Jak jste vnímal únos?
Ze začátku jsme nevěděli, proč nás unesli nebo jestli nás jen zadrželi. Nakonec nám po dvou nebo třech měsících řekli, že žádné výkupné, žádné omluvy, žádné vyjádření od Česka nepotřebují. Po České republice jen chtějí, aby nás vyměnili za jednoho nebo více Libanonců, kteří byli zadrženi ve vazbě v Praze. Nás to s panem Janem Švarcem překvapilo. Strašně jsme na ně apelovali, proč to udělali. Proč unesli tlumočníka a advokáta, kteří se jako jediní snažili pomoct Alímu Fajádovi?
Vyhrožovali vám?
Říkali, že se dohodli, že se nám nic nestane. Padly ale i nějaké výhrůžky, že někoho svléknou do naha a pak ho nafotí, že někoho zmlátí nebo odstřelí. Měli nás ale jako cenné rukojmí pro svoji věc. To říkali od začátku, jen neřekli, proč nás drželi.
Šlo únoscům o pana Fajáda, nebo o Chálida Marabího, který s ním byl za vás vyměněn?
Já si myslím, že jim šlo o pana Marabího, akorát se svezli na slávě pana Fajáda, jakožto zpravodajského agenta a důležitého obchodníka, který má kontakty ve strojírenství, železářství atd. Máme nepřímé důkazy, že Marabí, který odletěl s Fajádem do Libanonu, v případu hrál větší roli. Jeho rodina se neangažovala, zatímco bratr Fajáda byl poškozen nejvíce, utrpěl zranění, byl v ohrožení života. Když se na něj podíváte dnes, vypadá jako člověk, který prošel psychiatrickým léčením.
Bratr Fajáda byl s vámi uvězněn po celou dobu?
Ano, byl, my jsme si mysleli, že kvůli svému zdravotnímu stavu je již doma. Ale oni ho tam drželi. Jeden měsíc byl v podzemí, kde neměl dobré podmínky. Nesmysl, že by tohle někdo z jeho rodiny zařídil.
Byli jste do Libanonu vylákáni?
Samozřejmě. Oni nás sledovali, věděli, kde se pohybujeme, a jen čekali, než se lapíme do pasti. Bratr pana Fajáda, který nás vezl, nechápal, že to je léčka. On se úplně nechal napálit.
Umožnili vám únosci se umýt?
Hygiena byla ze začátku velmi omezená, koupali jsme se třeba jednou za týden nebo dva, a to hlavně proto, že teplá voda netekla na každém místě, kde jsme pobývali. Záchod byl hrozný. Jídlo nám dávali arabské, na které jsem byl nejzvyklejší asi já. Z léků byl k dispozici pouze aspirin a něco na trávení.
Tušíte, kde jste zhruba mohli být?
Netušíme, bylo to v Libanonu a částečně v Sýrii. Oni nám řekli, minimálně jednou jste byli v Sýrii. Celkově jsme byli na pěti nebo šesti místech.
Jak ty místnosti vypadaly?
Bylo tam umělé světlo a zabedněná všechna okna. Místnost byla přepažená mříží s malým vstupním otvorem, do kterého se muselo chodit po čtyřech nebo v podřepu. Druhý den tam dávali kamery, aby viděli, co děláme. Jestli se třeba nesnažíme utéct.
Uvažovali jste o tom?
Měli jsme takové úmysly, ale zaplať pánbůh, že se to nestalo. Byli velmi dobře ozbrojeni a připraveni střílet. Hlídali nás z více bytů. Věděli, když jsme dělali rámus.
Litoval jste toho, že jste tam jeli?
No jistě. Všichni jsme litovali.
Měli jste informace o tom, co se dělo v Česku?
Nějaké informace únosci věděli, třeba že se o Martinu Psíkovi psalo v Blesku, že byl český Rambo unesen.
Jakou roli v únosu hrály libanonské bezpečnostní složky?
Těžko říct, nemohu to potvrdit. Někdo na ně ale měl vazby, protože s nimi vyjednávali.
Jak to bylo s placením cesty?
Hotel platil bratr pana Fajáda a letenky zaplatil pan Švarc s tím, že většinou dostával peníze od rodiny pana Fajáda zpětně.
Jak dlouho jste tam měli být?
Přiletěli jsme ve středu ráno a v neděli jsme měli odletět zpět.
Vrátíte se ještě někdy do Libanonu?
Já chci hlavně vyřešit ty peníze. Ať už odškodné, nebo náklady na tlumočení. Já mám nyní dost svých problémů tady. Mám finanční, osobní problémy i s bydlením. Nikdo se opravdu o nic nepostaral. Ještě že mám rodinu.
Jak vypadá tedy s vaší firmou?
Zastavily se mi příjmy. Měl jsem spoustu nevyfakturovaných věcí měsíc nebo dva před únosem. Hlavní příjem jsem měl dostat ale od Fajáda. Přijde mi ale, že to je podraz. Velký podraz. Vůbec s námi nekomunikují.
Za tlumočení by vám měla zaplatit rodina pana Fajáda?
Já jsem to dělal přes pana Švarce, a jelikož nedostal žádné peníze, tak jsem je nedostal taky. A nedostal je ani pan Kofroň ani pan Dobeš, kteří byli najati.
O kolik jde peněz?
Já jsem měl slíbeno 12 tisíc dolarů za půl roku nebo rok služeb. Bylo tam hodně překladů. Dokonce jsem si musel najmout dalšího překladatele, kterého jsem zaplatil ze svého. A sám jsem z toho nic neměl. Dělal jsem to pro dobrou věc, protože ten pan Fajád na mě působil jako solidní člověk.
Měl vliv pan Fajád na vašem únosu?
Na to zadržení vliv neměl, ale byl použit jako nástroj. Byl významnější než ostatní a Libanon ho chtěl z nich zpátky nejvíce.
V čem podle vás Česká republika tedy pochybila?
Česká republika pochybila v několika věcech: v mediální objektivitě a hlavně soudnictví, kdy se nedokázal dohodnout Městský soud v Praze s vrchním na tom, zda zadržené z vazby vydají či ne, a trvalo jim to skoro dva roky. Byl to jasně vyhraný případ. Rozhodovaly podle žádosti Spojených států. Spojené státy samozřejmě postupovaly podle svého práva správně.
Po vašem návratu jste vypovídal na policii.
Nevypovídal jsem na policii. Policie za námi přijela do nemocnice, aby na to byl klid. Vypovídal jsem asi celkově dvanáct nebo třináct hodin. V nemocnici jsme se podrobili několika vyšetřením. Všechno bylo v pořádku.
Co jste policii říkal?
Bylo to úplně všechno. Už to, co jsem věděl tady z Čech, ohledně českých soudů, pana Fajáda, Švarce, Psíka, prostředníka mezi Švarcem a Vojenským zpravodajstvím, Libanonu, lidí, kteří se obrátili na bratra Fajáda.
Vnímal jste, že se policie snaží případ vyšetřit?
Fakt to chtějí vážně řešit, jak to bylo, proč to bylo. Pořád to ale neřeší, že jsme byli oběti a nikdo se o to nepostaral. Neřeší se, proč se to stalo. Zpravodajské služby špatně postupovaly, neověřily si, zda je naše bezpečnost zajištěna. Přitom jel s námi zpravodajec. Martina Psíka to štvalo. Zpětně si uvědomil, že to bylo lemplácky a rychle vymyšlené.
Neměli jste si i vy zjistit, jestli bude o vaše bezpečí postaráno?
Ano. Já jsem spoléhal na to, co říkal pan Švarc, že je vše zajištěno. Pan Švarc spoléhal na to, co říkal pan Fajád, že je vše zajištěno. Pan Fajád spoléhal na prostředníka, se kterým mluvil, že je vše zajištěno. Kdo má v tomhle profesionální praxi, jsou ale zpravodajské služby, hlavně když tam pošlou svého člověka. Samozřejmě že jsem mohl zavolat na syrskou ambasádu, nebo zavolat svému strýci, který pracuje v Sýrii. To mě ale nenapadlo, protože jsem byl ubezpečován, že je všechno zajištěno.
Co vás nyní po vašem návratu čeká?
Musím se zapojit do života. Mám svoje webové stránky, kde se budu prezentovat. Teď mám ale strach cestovat. Táta mi říkal, co když teď budu v hledáčku Američanů. Já jsem byl na diplomatickém fóru a tam jsem si povídal s panem velvyslancem Schapirem (Andrew Schapiro, americký velvyslanec v Praze - pozn. red.). Velmi chápavě poslouchal, co se nám stalo, a hlavně já jsem poslouchal jejich verzi, že při žádosti o vydání postupovali podle svého práva. Rád bych opět cestoval na nějakou konferenci, ale teď mám strach.
