Ústí nad Labem - Kdysi bílé stěny pokoje pokrývají dětské malůvky a skvrny od štěnic. Švábi nikde na dohled nejsou, ale děti Bendigovy s nimi očividně mají bohaté zkušenosti. "My na ně šlapáme," hlásí nejstarší chlapec. Jeho tři mladší sestry s černými kudrnatými vlasy si zvědavě prohlížejí návštěvníky, jedno z děvčat jim vytrvale ukazuje své oblíbené oranžové tričko. V kočárku spí ještě pátý sourozenec.
Rodinu čeká poslední noc na ubytovně v Klíšské ulici v Ústí nad Labem. Ta se na konci června zavírá, stejně jako ještě jedna ve městě. Bendigovi patří k těm obyvatelům, kteří už mají kam jít. Odjíždí na jih Čech, kde by měli bydlet a vypomáhat na statku. "Už mám koupené lístky. Na vesnici jsem chtěl bydlet odmalička. Teď se nám to splní. Čím dál od Ústí, tím líp," říká Milan Bendig.
Rodina tu zanechá malou kuchyňku, koupelnu se záchodem a jediný pokoj, v němž už toho před odjezdem moc nezbývá. V jednom rohu stojí sedačka, ve druhém stolek s malou televizí, která právě vysílá kreslené pořady. Na stole vedle lednice stojí pár hrnků, jogurt a salám v krabičce.
Milan Bendig už roky nepracuje, dříve dělal v továrně, kvůli problémům se zrakem prý musel skončit. "Pak už jsem nenašel vůbec nic. Jenom jsem sáhl na kliku a už mi hlásili, že pro mě nic nemají," říká. Rodina žije z rodičovské a dalších dávek, na více než desetitisícový nájem přispívá stát.
Kdyby Milan Bendig bydlení nenašel, měl vymyšlený náhradní plán: "Zavolám do centra pro matky s dětmi a tam je odvedu. Sám budu venku a zkusím hledat něco jiného. Je to lepší, než kdyby přišla sociálka a děti mi vzala," vysvětluje, co by mohlo nastat, kdyby na ulici zůstal s celou rodinou.
Kromě Klíšské v centru města provozovatelka Lea Anderlová ubytovává lidi také v Purkyňově ulici ve čtvrti Střekov. Obě budovy si pronajímá od společnosti CPI Byty. Smlouvu, kterou má do 30. června, se ale rozhodla neprodloužit, prý ze zdravotních důvodů. Nájemníci to podle jejího zaměstnance Oldřicha Vlka věděli už od ledna. Ti to ale popírají s tím, že se to k nim doneslo zhruba před měsícem.
V obou ubytovnách bydlí celkem 230 lidí, zhruba třetinu tvoří děti. Podle mluvčí ústeckého magistrátu Romany Macové měla k 18. červnu nové bydlení zhruba stovka obyvatel. Mluvčí říká, že město nemá povinnost lidem poskytnout náhradní bydlení, protože uzavření ubytovny není krizovým stavem jako třeba povodně. "Obyvatelé ubytoven mají šanci nového nájemního bydlení, které jim zprostředkovávají sociální pracovníci města, obvodů i neziskových organizací," podotkla Macová s tím, že volných bytů je ve městě dostatek.
Opoziční zastupitel z PRO!Ústí a zároveň místostarosta centrálního obvodu Karel Karika je jiného názoru - město by podle něj bydlení lidem v nouzi poskytnout mělo. Chválí si nasazení pracovnic sociálního odboru ve svém obvodu a popisuje, že ubytovny teď obchází i on sám. Například statek, na který by měli putovat Bendigovi, prý patří jeho známé.
Ústí nad Labem patří k městům, která využila novou zákonnou možnost vyhlásit na svých územích zóny, v nichž nově příchozí obyvatelé nebudou mít nárok na doplatek na bydlení. Stát loni na této dávce vyplatil skoro 2,5 miliardy korun. Peníze většinou putují k provozovatelům ubytoven, kteří si za nevyhovující bydlení říkají přemrštěné částky.
Možnost vyhlásit bezdoplatkové zóny má takzvaný byznys s chudobou přiškrtit. To se podle všeho začíná dařit. Co ale bude s lidmi ze zavíraných ubytoven, zatím není jasné.
Ústí chce bezdoplatkovou zónu na celém území
Vedení Ústí teď chce za takovou zónu prohlásit celé území města. I když oficiální důvod k uzavření dvou ústeckých ubytoven dle provozovatelky není ten, že noví nájemníci by na bydlení od státu nedostali ani korunu a ze svých nízkých příjmů by vysoké nájmy platit nemohli, faktem je, že zavírají i další ubytovny. Například v Lovosicích nebo v Brně.
"Provozovatelé vidí, že jejich dlouhodobá byznys strategie začíná mít trhliny. Klesly doplatky a oni se teď s vidinou jejich dalšího snižování a vyhlašování bezdoplatkových zón bojí prodlužovat smlouvu s majitelem objektu, protože mají strach, že už to neutáhnou," popisuje ředitel Platformy pro sociální bydlení Vít Lesák.
Bezdoplatkové zóny se nelíbí ani Karikovi. "Všichni jsme věděli, že toto nastane a nebudeme si potom vědět rady. Město se na tyto případy vůbec nepřipravilo a rezignovalo na nějaké sociální bydlení," kritizuje magistrát zastupitel. Podle něj je nesmysl, aby město zóny vyhlašovalo, aniž by mělo plán, jak se o lidi z ubytoven postarat. "Nic to neřeší, ba naopak to eskaluje další sociální problémy ve městě, jako je bezdomovectví, drobné krádeže nebo schovávání dětí před sociálkou," vyjmenovává Karika.
Velké naděje vkládá do jednání se společností CPI Byty, která kromě objektů dvou končících ubytoven vlastní také velkou část ústeckých bytů. Mluvčí společnosti Michaela Winklerová však nepotvrdila informace o tom, že firma už přidělila byty řadě obyvatel z Klíšské a Purkyňovy. "Lidé z ubytoven, stejně jako kdokoliv jiný, mohou podat žádost o pronájem bytu na naší pobočce. Pokud splní všechny podmínky, byt jim nabídneme," uvedla mluvčí.
Podmínkou je při podpisu nájemní smlouvy často bezdlužnost. Dluhy a exekuce však mezi chudými obyvateli ubytoven nejsou ničím výjimečným. To je i důvodem, proč tito lidé nezřídka pracují načerno.
Bezdoplatkové zóny už vyhlásilo přes dvacet měst, některá na celém svém území. Na doplatek nemají nárok nově příchozí obyvatelé celého Kladna, brzy se přidá téměř celá Karviná. Zóny jsou také v Mostě, Kadani, Aši, Sokolově či Duchcově. Dá se tedy očekávat, že se chudí lidé budou za dávkami přesouvat z místa na místo. Reakce měst připomíná závod, jehož hlavním cílem je neskončit bez zón jako poslední.
Jestli se roztočí migrační kolotoč, problém budou mít všichni
"Když se migrační kolotoč začne točit, je to problematické pro všechny - sousedy, školy i místní politiky. Není to legrace, uvidíme to za pár měsíců. A stát ten kolotoč roztočil," říká Lesák z Platformy pro sociální bydlení. Varuje před nárůstem počtu bezdomovců a také před sociálními nepokoji.
Ministryně práce a sociálních věcí v demisi Jaroslava Němcová (ANO) nepovažuje zavádění bezdoplatkových zón za komplexní řešení problému. Vidí ho v úpravě pravidel pro získávání dávek. Podmínky plánuje zpřísnit a dávky snížit. O tom, co bude s lidmi, kteří pak přijdou o střechu nad hlavou, ale nemluví.
S hledáním bydlení obyvatelům pomáhá i místní pobočka Člověka v tísni, v níž pracuje například Jana Pánková. "My jsme rozhodně pro uzavírání ubytoven a proti obchodu s chudobou a zneužívání dávek. Ale tato situace vznikla proto, že máme velmi málo času. Nejdřív by se mělo říct A a pak B, ne naopak," říká Pánková a naráží na chybějící sociální bydlení. Do jeho zřizování města nikdo nenutí, protože minulá vláda nezvládla zákon prosadit a ta současná s jeho tvorbou začíná od začátku.
Terénní pracovnice Pánková pomáhá například důchodci Josefu Horvátovi, který na ubytovně v Purkyňově bydlí už 13 let. "Teď nevíme, na čem jsme. Jsou tu i staří a nemocní lidé, jeden pán jenom leží. O takové lidi se přece musí někdo postarat," myslí si.
Pětašedesátiletý Josef Horvát bydlí společně s manželkou a nemocným synem. Druhý syn a dcera mají práci a žijí samostatně. Dohromady má trojice příjem 15 tisíc, z toho 9 tisíc dosud dávala za pronájem jednoho pokoje. Doplatek na bydlení nepobírá. "Co jsem tady, tak jsem si všechno platil ze svého," říká Horvát s tím, že než šel do důchodu, uklízel v ulicích.
Jestli bydlení nenajdu, bude to katastrofa
Horvátovi zatím nemají bydlení jisté, prý už se ale něco rýsuje. "Zatím to nechci zakřiknout," podotýká Horvát. Sedí na lavičce oblečený ve společenských kalhotách, bílé košili s kravatou a opírá se o francouzskou hůl. Že by na konci měsíce zůstal bez střechy nad hlavou, si vůbec nechce připustit. "To by byla katastrofa, museli bychom tady sedět celou noc," rozhlédne se po parčíku nedaleko ubytovny, které místní říkají Modrá. Nízký panelák skrývá jednopokojové byty, každé patro má společnou kuchyňku a sociální zařízení. Teplá voda teče dvakrát denně.
Na Modré bydlí i Barbora Hanková se dvěma malými syny. Nové bydlení zatím hledá neúspěšně. "Čas se krátí. Můj celkový příjem je šest tisíc. Jak z toho má člověk zaplatit kauci?" ptá se samoživitelka, která přišla s pár desítkami dalších protestovat před ústecký magistrát. Podle organizátora protestu Miroslava Brože ze sdružení Konexe nejsou při hledání bydlení problémem jen peníze, ale i diskriminace lidí z ubytoven. Běžný Ústečan podle Brože sežene bydlení lacino, sociálně slabé jsou ale často ochotni ubytovat právě jen obchodníci s chudobou.
Ústecký kraj pár dní předtím navštívil prezident Miloš Zeman a na setkání se zastupiteli podpořil prohlášení celého Ústí za bezdoplatkovou zónu. Lidem z ubytoven vzkázal, aby zvedli zadek a šli pracovat. "Ale já jsem na rodičovské. Když půjdu do práce, kam dám malého? Strčím si ho kapsy?" ptá se Hanková.
Po protestu chtěla promluvit také na probíhajícím jednání zastupitelstva. Politici se ale zdrželi projednáváním jiných témat a k situaci lidí z končících ubytoven se nedostali.
Hanková se teď nejvíc bojí toho, že jí seberou děti. "Neexistuje, aby nás tři někdo rozdělil. A kdyby moji kluci měli jít od sebe, puklo by jim srdce," říká Hanková s mladším dvouletým synem v náručí.
