Myslela jsem, že se rok 68 nemůže opakovat. Dnes už si nejsem jistá, říká Moučková

Jan Gazdík Jan Gazdík
23. 4. 2019 5:31
Známá televizní hlasatelka Kamila Moučková (91) se stala v srpnu 1968 symbolem odporu proti sovětské okupaci a přišla kvůli tomu o práci. Její otec Vilém Nový byl naopak skalním komunistou, který veřejně zpochybňoval čin Jana Palacha a po invazi se stal jedním z aktivních normalizátorů. "Strašně jsem se za něj styděla," říká v exkluzivním rozhovoru Moučková. Nový seriál on-line deníku Aktuálně.cz ve spolupráci s organizací Post bellum mapuje nastupující "normalizaci" v Československu před 50 lety.
Kamila Moučková: Je třeba mluvit o tom, jak na sovětskou rozpínavost doplatilo a možná ještě stále doplácí Československo.
Kamila Moučková: Je třeba mluvit o tom, jak na sovětskou rozpínavost doplatilo a možná ještě stále doplácí Československo. | Foto: Jakub Plíhal

Byla atraktivní, nepřehlédnutelná, aktivně podporovala tzv. pražské jaro. Ze známé televizní hlasatelky Kamily Moučkové se stala před více než padesáti lety celebrita. Právě ona oznámila 21. srpna 1968 jako první z obrazovek Československé televize (ČST), že republiku obsazují armády států Varšavské smlouvy.

Foto: ČTK, Denis Chripák

Doma přitom čelila ostré kritice. Její otec Vilém Nový byl skalním komunistou, který tzv. pražské jaro tvrdě kritizoval. "Už od května osmašedesátého jsem s ním téměř nemluvila. Šla jsem mu blahopřát k narozeninám a on mi jednu vrazil. Normálně mně dal jednu přes hubu za to, že jsem prý ´dubčekovec´ a že podporuji pražské jaro," popisuje napjaté vztahy v rodině v rozhovoru pro Aktuálně.cz Kamila Moučková. 

Po sovětské invazi se vztah s otcem ještě vyostřil. Vilém Nový se stal častým návštěvníkem sovětského velvyslanectví, odkud odcházel s přesnými instrukcemi. Třeba jak zpochybnit sebeupálení Jana Palacha v lednu 1969, kterým se mladý student pokusil vyburcovat československou společnost z apatie.

"Je nutné využít oběť studenta Jana Palacha, který se na protest proti sovětské okupaci upálil 16. ledna 1969, k útokům proti osobnostem pražského jara," píše se v přísně tajném záznamu o setkání sovětského velvyslance Stěpana Červoněnka v Praze s Vilémem Novým z počátku roku 1969. "Odhalit veřejnosti pravdu o Palachovi je věcí prvořadého politického významu, protože by to pomohlo na hlavu porazit několik pravičáků a začít je rázně vytěsňovat z hromadných sdělovacích prostředků," stojí v záznamu, který českým historikům po roce 1989 předali jejich ruští kolegové.

Vilém Nový, poslanec a člen ÚV KSČ, následně 20. února 1969 v České Lípě ostře zaútočil na Jana Palacha. Mluvil o "vymytí Palachova mozku a jeho zmanipulování pravicovými spisovateli, kteří měli studenta přesvědčit, že speciální chemikálie, kterou se polije a kterou mu dodali, sice hoří, ale nepálí." Zopakoval to posléze i pro zahraniční tiskovou agenturu AFP, která rozhovor s Novým zveřejnila.

Vilém Nový (vpravo) přijímá od Lubomíra Štrougala komunistické vyznamenání během normalizace.
Vilém Nový (vpravo) přijímá od Lubomíra Štrougala komunistické vyznamenání během normalizace. | Foto: Paměť národa / www.pametnaroda.cz

"Od táty byla lež o studeném ohni něco ostudného. Strašně jsem se za něj styděla. Deset let jsme pak spolu nepromluvili ani slovo," popisuje Kamila Moučková osudový zlom v rodině. 

Útoky Viléma Nového na Palacha vystihla podle Kamily Moučkové skvěle polská režisérka Agnieszka Hollandová v minisérii Hořící keř (v roce 2014 získala 11 Českých lvů - pozn. red.). "Herec Martin Huba nemohl mého otce zahrát lépe," dodává hlasatelka.

I dnes se trápí myšlenkou, jak se mohl z velmi vzdělaného muže, jenž za druhé světové války emigroval do Velké Británie a i v nejtemnějších dobách normalizace poslouchal vysílání BBC, stát zarytý komunistický aparátčík a normalizátor.

Zlomili ho

"Bolševici ho zřejmě museli během pětiletého věznění v padesátých letech minulého století totálně zlomit, zavázat si ho, přimět k naprosté poslušnosti a spolupráci. Nikdy mi neřekl, co všechno s ním v kriminále prováděli. Jen od Josefa Smrkovského (jedna z hlavních postav pražského jara, předseda Národního shromáždění ČSSR - pozn. red.), který s ním seděl na cele, vím, že vyprávěl hodně o mně," přemýšlí o motivech jednání Viléma Nového jeho dcera.

Otce přitom v listopadu 1949 zatkli jako prominentního komunistu. "Nevím, jak bych se na jeho místě v kriminále chovala já. Asi bych tam se svou beraní povahou zemřela, shnila, protože bych si nedala nic líbit," dodává Kamila Moučková.

Malá Kamila s otcem Vilémem Novým ve věku 3-4 let. Někdy kolem roku 1931.
Malá Kamila s otcem Vilémem Novým ve věku 3-4 let. Někdy kolem roku 1931. | Foto: Archiv Kamily Moučkové

Osud Viléma Nového není ovšem podle historika Petra Blažka v ničem výjimečný. "V archivech je spousta záznamů o lidech, které semlely komunistické čistky, a přesto tuhle ideologii nikdy neopustili. Dokonce se stali jejími strážci a typickými představiteli konzervativců. K takovým lidem patřil i pozdější československý prezident Gustáv Husák anebo polský stranický vůdce Władysław Gomułka," říká Blažek.

Nového, Husáka i Gomułku považuje historik za mimořádně ješitné osobnosti, které byly přesvědčeny o výjimečnosti svého "životního poslání". Sověti podle Petra Blažka takovéto osobnosti v krizových obdobích vyhledávali a bezvýhradně na ně sázeli. "Šlo o technology moci. Pouze takoví lidé udeří kvůli jinému názoru vlastní dítě a vyhodí ho z domu," naráží Blažek na zmíněný konflikt Viléma Nového s dcerou.

"Možná mě zachránilo, že jsem s otcem téměř nikdy nežila ve společné domácnosti. Ani jako dítě," dodává Kamila Moučková. Až do šesti let ji totiž vychovávala hlavně babička, které proto říkala "mami" a té vlastní pak "maminko".

Dělala jsem jen to, co jsem cítila jako správné

Budoucí televizní moderátorka se narodila v Jihlavě, kde vystudovala reálné gymnázium. Hrála v divadle, později pracovala jako hlasatelka Čs. rozhlasu. V roce 1956 přešla do československé televize (ČST), kde se stala hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů. Byla první hlasatelkou nově vzniklých Televizních novin, jež se začaly vysílat v lednu 1957.

Během invaze 21. srpna 1968 spustila s kolegy protiokupační vysílání televize i rozhlasu, vysílala celý den, až do momentu, kdy ji ze studia ČST vyvedli sovětští vojáci s namířenými samopaly.

Kamila Moučková hledí na svoji archivní fotografii z 21. srpna 1968.
Kamila Moučková hledí na svoji archivní fotografii z 21. srpna 1968. | Foto: Jakub Plíhal

"O žádnou statečnost u mě nešlo. Byla to naprostá samozřejmost televizního redaktora, hlasatelky. Pokud máte tuhle profesi, tak ji musíte dělat v dobrém i zlém. Není možné se v podobných situacích zamýšlet nad tím, zda tam kvůli nějakému nebezpečí jít, či ne. Zda to vysílat, či ne. Nad tím jsem tenkrát při živém vysílání o okupaci vůbec nepřemýšlela. Důležité bylo jedno: poskytnout pomoc, službu či nezbytné informace spoluobčanům o chování a pohybech okupačních jednotek. Kde všude se střílí či kam najíždějí tanky," vysvětluje Kamila Moučková motivy svých tehdejších postojů.

Z doby okupace si dodnes vybavuje i obrovské vnitřní emoce. "Zmocnil se mě až neskutečný vztek. Ani dnes to neumím vyjádřit jinak - a omlouvám se za tu vulgaritu -, ale já byla tenkrát až neskutečně nasraná. Co si to ti šmejdi dovolili, vtrhnou svými tanky na výsostné území cizího státu jen proto, že měl vlastní představu o své budoucnosti!" vypráví rozčileně.

Podala jsem výpověď

Brzy po dramatických srpnových událostech přišly první signály normalizace. Do poloviny září 1968 ČST vůbec nevysílala, ruští vojáci si udělali z její budovy (sídlila tehdy v centru Prahy ve Vladislavově ulici - pozn. red.) dočasný zbrojní sklad.

"Když jsme se tam mohli konečně vrátit, nacházeli jsme tam až neskutečné věci. V šupleti mého pracovního stolu jsem třeba našla lidské exkrementy. Před zahájením obnoveného vysílání jsem pak volala Mileně Vostřákové, která byla zrovna hlasatelkou dne, a navrhla jí, abychom šly na obrazovku v černém - jako vdovy. No a hned nato jsem dala výpověď. Už jsem tu práci nechtěla a ani nemohla dělat. A rovnou jsem vrátila i červenou knížku členky KSČ. Pořád ke své hanbě lituji, že jsem to neudělala mnohem dřív," vysvětluje Kamila Moučková.

Po návratu československých politiků z Moskvy, kde kromě Františka Kriegla podepsali podle Moučkové "všichni tu ostudnou a příšernou dohodu", si už nedělala nejmenší iluze o tom, jak se budou poměry v republice vyvíjet (šlo o protokol o jednání delegace SSSR a ČSSR podepsaný 27. srpna 1968, popírající ideje pražského jara a otevírající cestu tzv. normalizaci - pozn. red.). A idealizovat si přestala i většinu až do té doby národem obdivovaných československých politiků.

Na obrazovce byla Moučková i po výpovědi ještě chvíli vidět. Tehdejší šéfredaktor ji opakovaně zapřísahal, aby si to rozmyslela, že mu na její místo určitě vnutí "nějakého šmejda". Zareagovala pro ni typicky: "A kdo mně zaručí, že se i ze mě ten šmejd nestane, pokud budu dál vysílat!?" vypráví. A lituje dnes i toho, že se nechala přemlouvat.

Moučková nesmí na obrazovku

Psalo se září 1968. Z obrazovky byla Kamila Moučková několikrát odvolána, aby se na ni na krátký čas pokaždé vrátila. Až do dalšího odvolání. "Pořád jsem dávala výpověď. A čím dál víc se trápila. Předpokládala jsem, že se budou vysílat strašné věci, s nimiž po sovětské okupaci nechci mít nic společného," popisuje tehdejší dilemata.

Na přelomu března a dubna 1969 všechno najednou skončilo. Moderátorku si zavolal prozatímní ředitel televize Karel Kohout, který vystřídal proreformního Jiřího Pelikána, aby jí ukázal dekret s jasným verdiktem: Kamila Moučková nesmí s okamžitou platností na obrazovku! Podepsán tajemník ÚV KSČ Vasil Biľak. "A mně se vám najednou šíleně ulevilo. I když jsem fakt nevěděla, co budu dělat, čím se budu živit," vzpomíná moderátorka.

Po odchodu z televize nemohla chvíli ani uklízet kanceláře. V tehdejším západoněmeckém časopise Stern se totiž objevila její fotografie, jak jako bývalá celebrita myje chody nějakého úřadu. Režim zareagoval bleskově, nestál o nežádoucí pozornost. "Na vině byla ta má zatraceně profláknutá tvář z obrazovky. Nenechali mě kvůli ní dělat jeden čas nic, ani ty schody," vzpomíná Moučková.

Až do roku 1989 střídala různá zaměstnání: pracovala jako kantýnská v hereckém klubu Komorního divadla či jako uklízečka, prodavačka a servírka. Neodradilo ji to v aktivní práci v disentu. Stala se jednou z prvních signatářek Charty 77.

Mráz přichází z Východu 

Celá léta si po pádu železné opony a sovětského impéria myslela, že se něco podobného jako okupace Československa už nemůže v Evropě opakovat. Dnes už o tom není přesvědčená. 

"Jen se podívejte se na toho trpaslíka v Kremlu (ruského prezidenta Vladimira Putina - pozn. red.), na jeho neskutečnou rozpínavost. Ale i na to, jak se Rusové pořád cpou do střední Evropy. Vnímají vůbec dnes tohle nebezpečí mladí lidé dostatečně ostře? Někdy o tom pochybuji. Proto je třeba mluvit i o tom, jak na sovětskou rozpínavost doplatilo a možná ještě stále doplácí Československo," míní bývalá televizní hlasatelka.

Od sovětské okupace Československa a následné normalizace už sice uplynulo padesát let, podobné velmocenské chování je nicméně podle Moučkové kvůli ruské okupaci ukrajinského Krymu a válce na východě Ukrajiny stále velmi aktuální téma. "Proto chodím mezi studenty, kteří vždy pozorně naslouchají, ale jak říkám, nevědí o tehdejších tragických událostech nic, anebo jen velmi málo," říká.

Do televize se na několik let úspěšně vrátila až po pádu komunistického režimu v listopadu 1989. A i v jednadevadesáti letech (narozeniny oslavila v pondělí 8. dubna 2019 - pozn. red.) ji bedlivě sleduje, především její zpravodajství. "Nerada dramatizuji, ale bojím se o její osud. Zejména poté, co se v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání objevil nominant Tomia Okamury Ladislav Jakl. Okamura je nebezpečný extremista. Jsem z toho všeho zděšena," říká Moučková.

"K veřejnoprávní televizi mohu mít výhrady, ale u ostatních televizí nelze o objektivnosti či serióznosti vůbec mluvit. Především zprávy TV Barrandov, to je výsměch slušnému a objektivnímu zpravodajství. Diváka s normálním vkusem to musí až bolet. Nedá se na to dívat. Proč tohle nikomu moc nevadí?" ptá se známá moderátorka.

V roce 2013 převzala od prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy. Přesto mu dnes nemůže přijít na jméno. "Strašně se na něj zlobím a stejně tak na premiéra Andreje Babiše za to, že mohou komunisté kecat do složení vlády, ale i do složení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Komunisté právě tato média za totality zmrzačili a bojím se, že se o to budou pokoušet znovu," dodává Kamila Moučková. 

VIDEO: Při invazi jsem se klepala vzteky, říká televizní hlasatelka Kamila Moučková.

Video: Paměť národa
 

Právě se děje

Další zprávy