Jsem fanatik komunismu, říkal jeho vězeň, ale i stoupenec a normalizátor Gustáv Husák

Jan Gazdík Jan Gazdík
5. 7. 2019 10:44
Gustáv Husák byl v letech normalizace (1969 až 1989) nejvýše postaveným československým politikem. Léta zastával funkci prvního muže Komunistické strany Československa, od roku 1975 až do pádu komunistického režimu v roce 1989 i post prezidenta republiky. Historik Michal Macháček nabízí v dalším díle seriálu Aktuálně.cz Příběhy normalizace netradiční a málo známý pohled na tohoto muže, který po desetiletí jen jako málokdo ovlivňoval historii Československa a svým způsobem tedy i dnešní České republiky.
Vysoká inteligence, velké ambice, ale i nebývalá tvrdost - to vše lze vyčíst z pohledu mladého komunisty a pozdějšího vůdce československých komunistů a prezidenta republiky Gustáva Husáka.
Vysoká inteligence, velké ambice, ale i nebývalá tvrdost - to vše lze vyčíst z pohledu mladého komunisty a pozdějšího vůdce československých komunistů a prezidenta republiky Gustáva Husáka. | Foto: ČTK

V životopisné knize o Husákovi líčíte léta 1969 až 1989 mimo jiné jako období perzekucí, potlačování lidských práv a v pozdní fázi i ekonomické stagnace Československa. A zároveň říkáte, že Gustáv Husák se stal tváří normalizace. Jak se stalo, že muž, který si po vykonstruovaném procesu odseděl v 50. letech devět let v těžkém žaláři, kde byl při výsleších krutě mučen, dopustil, aby se za politické přesvědčení opět zavíralo?

Gustáv Husák nechápal zmanipulované normalizační procesy jako justiční omyly, chápal je jako boj s opozicí, s politickým protivníkem. Že jde zkrátka o politický zápas. Na politiku se díval jako na rizikové povolání. Jinými slovy: když někdo nedodržuje socialistickou zákonnost, tak musí počítat i s tím, že skončí ve vězení. Jenomže tu zákonnost definoval on, respektive komunistická strana.

V letech normalizace byli vězněni i Husákovi bývalí spolupracovníci - třeba politolog a reformní komunista Milan Hübl, jemuž Husák odmítl udělit prezidentskou milost. Násilí bylo v různé formě na denním pořádku normalizačního režimu.

Aniž bych to ovšem chtěl zlehčovat, tak oproti 50. létům to byl odvar. Za Husáka bylo méně politických vězňů než v 60. letech minulého století za prezidenta Antonína Novotného.

Jinými slovy: Gustáv Husák byl bezskrupulózním pragmatikem?

Možná vás překvapí, že neměl na politických procesech zájem. V dubnu 1969 byl ostatně místo Alexandra Dubčeka zvolen do čela komunistické strany s velkými nadějemi i proto, že měl zkušenost z letitého protizákonného věznění a že už tedy další politické procesy nedopustí.

Husák se proto zejména zpočátku snažil, aby bylo politických procesů co nejméně. Jako první tajemník KSČ dokonce v roce 1970 navrhoval velkou amnestii, což mu ale u dogmatiků ve vedení strany neprošlo.

Slovenský historik Jozef Leikert připomíná, že Husák měl mít nemalý podíl na tom, že po sovětské okupaci v roce 1968 a potlačení pražského jara nepadaly hrdelní tresty. S nimi prý někteří normalizační politici koketovali.

Svou roli v tom sehrály i maďarské události v roce 1956. Po brutální sovětské okupaci skončilo na maďarských popravištích asi dvacet politiků. Něčeho podobného se báli i protagonisté pražského jara 1968, a strach měl dokonce i Gustáv Husák. Ani on si nemohl být jist, zda do toho nespadne taky. Jak už jsem zmínil - na monstrprocesech neměl Husák nejmenší zájem. Velmi se naopak snažil, aby se poměry v Československu co nejdříve uklidnily.

Husák chtěl normalizaci pojmout mírněji, než jak se i s jejími čistkami a perzekucemi vyvinula. V moskevském archivu jsem našel dokument, podle něhož Husák obcházel a přesvědčoval v roce 1972 členy předsednictva Ústředního výboru KSČ, aby se přistoupilo k revizi tehdejších stranických čistek. Aby se lidé, kteří byli z politických důvodů vyhozeni z práce i z komunistické strany - a byly jich statisíce - mohli vrátit na svá místa. Ostatní s tím ale nesouhlasili a hned na Husáka do Moskvy hlásili, že je takhle obchází, přemlouvá a přesvědčuje. Nakonec se přizpůsobil.

Zjednoduším to: jak se mohl stát z vězněného Husáka reformátora Husák normalizátor, za něhož byli lidé vězněni jen kvůli odlišným politickým postojům?

Reformátorem byl vždy jen do určité míry. Prosazoval zejména federalizaci Československa - rovnoprávnost českých zemí a Slovenska. A když prvního ledna 1969 vznikla československá federace, byla to i Husákova velká zásluha. Velice tím zabodoval u slovenské veřejnosti. Federace sice nakonec fungovala na centralistickém modelu, ale přece jen vznikla.

Pokud jde ovšem o Husákovy postoje k politickému systému, zůstával dál bigotním komunistou. Nebyl pro stranický pluralismus, jak ho známe dnes. Neprosazoval parlamentní demokracii, návrat před komunistický převrat v roce 1948. Byl naopak stoupencem vlády komunistické strany a její vedoucí úlohy ve společnosti. Třebaže prosazoval v komunistické straně určitou demokratizaci. Jak říkal: lidé by se neměli bát promluvit.

Jen připomínám, že Gustáv Husák pocházel z velmi chudých poměrů a že mu prvorepubliková demokracie umožnila získat špičkové vzdělání.

To je pravda. Chudý, avšak velmi nadaný Husák vystudoval před druhou světovou válkou prestižní gymnázium a práva. Exceloval na nich. Jako student patřil vždy k premiantům. Vzor ale viděl v Sovětském svazu, v jeho plánované ekonomice a ve vládě jedné strany, což považoval za efektivnější způsob vládnutí, který navíc eliminuje opakující se ekonomické krize. Takže mu nebyly vůbec proti mysli bezprostřední události po komunistickém převratu v roce 1948.

Husák byl velmi ambiciózní, inteligentní, cílevědomý, houževnatý, pracovitý a tvrdý muž s autoritativními sklony. Stalinští vyšetřovatelé ho ani při brutálních mnohahodinových výsleších nikdy nezlomili právě kvůli těmto jeho vlastnostem. A právě ony ho později vynesly až na vrchol moci v komunistickém Československu.

A jen tak na okraj: velmi půvabná první Husákova manželka Magda Lokvencová (dodnes uznávaná slovenská divadelní režisérka a herečka - pozn. red.) měla své kamarádce zdůvodnit svůj výběr partnera slovy: "Když on byl ze všech nejchytřejší."

Právě proto je asi pro většinu lidí obtížné pochopit, že vzdělaný a mimořádně inteligentní Husák obhajoval tak dogmaticky komunismus, třebaže mohl zemřít v jeho žaláři. Fakt, že ho vyšetřovatelé nezlomili a že jim pak jako právník rozboural soudní proces, takže nedostal oprátku, pochopit snad ještě lze.

Málokdo z vysoce postavených komunistů obstál při výsleších v kriminále jako Gustáv Husák. Napočítal jsem v Československu jen asi čtyři lidi, kteří byli tak pevní jako on. Například Jarmilu Taussigovou (ve vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským byla odsouzena ke 25 letům odnětí svobody, propadnutí majetku a ztrátě občanských práv na 10 let - pozn. red.) či Josefa Smrkovského (protinacistický odbojář, politik a funkcionář KSČ, v 50. letech vězněný, během pražského jara 1968 zastával funkci předsedy Národního shromáždění ČSSR - pozn. red.)

Co vlastně stálo za tím, že je nezlomilo ani mučení a žalářování?

U Gustáva Husáka to souviselo s jeho tvrdostí, kterou jsem již zmínil, a určitým mesiášstvím. Byl přesvědčen, že je předurčen k tomu, aby v politice určoval směr. Ještě před svým vězněním o sobě mimochodem mluvil jako o komunistickém fanatikovi s železnou kázní.

Když se například dozvěděl, že komunisté popravili jeho přítele a velký vzor Vladimíra Clementise (slovenský komunistický politik, publicista a diplomat, v poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na postu ministra zahraničí - pozn. red.), tak si předsevzal, že musí očistit jeho jméno, ale i všech tehdy pronásledovaných komunistických představitelů Slovenského národního povstání.

Při svém procesu však Husák nebyl podle všeho příliš disciplinovaným komunistou, když se odmítl přiznat a vydržel mučení.

To tedy nebyl. To ale byla asi jediná velká výjimka. Přesvědčovali ho, aby se k obviněním - tak jako většina - přiznal, pokud má rád komunistickou stranu. Že jí tím prospěje, očistí. Jenomže on byl neposlušným, rebelujícím, byť již vyloučeným komunistou.

Možná si tím rebelantstvím zachránil krk.

Je to velmi pravděpodobné, a to nejenom sobě.

Měl Husák v letech normalizace v komunistické straně nějakého konkurenta?

On všechny ty normalizační partajníky na nejvyšších postech jednoznačně převyšoval. Jednu Husákovu vlastnost jsem ovšem nezmínil - rétorický um. Lidé si většinou pamatují na pozdního normalizačního Husáka se silnými brýlemi (zrak mu poškodil kriminál - pozn. red.) čtoucího z papíru různé floskule, které navíc zřejmě ani nepocházely z jeho hlavy.

Podle záznamů z 60. a raných 70. let byl ale strhujícím řečníkem. Mluvil bez papíru, hbitě formuloval myšlenky, výtečně improvizoval a dokázal i zavtipkovat. V té době šlo o velký kapitál a on ho uměl zužitkovat a získávat důležité body. I v sovětských hodnoceních se objevuje: "Husák je skvělý rétor. Velice často však vystupuje demagogicky."

Dovolím si osobní poznámku: kdo chce být úspěšný ve vysoké politice, musí mít tvrdé lokty a musí být i oportunista. Jinak se v politice dlouho neohřeje.

A právě tohle Gustáv Husák pochopil a podle toho se k sobě samému i k druhým choval. Byl velkým individualistou, sólistou, chtěl vše zvládnout sám. Což koneckonců Moskvě vyhovovalo. Snažila se ho totiž od lidí co nejvíce odstřihnout, aby pak musel hledat oporu právě v Kremlu. Proto také sovětské vedení všemožně podporovalo tajemníka ÚV KSČ Vasila Biľaka, protože nechtělo, aby Husák měl doma až příliš silnou pozici.

Vasil Biľak - to jméno už mladší generaci nic neříká. Jak byste tohoto v normalizačních letech mocného muže charakterizoval?

Umný zákulisní politický hráč, který klamal tělem. Oficiálně druhý muž strany, připravený Husáka v případě jeho selhání vystřídat.

Na Slovensku byl však paradoxně pravou rukou Alexandra Dubčeka až do jara 1968. Tandem Biľak-Dubček šel proti Antonínu Novotnému - tehdejšímu prezidentovi a prvnímu tajemníkovi komunistické strany. Právě Biľak podporoval Dubčeka do čela komunistické strany. Nakonec se ale rozešli - Dubček prosazoval samostatnější politiku a Biľak nadále zůstával oddaným stoupencem Moskvy.

Zajímavé na tom je, že ve vzpomínkách představitelů slovenské kultury - například spisovatele Ladislava Mňačka - vypadá tehdejší Biľakův obraz jinak, než jak se později jako komunistický dogmatik zapsal do historie. Biľaka v té době hodnotí překvapivě vesměs dobře. Zasadil se například o to, aby mohly vyjít k režimu velmi kritické Mňačkovy Opožděné reportáže.

Připomínám to i proto, že portréty Biľaka, Husáka či jiných normalizačních politiků jsou mnohovrstevnatější a barvitější, než je dnes často interpretujeme. Ještě předtím než se dostali na špičku mocenské pyramidy, se chovali leckdy úplně jinak. Jejich chování se změnilo až v onom drsném světě politiky a vyvíjelo se. Často pak říkali něco zcela jiného, než si mysleli.

Mgr. Michal Macháček, Ph.D. (1986)

Mgr. Michal Macháček, Ph.D.
  • Absolvoval doktorské studium v Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy včetně zahraničních stáží na Slovensku, v USA a Ruské federaci.
  • Věnuje se česko-slovenským a československo-sovětským vztahům se zaměřením na komunistické hnutí a jeho politické elity.
  • Nejnověji se zabývá dějinami pražské ZOO a filmové i jiné umělecké tvorbě s historickou tématikou. Publikoval knižní biografii o československém prezidentu Gustávu Husákovi, za kterou mimo jiné obdržel Cenu Josef Hlávky a státní vyznamenání. Je na volné noze.

A co dobrého či zajímavého se dá říci o Gustávu Husákovi? Je to například právě to, že ho stalinističtí vyšetřovatelé ani při brutálních výsleších nepřinutili, aby se přiznal k vykonstruovaným obviněním?

Pokud jde zrovna o tuhle jeho schopnost, tak bezesporu klobouk dolů. Mučili ho fyzicky i psychicky, vydírali rodinou… a on to ustál. I tady je ale patrná Husákova tvrdost. Husák byl nesmírně tvrdý na sebe, ale i na druhé. Což se pak projevovalo, když se dostal až na vrchol moci.

Zmínil bych ale i jiné jeho vlastnosti nebo činy, o nichž se ví jen málo…

A to?

Ve 30. letech minulého století se Husák angažoval ve studentském hnutí. Vystupoval proti fašizaci společnosti, bojoval za sociální práva studentů, měl podíl na vzniku vysoké školy technické na Slovensku, bojoval proti antisemitismu a zapojil se i do protinacistického odboje. A najednou před sebou máme zcela jiný obrázek Gustáva Husáka, než na jaký jsme si uvykli - jen jako představitele normalizace.

A zapomíná se i na to, že Husák stál u zrodu slovenské státnosti. Mám tím na mysli Slovenské národní povstání, v němž sehrál významnou roli a které mělo později vliv i na vznik československé federace. Husák je tedy jakýmsi otcem slovenské státnosti.

Vlastně i normalizační čistky byly na Slovensku mnohem mírnější než v Čechách a na Moravě. Ve vězení anebo u lopaty skončil na Slovensku po sovětské okupaci jen málokdo.

I proto jsou Slováci k Husákovi smířlivější a ne tak kritičtí jako Češi?

Bezpochyby. Chápou ho jako nejednoznačnou osobnost s klady i zápory. Mimochodem - Gustáv Husák se umístil v nedávné anketě Největší Slovák na sedmém místě. O jedno místo ho paradoxně předběhl Alexander Dubček.

Tihle dva, kteří se neměli ani trochu rádi, tak spolu po letech znovu svedli zvláštní souboj o popularitu.

Proč na léta komunistické normalizace vzpomínají mnozí lidé stále tak nostalgicky? Je tomu tak i proto, že jim "Husákův knedlíkový komunismus" vyhovoval?

Ať je to, jak chce, tak si v těch letech dost lidí polepšilo. Zvláště na Slovensku, kde se znatelně zvýšila socioekonomická úroveň obyvatel.

Zato jiní si ale jako druhořadí občané velmi pohoršili, protože nemohli vykonávat své profese. A nezapomínejme ani na emigrační vlnu, při níž odešlo sto tisíc vzdělaných a kvalifikovaných Čechoslováků na Západ - z politických i ekonomických důvodů. Jejich odchod Československo dost ochudil. Hodnocení jakékoliv doby je ovlivněno osobní zkušeností, rodinnou anamnézou a také přítomností.

Léta normalizace byla dobou určité stabilizace společnosti. A jak říkal Gustáv Husák, "klidu na práci". A já dodávám, že určité šedi, nehybnosti a ekonomického zaostávání. Pokud se na tu dobu vzpomíná, tak především kvůli sociálním jistotám. Lidé se nemuseli o nic starat, postaral se za ně stát. Žili si vcelku v pohodlnosti své soukromé životy, pokud se tedy drželi stranou politiky.

Zjednodušeně řečeno: každá doba je jinak blbá, má jiné limity a možnosti. A ty možnosti jsou dnes mnohdy až neuvěřitelné. Pokud ale lidé nemají silné rodinné zázemí, kontakty a nechtějí pracovat sedm dní v týdnu, aby měli i nějaké volno, tak to pro ně nemusí být vždy jednoduché. Berte to s určitou nadsázkou, ale někdy se mi zdá, jako by normalizaci vystřídal jiný fenomén, který drží lidi na uzdě. Říká se mu "pan Hypotéka".

VIDEO: Gustáv Husák? Z muže pražského jara se stal symbol normalizace, vysněná revoluce ho sežrala, říká Macháček

Z chudého slovenského chlapce, který byl perzekuován dvěma režimy, se Gustavu Husákovi podařilo dostat do sídla českých králů, říká historik. | Video: DVTV, Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 3 hodinami

Německá prokuratura obvinila cášského biskupa ze zpronevěry

Německá prokuratura obvinila světícího biskupa v Cáchách Johannese Bündgense ze zpronevěry. Informovala o tom dnes agentura DPA. Podle vyšetřovatelů hodnostář zneužil plné moci 78leté ženy trpící demencí a nechal si na svůj soukromý účet z jejího jmění převést celkem 128 000 eur (3,2 milionu korun). Bündgens oznámil, že po dobu svého stíhání nebude dál zastávat svůj úřad.

Podle obvinění biskup peníze získané od seniorky použil na nákup nemovitosti a slíbil jí, že v jeho domě bude mít doživotní právo užívat byt. Do katastru však nebylo věcné břemeno zaneseno.

Cášský biskup a Bündgensův nadřízený Helmut Dieser řekl, že je vyšetřováním šokován a chce, aby se celá záležitost pečlivě prověřila. Bündgens oznámil, že celou částku už ženě vrátil.

Zdroj: ČTK
Další zprávy