Bellinzona (Švýcarsko) - Vinnými v kauze privatizace Mostecké uhelné společnosti byli uznáni všichni obvinění manažeři - Jiří Diviš, Marek Čmejla, Antonín Koláček, Oldřich Klimecký, Petr Kraus i Belgičan Jacques de Groote.
Soud rovněž dospěl k závěru, že transakce kolem MUS způsobily českému státu škodu ve výši zhruba dvou miliard korun.
Diviš byl odsouzen ke 46 měsícům odnětí svobody, Čmejla dostal ještě o dva měsíce delší trest - oba byli uznáni vinnými z podvodu a praní špinavých peněz, Koláček navíc porušil povinnosti při správě cizího majetku a dostal trest ve výši 52 měsíců odnětí svobody. Klimecký byl odsouzen za opakované praní špinavých peněz ke 37 měsícům, Kraus dostal trest odnětí svobody v délce 16 měsíců.
Prokurátorka považovala okamžitou vazbu
Petru Krausovi a Antonínu Koláčkovi, kteří byli přítomni v soudní síni, soudce okamžitě přidělil policejní doprovod. Pozdě večer ale rozhodl, že nemusejí nastoupit do vazby.
Soud při zvažování, zda Krause a Koláčka ihned poslat za mříže, prý vzal v úvahu skutečnost, že Česko i Švýcarsko jsou signatáři Evropské úmluvy o vydávání. Odsouzení navíc dali najevo, že se nemíní vyhýbat trestu. Ten je zatím nepravomocný a obhajoba se hodlá domáhat jeho změny v odvolacím řízení.
Oproti ostatním odsouzeným, kteří mají stálou adresu v zahraničí, se dobrovolně dostavili k vynesení rozsudku a tak dali jasně najevo, že se nemíní vyhýbat spravedlnosti, až bude rozsudek pravomocný, uvedl předseda tribunálu Jean-Luc Bacher. Připomněl také profesní a rodinné vazby obou odsouzených v České republice, kde mají trvalé bydliště.
Tříčlenný tribunál nicméně o případné vazbě rozhodoval skoro o dvě hodiny déle, než původně oznámil. Kraus i Koláček, kteří dosud na otázky novinářů odpovídali, se jim tentokrát ve večerních hodinách vyhnuli, když soudní budovu opustili vedlejším východem.
Prokurátorka Graziella de Falco Haldemannová požadovala okamžité uvalení vazby na oba přítomné. Jejich obhájci označili takový požadavek za šokující a přehnaný. Argumentovali také tím, že by odvolací řízení mohlo skončit později, než je například Krausův nepodmíněný trest odnětí svobody 16 měsíců.
Čtvrteční verdikt rovněž ukládá podmínečné peněžité tresty s odkladem na dva roky: Klimeckému 10 250 švýcarských franků (212 000 korun), Koláčkovi 11 970 franků, Krausovi 8600 franků, Divišovi 63 750 franků, Čmejlovi 40 500 franků a de Grooteovi 75 900 švýcarských franků (1,6 milionu korun).
Koláček: Verdiktem jsem překvapen
Kraus soudu řekl, že ho verdikt překvapil a že není na okamžitou vazbu připraven. Prosím jen o trochu času k uspořádání svých záležitostí, řekl.
Koláček prohlásil, že potřebuje vyřešit své zdravotní potíže; příští týden se má rozhodnout o operaci močového měchýře. Stejně tak prý potřebuje uspořádat záležitosti kolem své nadace a "za třetí tu jsou samozřejmě děti, rodina, přátelé".
Nabídl také soudu, že se bude zdržovat ve svém domě ve Švýcarsku a hlásit se i na policii. Soudce na tuto nabídku nereagoval a uvedl, že u obou odsouzených nepožaduje okamžitou vazbu.
Advokátka obžalovaných Karolina Zelenková prohlásila, že její klienti trvají na tom, že jsou nevinní. "Po doručení písemného vyhotovení rozsudku zvážíme veškeré možnosti, jak dnešní rozhodnutí zvrátit u odvolacího soudu," uvedla Zelenková.
Proti rozhodnutí se mohou odsouzení odvolat k nejvyšší švýcarské soudní instanci, Federálnímu tribunálu. Ten ale řeší zejména to, zda nižší soudy nejednaly v rozporu s federálními zákony a nikoli samotnou podstatu případu.
Tři nepřítomní manažeři v Česku zatčeni nebudou
Tři bývalí manažeři Mostecké uhelné společnosti (MUS), kteří byli v pátek švýcarským soudem nepravomocně odsouzeni k nepodmíněným trestům vězení a kteří se do soudní síně nedostavili, zatčeni nebudou, sdělila mluvčí českého ministerstva spravedlnosti Štěpánka Čechová.
"Protože na základě úmluvy o vydávání my české občany nevydáváme, tak v podstatě taková žádost tady u nás není odůvodnitelná. Čili do doby nabytí rozsudku právní moci je tady nikdo zatýkat nebude," uvedla mluvčí. Vydávání mezi ČR a Švýcarskem se podle ní řídí Evropskou úmluvou o vydávání z roku 1957.
Na základě evropského zatykače je přitom v Evropě možné vydat člověka bez ohledu na jeho občanství do jiného státu, který se připojil k schengenské dohodě o volném pohybu osob. Švýcarsko sice je součástí schengenského prostoru, ale evropský zatykač podle českých diplomatů využít zatím nemůže, neboť nedokončilo příslušnou ratifikační proceduru.
Krok vpřed
Podle informací Českého rozhlasu švýcarský soud uznal, že tresty jsou poměrně přísné, ale bylo k nim přistoupeno mimo jiné proto, že šlo podle něj o plánované spiknutí, na kterém všichni odsouzení dlouho pracovali a následně se snažili se za sebou pečlivě zahladit stopy, svoji roli hrála také celková výše zpsůobené škody.
Předseda tribunálu Jean-Luc Bacher dále prohlásil že o osudu asi 600 milionů švýcarských franků zadržených na účtech odsouzených ve Švýcarsku se rozhodne později. Podle Bachera soud toto rozhodnutí zveřejní zřejmě na přelomu listopadu a prosince.
"Ministerstvo financí hodnotí pozitivně, že švýcarský soud vyhověl obžalobě, tím lépe, že nepodmíněně. Ještě významnější je, že i z trestného činu podvodu ke škodě státu - to jen dokládá naše tvrzení," nechal se v první reakci slyšet mluvčí ministerstva Ondřej Šrámek.
"Rozsudek beru na vědomí, zatím není pravomocný a budeme se ho snažit získat, abychom ho mohli podrobněji vyhodnotit a zjistit, zda bude mít nějaký vliv na probíhající české trestní řízení," řekl pro Aktuálně.cz žalobce olomouckého vrchního státního zastupitelství Petr Šereda, který má tuzemské vyšetřování kauzy MUS na starosti.
Prokuratura navrhovala přísnější tresty
Čtvrtečním rozsudkem vyvrcholilo soudní přelíčení, které odstartovalo letos v květnu a v němž švýcarská prokuratura vinila pětici obžalovaných - Antonína Koláčka, Oldřicha Klimeckého, Petra Krause, Marka Čmejlu, Jiřího Diviše a Belgičana Jacquese de Groota - z údajných podvodů, praní špinavých peněz a porušování povinností při správě cizího majetku.
Českým manažerům prokurátoři navrhovali pětileté nepodmíněné tresty odnětí svobody a spolu s tím vysoké pokuty, pro někdejšího šéfa MMF a Světové banky de Groota požadovali dvouletý podmíněný trest.
Z původní šestice obžalovaných se procesu nedožil miliardář Luboš Měkota, jeden z bývalých spolumajitelů mosteckých dolů, jenž zemřel letos v březnu.
Všichni obžalovaní požádali o zproštění viny ve všech bodech a o uvolnění finančních prostředků zablokovaných ve Švýcarsku - jejich osud bude předmětem dalšího vývoje, zásadní v této věci přitom bude schopnost Česka prokázat, jaký majetek mu má být vlastně vrácen.
Tomu by mohly pomoci nové důkazy ministerstva financí, podle kterých měli obvinění MUS pod kontrolou již v dubnu roku 1998, tedy o více než jeden rok dříve, než veřejně deklarovali. Tato informace by měla mít zásadní dopad na výši nabízené kupní ceny zaplacené České republice za její majetkový podíl.
Prodej na úkor státu
Ta v roce 1999 činila 650 milionů korun - právě za tuto částku koupila společnost Appian ovládaná v současnosti obviněnými manažery za 46% státní podíl. To se o pár let později ukázalo jako naprosto neodpovídající částka, když polovinu dolů koupil finančník Pavel Tykač za řádově vyšší částku - deset miliard.
Tuzemská policie, která paralelně se švýcarským soudem vede vyšetřování v tuzemsku, manažery podezřívá, že z MUS vyvedli celkem 150 milionů dolarů, tedy přes tři miliardy korun. Ty měli následně použít k nákupu akcií této firmy a uplácení vysokých státních úředníků a lidí napojených na politiku. K tomu navíc přibylo loni v říjnu obvinění z podvodu při zmíněné privatizaci v roce 1999.
Podle žalobce způsobili státu škodu přes 1,6 miliardy korun.
Divoká privatizace
MUS vznikla v roce 1993 spojením bývalých státních podniků Doly a úpravny Komořany, Doly Ležáky a Doly Hlubina. Část akcií firmy byla privatizována v rámci druhé vlny kuponové privatizace, asi 5% akciový podíl stát rozdal městům a obcím. Zůstal mu tak zhruba 46procentní podíl, který držel prostřednictvím Fondu národního majetku.
Neprůhledné americké společnosti Appian Group se však prostřednictvím firmy Investenergy podařilo skoupit veškeré volné akcie na trhu a v květnu 1998 tak stát ztratil nad MUS kontrolu. Následoval již zmíněný prodej státního podílu.
