně chráněná přírodní památka Vlčí rokle.
Dolní Posázaví je oblíbeným místem turistů i chatařů, tradici trávení volného času tu už v meziválečné době položili trampové. I přes nálepku přírodního parku jde dlouhodobě o hospodářsky využívanou oblast, v lomu Dolní Požáry nedaleko Prosečnice se dodnes těží žula.
Za tím nejlepším ale člověk nemusí tak daleko, kam ze skály dohlédne, míní Kučera. Stačí se podívat pár metrů před sebe. Nebo spíše pod sebe. Zábradlí na vyhlídce chrání před pádem z třicetimetrového srázu, kterým začíná území lomu Doubí.
Do jeho hlubin se dá sestoupit, nebo spíše seskákat, po balvanech z jedné z dávných zavážek. Lezecké mapy je označují termínem "Rolling Stones" a cesta po nich je poměrně náročná. Jakmile člověk konečně ucítí na dně pevnou půdu pod nohama, uvědomí si, jaký je tu za horkého dne klid a chladný stín.
Do nosu udeří vlhká vůně lesa. Vůbec to nepůsobí, že se tady ještě před 70 lety těžila žula. Opuštěný lom jako by spolkly okolní husté lesy. Dno zarostlo nízkou zelení i mohutnými buky a duby. Narazit se tu dá na ohrožený tis červený, před dvěma lety tu lidé našli i vzácnou orchidej okrotici.
Mezi vysokými stromy zarůstá také rypadlo bagru - připomínka minulosti spojené s těžbou žuly i pozdějšími nelegálními zavážkami. A také nejisté budoucnosti lomu. Současnost symbolizuje plátno, které na jednu z místních stěn pověsili lezci: "Lesy ČR, zabraňte zavážení lomu Doubí."
"Celý příběh se odvíjí právě od toho zábradlí na vyhlídce," začíná vyprávění Kučera a ukazuje zpátky nahoru. "Chtěl ho tam vybudovat okrašlovací spolek Jílového u Prahy. Na Lesích České republiky, pod které pozemek spadá, jim před dvěma lety řekli, ať ho tam klidně dají. Ale dodali, že se už dva a půl roku vede řízení o zasypání lomu," říká muž, který lom navštěvuje od dětství.
Jílovský spolek se tak dozvěděl, že prosečnická společnost Abakron plánuje v příštích letech začít zavážet místo odtěženým materiálem z lomu Dolní Požáry. Vozit ho sem mají auta 30 let, po které bude prostor uzavřený. "Dostali souhlasná stanoviska od kraje i obce Krhanice. Místních lidí se na to nikdo neptal, nikdo o tom nevěděl," kritizuje přístup úřadů Kučera.
Řízení trvá, okrašlovací spolek protestuje elektronickou peticí, kterou podepsalo přes 18 stovek lidí. Na straně organizátorů je i veřejný zájem, míní Kučera. "Nic proti Abakronu, taky musí vydělávat a zaměstnávat lidi. Ale je to privátní firma a tohle je státní pozemek, který obhospodařují Lesy ČR. Tím pádem patří nám všem," prohlašuje.
Trampové a "šutrolezci"
Divočina v Doubí bývala dříve jedním z nejdůležitějších lomů žuly v českých zemích. V oblasti se začalo těžit v polovině 18. století, větší lomy, jako je Doubí nebo Dolní Požáry, vznikly o století později. Právě odsud pochází několik "celebrit" mezi kameny - tvoří například podstavec sochy svatého Václava na Václavském náměstí nebo pomníku Františka Palackého v Praze.
Za první československé republiky lokalitu proslavily knihy místního rodáka a spisovatele Jana Morávka. Román Divočina například končí tím, že pytlák Kubelík skáče z okraje lomu poté, co jej obklíčili četníci. Morávek se inspiroval skutečným sporem mezi hajnými a pytláky, který v roce 1888 skončil smrtí jednoho z myslivců. Dodnes se jedné ze stěn říká Morávkova. Místní krajinu čtenář najde i jako předobraz pro scény v humoristické knize Dobrodružství šesti trampů od Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka.
V 50. letech těžba žuly ustala, život lomu šel ale dál. Na místo se téměř zapomnělo. Nezapomněli ale trampové. Na jedné ze skal tu založili osadu Modrý orel a pravidelně sem jezdili. "Usadili se tady, protože to místo téměř nešlo najít. Nevedla sem žádná značka, i dnes ho na mapách není skoro vidět. Měli tu soukromí. Jedna cesta se tady jmenuje Splachovátko, protože byla nad suchým záchodem," popisuje Kučera.
Politické uvolnění v 60. letech skončilo invazí sovětských vojsk v srpnu 1968, nastalo utužení komunistického režimu a většina členů osady emigrovala. Do Spojených států, Německa nebo Kanady. Právě Kanada dala název další osadě, kterou trampové založili v nedalekém lomu Borovíčko.
S emigrací ale místní trampská tradice neusnula. V okolí lomu se i nadále konají potlachy, trampské srazy, na které dorazí i dvě stě lidí. Jejich přítomnost dokazuje i mezi stěnami dobře ukrytá chatka, na kterou člověk narazí při procházce po dně lomu. "Stála tady, už když mi bylo deset let. Teď už je lehce zašlá, ale lidé se ji pořád snaží udržovat," říká Kučera.
Že je stále navštěvovaná, dokazuje nejen nádobí, ale také zápisky v místní knize, zvané trampy kempovka. Naznačují, že konflikty lom nevyvolává jen mezi autory petice a těžařskou firmou Abakron. "Šutrolezci právě zmizeli, je to tu super," sděluje jeden z trampských vzkazů.
Odkazuje na další uživatele lomu. Zhruba před 20 lety místo objevili lezci. V posledních deseti letech zažívá lezecký boom - nejen díky blízkosti Prahy. "Stěna lomu je svislá, v některých místech až převislá, což je pro nás atraktivní," říká Kučera, který se sám počítá mezi lezce. Už tu vzniklo na 90 lezeckých stezek. I proto se k petici připojil i olympionik a čtyřnásobný mistr světa ve sportovním lezení Adam Ondra.
Jen plníme plán báňského úřadu, hájí se firma
Ani podpis světoznámého lezce ale nemusí být protestujícím nic platný. Společnost Abakron dál počítá se zasypáním. Ve vyjádření, které zaslala Aktuálně.cz, uvádí, že nemá jinou možnost.
"Naše společnost vnímá uvedenou petici, je ale povinna plnit podmínky rozhodnutí obvodního báňského úřadu, podle nichž se skrývky mají použít právě na ukládání v lomu Doubí, a to k zahlazení dřívější těžební činnosti a k následné rekultivaci lomu," sdělil ve vyjádření advokát Gabriel Pőthe.
Informaci potvrdil i ústřední inspektor Státní báňské správy Bohuslav Machek. A dodal, že správa v tuto chvíli nemá žádné podněty k tomu, aby se plán změnil.
Abakron stojí za tím, že zavezení materiálem z druhého lomu zdejší prostředí nepoškodí. "Terénními úpravami dojde k navýšení a vyrovnání dna lomu na úroveň terénu v jeho jižní části a tím ke zpřístupnění plochy dna lomu, kterou bude možné i lesnicky obhospodařovat," píše firma ve vyjádření. Podle ní by měl navezený materiál oproti stávajícímu kamenitému dnu pomoct lépe zadržet vodu v krajině.
O tom, že do lomu jezdí trampové nebo lezci, Abakron slyšet nechce. "Vzhledem k přípustnému využití území dle územně plánovací dokumentace je jakákoliv trampská či lezecká činnost nelegální, tudíž nelze na ni pohlížet jako na sportovní či odpočinkovou činnost," upozorňuje Pőthe.
Rozhodující teď bude názor Lesů ČR, které pozemek spravují. V současnosti se čeká na podpis šéfa Lesního závodu Konopiště. Státní podnik chce přizvat všechny strany ke společnému jednání.
"Abakronu už Lesy ČR před lety stanovily podmínky, které musí splnit, aby s ní podnik uzavřel smlouvu o provedení rekultivace. S tím souhlasila i obec Krhanice. V současné době hledáme termín společného jednání s firmou, obcí a případně i stavebním úřadem," uvedla mluvčí lesů Eva Jouklová.
Autoři petice tak stále hledí do budoucna s nadějí. "Třicet let to tady bude zasypávat těžká technika a dalších třicet let bude trvat, než tady něco vyroste. Nebude se tady dát lézt, nebude tady chatka a chráněné druhy, co jsou dole, zmizí. Tvrdí, že to tady nechají sukcesi. Tady už ale přirozená sukcese je," říká Kučera, zatímco za ním v hlubinách lesa mizí známé skály lomu Doubí.
