Onkologové mohou mít radost. Na rakovinu Češi umírají méně často než dříve. Zatímco v roce 1994 u nás podlehlo nemoci 389 lidí na 100 tisíc obyvatel, nyní je to zhruba o třetinu méně. Co je podle vás hlavní zásluhou tohoto trendu?
Je to hlavně díky tomu, že se na nejčastější typy nádorů zavedly celoplošné screeningové programy. Lidé mají větší povědomí o tom, že je dobré chodit na preventivní prohlídky, zajímají se více o své zdraví. Velkou roli hrají samozřejmě také léčebné výsledky, především díky moderním lékům v onkologii.
Které nádory se daří léčit lépe než dříve?
Jednoznačně karcinom prsu, díky screeningu umíme odhalovat stádia, která jsou lépe léčitelná. Potom určitě kolorektální karcinom (střev a konečníku), opět díky screeningu a díky novým možnostem moderní léčby. Velmi dobré výsledky jsou u nádorů prostaty. I když jich výrazně přibývá, prognóza je velmi příznivá. Pokles úmrtnosti vidíme i u gynekologických nádorů, například děložního čípku. Velký posun udělal i zhoubný melanom kůže, ještě před několika lety bylo toto onemocnění většinou s velmi špatnou prognózou, dnes se díky osvětě odhalují časná stádia.
Myslíte si, že bude pokles úmrtnosti na rakovinu pokračovat i v dalších letech?
Ano. Úmrtnost na nádory se opravdu každým rokem snižuje. Na druhé straně ale v poslední době řešíme i odvrácenou stranu tohoto trendu. S tím, jak populace stárne, a s tím, jak dokážeme zachránit více pacientů, kteří by dříve neměli šanci přežít, roste i pravděpodobnost, že se nemocný dožije dalších nádorů. V praxi vidíme, že přibývá lidí, kteří se dožijí dvou, tří, čtyř a více karcinomů.
Dokážete odhadnout, kolik lidí s takovými vícečetnými nádory u nás žije?
Celostátní data nemám, ale dá se říci, že těchto pacientů budou řádově stovky. Zatímco ještě před pár lety byly dva na sobě nezávislé nádory úplnou anomálií, dnes se bohužel setkáváme s těmito případy čím dál častěji. A odhaduji, že v dalších letech bude takových případů ještě přibývat.
Které nádory se k sobě nejčastěji takto přidružují?
Jsou to nádory s obecně nejčastějším výskytem, takže karcinom prsu, tlustého střeva, prostaty, ledviny. Nejde přitom o metastáze stávajícího nádoru, ale o další primární nádory.
- Riziko úmrtí u různých typů nádorů
(v přepočtu na 100 tisíc obyvatel)
Typ nádoru Výskyt Úmrtnost Procento
Slinivka břišní 20,7 18,9 92 %
Játra 8,6 7,7 89 %
Žlučník 8 6,8 85 %
Plíce, průdušky 62,5 51 81,6 %
Žaludek 13,9 10,1 72 %
Střevo a konečník 75,6 33,05 44 %
Hrdlo děložní 16,2 6,3 38,8 %
Prso 133 30,7 22,5 %
Prostata 135,8 27,2 20 %
Melanom kůže 23,1 3,6 15,6 %
Štítná žláza 10,6 0,7 7 %
Zdroj: Národní onkologický registr
Čím si lze vysvětlit, že těchto vícečetných zhoubných nádorů přibývá?
Toto úplně přesně nevíme. Druhé nádory mohou vznikat jako důsledek léčby prvního nádoru. My pacienta zachráníme léčbou jedné malignity, ale vzápětí vznikne na jiném orgánu druhá. Je také možnost, že takový pacient má k nádorům obecně vrozené genetické dispozice, roli může hrát i zhoršující se životní prostředí. Každopádně je to alarmující nový trend, kterému se bude moderní onkologie muset věnovat.
Každoročně onemocní v Česku rakovinou téměř 100 tisíc lidí. Jak rychle podle vás bude onemocnění v dalších letech přibývat?
Poslední celostátní data z Národního onkologického registru jsou z roku 2016, další vývoj se dá jen odhadovat. Je ale pravděpodobné, že další nárůst nových případů zhoubných nádorů se může pohybovat zhruba o dalších 2 až 3 procenta ročně.
Zatímco u nádoru prsů, prostaty nebo střev se daří snižovat úmrtnost, například na karcinom slinivky stále umírá až 95 procent pacientů. Proč tomu tak je?
Karcinom slinivky patří mezi nádory, které se hůře diagnostikují. Tento nádor nebolí, probíhá dlouhou dobu bez příznaků, neexistují na něj screeningové programy. V drtivé většině případů se tento karcinom zjistí až ve chvíli, kdy se nedá operovat. Kromě chirurgie, která hraje stěžejní roli, zatím bohužel u tohoto typu nádoru není další léčba příliš úspěšná. Neosvědčila se například ani biologická terapie, která u ostatních typů nádorů dobře funguje. Výsledky léčby tohoto nádoru jsou ale nedobré celosvětově.
Podle aktuálních statistik Eurostatu umírá na rakovinu nejméně lidí v Turecku, Lichtenštejnsku nebo na Kypru. Čím se to dá vysvětlit?
Je otázka, jakým způsobem se sbírají data o onkologicky nemocných v Turecku nebo na Kypru. Česko je ve sběru dat o onkologicky nemocných výjimečné. Myslím si, že ne každá země má tak kvalitní národní onkologický registr jako v Česku, a proto se dost dobře nedají tato data porovnávat.
Naopak hůře než Češi na tom podle Eurostatu jsou Maďaři, kteří mají nejvyšší počet obézních lidí v Evropě, dále například Litevci, kde se vypije nejvíce alkoholu na světě, nebo Dánové, kteří také patří mezi země s nejvyšší spotřebou alkoholu…
Tyto faktory samozřejmě mohou hrát určitou roli. Ale podobné žebříčky onemocnění napříč Evropou jsou vždycky trochu ošidné. V zemích, kde dominuje soukromé zdravotnictví, se tato data sbírají velmi obtížně, protože zdravotnická zařízení nemají povinnost data sbírat. Dokonalý systém sběru není ani třeba ve Francii, kde z dat sousedního Alsaska-Lotrinska usuzují, jaká je situace v Provance.
