Praha - Bývalému pracovníkovi rozvědky Petru Bakešovi Městský soud v Praze v takzvané kauze Savoy potvrdil peněžitý trest i zákaz činnosti. Bývalého policistu Jiřího Dvořáka obžaloby zprostil.
Soud Bakešovi ve středečním odvolacím jednání potvrdil trest, který mu v prosinci 2010 uložil Obvodní soud pro Prahu 1.
Bakeš s Dvořákem se podle obžaloby podíleli na úniku videonahrávky zachycující schůzku kancléře prezidenta Jiřího Weigla a lobbisty Miroslava Šloufa v pražském hotelu Savoy před prezidentskou volbou v roce 2008.
Obvodní soud Bakešovi vyměřil peněžitý trest ve výši 100 tisíc korun, Dvořákovi 40 tisíc korun. Bakešovi prvoinstanční soud uložil i zákaz činnosti u všech ozbrojených složek a bezpečnostních sborů na tři roky, Dvořák dostal zákaz činnosti u všech složek policie na jeden rok.
Podle soudu se dopustili zneužívání pravomoci veřejného činitele a neoprávněného nakládání s osobními údaji. S tím se ale ve středu městský soud ztotožnil pouze v případě Bakeše. Dvořák při obstarávání záznamu podle městského soudu nevěděl, že Bakeš nahrávku nepoužije ke služebním účelům.
Rozhodnutí je pravomocné, možné je pouze dovolání k Nejvyššímu soudu.
Bakeš neměl důvod záznamy vyžadovat, tvrdí soudkyně
Deník Aktuálně.cz zveřejnil záznam bezpečnostních kamer schůzky Weigla se Šloufem čtyři dny před prezidentskou volbou. Následkem bylo rozhodnutí Strany zelených, že se přikloní k veřejné volbě.
"V důsledku jednání obou obžalovaných byla pak způsobena vážná újma na právech poškozených inženýra Šloufa a doktora inženýra Weigla, neboť jako veřejně známé osobnosti, pohybující se v politickém prostředí, byli v médiích následně spojováni s údajně zmanipulovanou volbou prezidenta republiky," řekla v prosinci 2010 soudkyně obvodního soudu Olga Kalašová.
Prohlédněte si: schůzka v hotelu Savoy
Oba muži podle ní porušili hned několik zákonů, například zákon o služebním poměru, o tajných službách nebo o policii.
Vše se podle obvodního soudu odehrálo koncem ledna 2008. Bakeš podle prvoinstančního verdiktu požádal Dvořáka o opatření záznamu kamerového systému z hotelu Savoy, na němž byly mimo jiné schůzky Weigla se Šloufem.
Požadavek byl přitom podle Kalašové mimo "rámec zákonné působnosti" i oprávnění Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), tedy civilní rozvědky, a Bakeš neměl důvod záznamy vyžadovat.
Dvořák, aniž požadoval upřesňující podrobnosti a počkal na písemnou žádost, si pak podle obvodního soudu 23. a 24. ledna vyžádal od marketingového ředitele hotelu "pod smyšlenou legendou o údajném zájmu policie na hledaných osobách" záznamy na DVD, které krátce poté předal Bakešovi.
Soud: Dvořák nemohl vědět, jak bude nahrávka použita
Odvolací senát obvodnímu soudu vytkl, že se nevypořádal s obhajobou Dvořáka. Muž v minulosti řekl, že u policie strávil 27 let, z toho posledních 14 let působil u Útvaru zvláštních činností, který se zabývá odposlechy a sledováním.
Bývalý policista tvrdil, že se domníval, že Bakešova žádost byla zcela legitimní. Již dříve uvedl, že s Bakešem dlouhodobě spolupracoval, a i v tomto případu to bral jako běžnou operaci, kterých dělali desítky. Co na nahrávce bylo, se prý dozvěděl až z médií.
Předseda odvolacího senátu Jaroslav Cihlář ve středu uvedl, že Dvořák postupoval v duchu toho, co jeho služba obnášela. Podle Cihláře není jasné, jak se měl Dvořák dozvědět, že Bakeš nehodlá nahrávku použít ke služebním účelům.
Důkazy podle předsedy senátu nesvědčí o tom, že by Dvořák věděl, že jedná v rozporu se svými povinnostmi. Porušil prý sice některé interní předpisy, nešlo však o trestný čin, ale maximálně o kázeňské provinění.
