Do Prostějova se během tohoto víkendu sjeli nejlepší parašutisté, aby tu od začátku příštího týdne bojovali o titul mistrů světa. Hlavní disciplínou klasického parašutismu bude seskok na přesnost přistání. Závodníci se během něho snaží po skoku z letadla patou dopadnout co nejblíž k cílovému bodu, který má v průměru dva centimetry. Ti nejlepší se během deseti skoků odchýlí dohromady o méně než pět centimetrů.
Soutěžit se bude i v pětičlenných týmech. A uspět v nich chce i Andrea Novotná. Ta se k soutěžnímu skákání vrátila po dvanáctileté pauze. V roce 2023 získala týmový titul mistryň Evropy, a to dokonce v novém evropském rekordu. Loni vyhrála i finále světového poháru v Dubaji.
Klíčem k úspěchu v týmové kategorii je podle Novotné chemie v týmu a perfektní komunikace. Každý seskok je trochu jiný a na rozdíl od individuálního skákání mají sportovci možnost pracovat s informacemi o proudění vzduchu v místech, kde jsou právě jejich kolegové.
Zároveň ale musí dávat pozor, aby všichni vyskákali včas a přitom dopadli s rozestupem dostatečným pro vyklizení doskočiště. "Musíme vědět, co od sebe můžeme očekávat, a umět si vyhovět. Všechny máme různé velikosti padáků podle váhy a musíme si vytvářet dostatek prostoru pro přistání. Když víme, že někdo pod námi potřebuje více času na manévr, musíme mu ho dát," popisuje.
Ve všech parašutistických disciplínách je důležitá i práce se stresem. Novotná považuje sama sebe za nerváka, ale naučila se s vlastní hlavou pracovat. "Před závodem obouvám nejprve pravou botu, pak levou. Pokud se daří, nosím stejné spodní prádlo a ponožky. Trenér mě učí techniky rozdýchávání a mluvení si při seskoku, aby mě uklidnil. Když seskočím a něco se nepovede, musím to rychle zpracovat a jít dál," přibližuje.
Zatímco mužská část reprezentace je složená z profesionálních armádních sportovců, české ženy jsou pouze amatérky. Za skákání neberou plat a navíc si některé výdaje hradí samy, což jim velmi komplikuje cestu k úspěchům. "Většina ženských týmů na světových soutěžích jsou vojandy nebo policistky. Mají úplně jiné podmínky na přípravu. My jsme amatérky a máme omezený rozpočet, takže si musíme vybírat, na které závody pojedeme," říká.
Závody, nebo rodinná dovolená
Parašutistické závody většinou probíhají během víkendu, ale zahraniční akce nabourají závodnicím i pracovní týden. Andrea coby podnikatelka sice nemusí na rozdíl od svých kolegyň žádat o dovolenou, ale dny, kdy musí místo vydělávání peněz často ještě utrácet za cestování kvůli sportu, ji zase vyjdou ještě dráž. Fungování ženské reprezentace tak závisí na schopnosti parašutistek a úzkého týmu kolem nich sehnat sponzory, kteří alespoň částečně pokryjí výdaje.
Přes veškeré úspěchy českého týmu si ale ženy stále hradí více než polovinu nákladů. Na závody si vozí vlastní jídlo a spí ve stanech. "Když jsme na závodech, často klečíme na zemi a jíme utopence z plastových talířků, zatímco ostatní mají hotová jídla a komfortní zázemí. Ale já to mám vlastně ráda, je to takové rodinné. Jsme si i díky tomu hodně blízcí," říká kadeřnice.
Jenže kromě parašutistické rodiny má Novotná i tu skutečnou, kvůli které už také jednou sportovní kariéru ukončila. Důležité je proto dobré plánování. "Každý rok na jaře si napíšeme rozpis závodů a domlouváme se, kdo pojede se mnou a jak to zvládneme s dětmi. Manžel i děti mě podporují, a i když je to někdy náročné, zvládáme to," hodnotí. Novotná připouští, že ústupek musí občas udělat každý. Někdy obětuje závod, letos ale nevyrazí na společnou dovolenou s rodinou.
První sezonu po návratu ke skákání si užila, ale až ta loňská druhá přinesla skutečné zadostiučinění. "Když jsme vyhrály mistrovství Evropy, bylo to neuvěřitelné. Pamatuju si, jak jsme po přistání stály ve špalíru a ostatní sportovci nám tleskali a objímali nás. Bylo to nádherné a emotivní. Cítily jsme obrovskou podporu a uznání za to, co jsme dokázaly," vypráví Novotná o nečekaném úspěchu v italské Ravenně.
Navždy bude vzpomínat i na loňské finále světového poháru v Dubaji, na které se mohl tým Czech Ladies podívat díky mistrovskému titulu. Peníze z Ravenny jim tentokrát pokryly i ubytování, a tak se mohly soustředit na závod. "Vyhrály jsme a dokonce jsme dosáhly evropského rekordu. To nás posunulo na úplně jinou úroveň," říká hrdě.
Mistrovství světa bychom vyhrát neměly, ale zkusíme to
Na začátku září by se ale mohlo Češkám podařit loňské úspěchy překonat. Pořadatelé mistrovství světa slibují velkou akci. Původně se mělo skákat na prostějovský fotbalový stadion, který se nachází na sídlišti. Reprezentantky už tu dokonce absolvovaly několik tréninků. Budovy v okolí stadionu ale ovlivňují proudění vzduchu natolik, že organizátoři nakonec museli akci přesunout na místní letiště.
Češky se na náročný závod mezi domy těšily. Vždyť i loňské finále světového poháru se skákalo podél mrakodrapů a český tým, zvyklý na zvláštní podmínky z různých propagačních seskoků, se s netradičním chováním větru popasoval nejlépe.
Na druhou stranu na letišti roste výhoda domácího prostředí. Novotná tu totiž absolvovala většinu svých seskoků před pauzou. Po úspěšném létě si klade za cíl medaili, do posledních chvil ale není jistá účast favorizovaných Číňanek ani Švýcarek, kterým se v závodech světového poháru dařilo.
Stát se tedy může cokoliv. Reprezentantky už dokázaly, že patří mezi světovou špičku, přesto Novotná pokládá vítězství na mistrovství světa proti nejlepším týmům za nereálné. "Mají 600 až 700 tréninkových seskoků ročně. To je několikanásobně víc než my," říká Novotná. Přesto v jejím hlase zní odhodlání se o další překvapení pokusit.
