Proč jste se rozhodl tak výrazně změnit podobu kalendária pražského orloje?
Má představa o tom, jak bude kopie vypadat, se v průběhu práce měnila. Jako první jsem se věnoval písmu, které je na okraji kalendária. Je tam 365 políček se jmény svatých, cisiojan a čísla měsíců a dní. Dost velká plocha, kterou nepsal Mánes, ale písmomalíř Jan Weber.
Na originálu je ale písmo už velmi špatně čitelné. Navíc pan Stanislav Marušák z horologického spolku zjistil, že jeho autor udělal přes 20 nepřesností a viditelných chyb. Je tam například dvakrát datum 30. října. A přichází problém: Co si s tím má kopista počít? Když se na to pak někdo podívá a uvidí na kalendáriu 30. října dvakrát, tak si řekne, že tam kopista udělal chybu.
Zaujala mě tedy myšlenka pana Marušáka, aby se na nové kopii tyto nepřesnosti opravily. Takže už zde jsem zvolil rekonstruktivní přístup. Když mi navíc následně přivezli desku, kterou vytvořila firma podle Čílovy kopie, zjistil jsem, že její rozměr je trochu jiný než u originálu.
Takže jste si řekl, že jakmile už děláte tyto změny, tak nemá smysl se přesně držet originálu ani v malbách.
Bylo by to nevyvážené. Malby jsou navíc na originálu už značně sedřené, barevná vrstva je potrhaná. Jsou na tom provedeny četné rekonstrukce, přemalby, retuše. Nikdo již neví, jak vypadal Mánesův originál v některých detailech. A co z toho máte udělat?
Místa, která jste ve své kopii tak výrazně změnil, jako je například postava vodnáře, jsou tedy ta, která byla podle vás na originálu porušena nebo přemalována?
Ne úplně. Jde o autorskou kopii, každý autor na kopii zanechává své stopy. Asi nejvýraznější změnu, kterou jsem si dovolil, je v podobě minisukně selky na obrázku října. Na originálu i přípravné kresbě je vidět, že má nepřirozeně dlouhé končetiny. Myslím, že si Mánes tuto chybu uvědomil a částečně ji kompenzoval tou dlouhou sukní. A já teď tu chybu napravil.
Čili kdyby byly všechny nápisy správně, selka měla anatomicky správné nohy a kalendárium bylo zachované, změny byste nedělal?
No samozřejmě, že ne. Kdyby byla předloha v intaktním stavu, tak bych k žádným změnám nepřikročil.
Má kopie není vtip. Schillerovou ani neznám
Z jakého důvodu jste tedy neopravil jenom ta místa, která jsou poničená nebo kde podle vás Mánes chyboval, jako v případě selky?
Jestli jsem tam udělal nějaké změny, které tam nemusely být, tak myslím, že by to mělo být považováno za můj autorský vklad.
Mnoho postav má například oproti originálu odlišné tváře. Spekuluje se o tom, že jste některé namaloval tak, aby se podobaly vašim přátelům, například spisovatelce Kateřině Tučkové.
Jestli v tom někdo vidí nějakou podobu, nebo dokonce nějakou političku, tak to nebudu komentovat.
To narážíte na komentáře, že se jedna z postav vaší kopie podobá bývalé ministryni financí Aleně Schillerové?
Tu neznám. Nesleduji politiku.
Říkáte tedy, že vám jako vzor nikdo neposloužil?
Nepotvrzuji, nevyvracím. Jestli mi někdo seděl modelem nebo jestli jsem si tváře prostě vymyslel, to nechám tajemstvím.
Mohu ale říct, že u postav v únorové části, z nichž jednu právě lidé přirovnávají k Tučkové, jsem vycházel z Mánesovy přípravné kresby, která se zachovala velice kvalitně. A to proto, že mě některé její části na vystaveném originálu nepřesvědčily, že autorem je opravdu Mánes. Na jeho přípravné kresbě žena zakrytý obličej nemá, na tom, co považujeme za originál, má šátek.
Dokážu si tedy představit, že to někdo strhl a zakamufloval. Takže jsem to upravil. Dal jsem tomu i příběh, že má ucho vyndané z šálu a poslouchá, jak její muž nadává na počasí. Ale to není nic protimánesovského, není to dezinterpretace.
Neměl jste ale přece jen zachovat současnou podobu originálu, ač třeba přemalovanou?
Nebudu dělat bezinvenční kopie a snažit se nesmyslně otrocky napodobit něco, co není autentické.
Někteří lidé váš orloj interpretovali jako výsměch Praze, protože se vámi namalované tváře podobají osobnostem spojených s Brnem. Je na tom něco pravdy?
Je dobře, že nejde o suchopárnou kopii, která nikoho nezajímá, ale že vzbuzuje emoce a mluví se o ní. Mohu ale říct, že s Brnem nemám nic společného, byl jsem tam dvakrát v životě.
Vaše kopie tedy není myšlena jako vtip, jak ji někteří interpretují?
Takové myšlenky jsem během tvorby ani nemohl mít. Měl jsem před sebou termín, ten jsem musel dodržet.
Do jaké míry hrál ve výsledné podobě kopie roli spěch?
Tak jako u všech zakázek. To se ale projevilo už u předchozích kopistů i u Mánesa. Proto měl i pomocníky. Lidé si představují, že na tom člověk dělá někde v klidu v ateliéru a pouští si u toho Mozarta, ale realita je úplně jiná.
Kdybyste kopii dělal znova, změnil byste něco?
To nedokážu říct. Nad vývojem přemýšlím až při práci. Je to tvůrčí proces. Dá se to srovnat třeba s interpretací ve vážné hudbě. Máte Mahlerovu druhou symfonii a její partituru někdo interpretuje. Každý ji ale zahraje trochu jinak. A má deska je interpretací. Jinak to říct nejde.
Ale v zadání se slovo interpretace neobjevilo.
Ne, v zadání bylo velmi obecně technologická kopie a tu jsem udělal. Zároveň je to ale interpretace, protože přesná kopie Mánesova originálu už vzhledem k jeho stavu udělat nejde.
Očekával jste, že bude vaše kopie takto kritizovaná?
Bylo mi jasné, že proti tomu bude někdo protestovat. Každá kopie je ale autorská a takto jsem to udělal já. Kdyby to dělal někdo jiný, tak s tím budou mít lidé zase jiné problémy. Rukopis kopisty se vyjeví vždycky.
"Nestálo to za to"
Mnoho lidí se v poslední době ptá, kdo to vlastně je Stanislav Jirčík. Jaká práce za vámi stojí?
Mám toho za sebou hodně, ale nic nechci prezentovat, ukazovat. My restaurátoři jsme introverti, děláme si svou věc, stojíme v pozadí. I proto je mi ta mediální kampaň velice nepříjemná. Nechci, aby mě někdo fotil nebo filmoval, a nelíbí se mi, jak je popotahováno moje jméno, ať v dobrém, či ve špatném. Mohu ale říct, že bych nikdy nerestauroval něco, k čemu nemám vztah. Výdělek je pro mě až na druhém místě.
Ke kalendáriu tedy vztah máte?
K Mánesovi ano, jeho dílo znám od dětství. Jeho kopie jsem dělal možná ještě v lidové škole umění. Kvalita kalendária je ale nevyrovnaná, i Josef Mánes za to byl ve své době kritizován. Některé věci mi tam nesedí. Například jeho provedení znamení ryb mě vždycky štvalo. To jsem ale nezměnil, lidé to berou jako symbol znamení, což jsem respektoval. Jiné části se mi zase velice líbí.
Berete vytvoření kopie kalendária jako své životní dílo?
Odpovím takto: Kdyby žila moje maminka, tak by byla asi ráda, že jsem na tom pracoval. Jinak ne. Tato zakázka mě zaujala i z jiných důvodů, ale motivací pro mě bylo, že si na čas odpočinu od své hlavní profese, tedy restaurování, a místo toho budu pracovat na kopii.
Jak dlouhý čas jste prací na kalendáriu strávil?
Necelý rok a půl. Z toho půl roku příprav, během kterých jsem studoval přípravné nákresy a také originál uložený v muzeu. Chodil jsem tam každé pondělí, když měli zavřeno, měl jsem tam volný vstup. Rok pak trvaly fyzické práce. Za tu dobu jsem nic jiného nedělal, pracoval jsem jen na tom. Přátelé mě moc neviděli.
Kde jste práce prováděl?
Do domu se mi to nevešlo. Musel jsem si postavit provizorní ateliér na zahradě, který jsem zaplatil ze svého. Ke kamenné zdi jsem nechal udělat kus betonové, zbytek jsem obehnal OSB deskami. Střecha je z průhledného laminátu. V zimě tam byl takový mráz, že jsem tam nevydržel déle než tři hodiny, v létě zase 40 stupňů. Teď z toho mám garážové stání, vešel by se tam ale i autobus.
Víte, na základě čeho si dodavatel vybral právě vás?
Pravděpodobně na základě referencí, protože už se mnou měli zkušenosti, měli ve mě důvěru. Co ale mohu říct, je to, že jsem nebyl nejlevnější, jak se spekuluje. Dost jsem se rozmýšlel, jestli do toho skutečně jít. Nyní toho lituji, asi to nestálo za to.
