Praha - Investovat do vzdělání se bohatě vyplatí. Vyplývá to ze studie, která ukázala, jak by se Česku zhodnotila školská reforma, která by tuzemské žáky zlepšila tak, jak se to povedlo v Polsku.

Kdyby v Česku proběhla hypotetická vzdělávací reforma regionálního školství, jež by tuzemské patnáctileté žáky v matematice a přírodovědě pozvedla tak, jako polské reformy ty tamější, své náklady by nejenže bezpečně pokryla, ale zároveň i mnohokrát vrátila.

V následujících osmdesáti letech by totiž ve svém důsledku vygenerovala - přepočítáno na jejich hodnotu v současnosti  - navíc téměř 23 bilionů korun.

A to, rozpočítáno na jednotlivé roky v období mezi lety 2015 a 2095, dělá přibližně 800 miliard ročně navíc (opět přepočítáno k dnešku, nejde tedy o chybnou kalkulaci).

O co přicházíme?

Při jisté míře zjednodušení lze říct, že by u nás reforma s velikostí dopadu té polské mohla vést ke zvýšení životní úrovně o více než polovinu.

Jde samozřejmě o zjednodušení, protože životní úroveň ovlivňuje nejen HDP, ale řada dalších faktorů, jako je například kvalita životního prostředí.

Takové jsou závěry jedné ze simulací studie Daniela Münicha a Tomáše Protivínského z think-tanku IDEA při CERGE-EI, kteří ve svých výpočtech vycházeli ze závěrů výzkumů Erica Hanusheka a Ludgera Woessmanna.

Pro ilustraci toho, jak významnou částkou oněch 800 miliard ročně je, jen uveďme, že například závazné výdaje ministerstva školství pro příští rok činí přibližně 137 miliard, na důchodech zase stát loni vyplatil 373 miliard korun.

Za špatné vzdělání v budoucnu zaplatíme

A ačkoliv skutečný ekonomický vývoj země může ve výsledku ovlivnit velké množství dalších faktorů, základní poselství výše uvedených čísel je jasné - úroveň vzdělanosti má významný a dlouhodobý dopad na životní úroveň a investice do něj se sice zásadněji projeví až v období značně přesahujícím volební období, ale zase o to výrazněji (a platí to i naopak, nedostatky ve školství budou mít sice dopad za dlouho, ale budou citelné).

"Za lepší základní vzdělání si lidé a společnost ani letos, ani za deset let ještě nic moc nekoupí. Za dvacet let však již ano a v dalších dekádách ještě mnohém více," říká k tomu Münich.

"Pokud tedy již dnes nezačneme vážně usilovat o zásadní zkvalitnění školství, cena, kterou za to dnešní náctiletí v budoucnosti zaplatí, bude hodně velká. Problém je, že současná politická reprezentace, ale i starší dospělá veřejnost, která by mohla potřebné změny ve volbách požadovat, v té době již bude odpočívat v důchodu nebo na věčnosti," dodává.

Modely budoucího vývoje

Kromě toho, že Hanushek a Woessmann přinesli ve svých pracích další z řady důkazů svědčících o vlivu vzdělanosti (měřené kvalitou vzdělání, nikoliv pouhým počtem let strávených ve škole) na ekonomický růst (či pokles, jak se možná bude moci Česko samo přesvědčit), navrhli také metodu umožňující promítnout dopady změn ve výsledcích mezinárodního šetření PISA na vývoj HDP v budoucnosti.

Pomocí jejich modelu tak můžeme v praxi odhadnout, jaké dopady na budoucí vývoj ekonomiky v následujících několika desítkách let může mít například oněch sedmnáct bodů PISA (spojených s odpovídajícími změnami ve znalostech), o které si tuzemští patnáctiletí ve srovnání s rokem 2003 pohoršili.

Co by, kdyby...

A kromě porovnání s "polským scénářem" tak můžeme díky tomu například také říct, že kdyby průměrné výsledky žáků v testech PISA 2012 zůstaly právě na úrovni rekordního roku 2003, Česko by tím do konce roku 2095 získalo díky postupně se zvyšujícímu se růstu HDP za 80 let navíc kolem 7 611 miliard - tedy téměř dvojnásobek loňského HDP.

Další scénář zase například předpokládá zvýšení úrovně tuzemské vzdělanosti na úroveň Prahy jako regionu, který pravidelně dosahuje nejlepších výsledků z celé České republiky - naposledy byl průměrný výsledek žáků z pražských škol v matematice a přírodovědě dokonce o 12,5 bodu vyšší než celorepublikový průměr.

Kdyby se tedy podařilo dotáhnout úroveň ostatních regionů na úroveň Prahy, získalo by na tom Česko mezi lety 2015 a 2095 asi 5,7 bilionu korun.

Výše zmíněná čísla odpovídají situacím splňujícím mimo jiné několik základních předpokladů - za "základní" vývoj, ke kterému jsou změny vztahovány, je brán vývoj "bez reformy", při předpokládaném ročním hospodářském růstu ve výši 1,5 % (hodnota průměrného růstu v zemích OECD v posledních dvaceti letech).

Osmdesátiletý výhled je - při předpokládané 40leté pracovní kariéře - volen z důvodu promítnutí změn v HDP, které nastanou během života osoby narozené na počátku reformy. Shrnutí základních parametrů simulačního modelu najdete v infoboxu.