Turistická stezka v kanadských Skalistých horách s názvem Great Divide Trail je pořádně náročná, 1 200 kilometrů dlouhá cesta divočinou. Když ji v roce 2019 procházel Martin Úbl se svou přítelkyní, začal přemýšlet nad projektem, který dnes inspiruje k dlouhým pochodům mnoho Čechů.
"Turisté u nás mi říkávali, že je baví také chodit, ale náročné zahraniční túry nejsou zrovna pro ně. Posílal jsem jim proto typy například na dvoudenní přechod Šumavy nebo Krušných hor, ale cítil jsem, že to není řešení. A když jsem tak šel kanadskou krajinou a byl hrozně šťastný a uvolněný, napadlo mě, že by dávalo logiku chodit v Česku podél hranic," vrací se ve vzpomínkách devětatřicetiletý Úbl k okamžikům, kdy se rodil nápad na Stezku Českem.
Interaktivní mapa Stezky Českem:
Dnes se na tento dálkový přechod České republiky po jižní nebo severní hranici vydávají tisíce turistů. Lidé různého věku, fyzické kondice či třeba zdravotního stavu. Mohou vyjít na jeden den, víkend, týden nebo třeba i měsíc. Kromě jiného využívají známé značení Klubu českých turistů, stejně jako zázemí partnerů stezky, kteří nabízejí ubytování, občerstvení i krátký oddech. "Měl jsem pocit, že tady něco takového chybí, a věřil jsem, že když u nás vytvoříme dálkovou trasu světových parametrů, tak by to mohlo lidi bavit. A ukázalo se, že jsem měl pravdu," usmívá.
Než Stezka Českem vznikla, musel Úbl se svými přáteli vyřešit spoustu věcí. Jednou z nejdůležitějších bylo jednání s Klubem českých turistů ohledně značení tras, vznikly také internetové stránky a komunita podporovatelů.
"Mám obrovskou radost, že Stezka Českem vznikla a daří se díky ní rozdávat lidem radost. Není o počtu prochozených kilometrů nebo o tom, kdo jde nejrychleji. Myslím, že se nám podařilo inspirovat k chození lidi, kteří inspirují zase další lidi. To je za mě nejvíc, co se povedlo, to považuji za největší úspěch. Myslím, že měníme lidem život. Jádrem a srdcem stezky jsou pro mě příběhy těch, kteří se na ni vydali a kteří se okolo ní pohybují," říká. Několikrát přitom opakuje, že za stezkou nestojí sám, ale tvoří ji společně s kamarády, desítkami nadšenců a Klubem českým turistů. "Bez nich by to nešlo," zdůrazňuje.
Hledáme inspirativní lidi
Svými nápady, zápalem a úsilím mění svět kolem sebe, jsou jich tisíce - a přesto je veřejnost příliš nezná. Deník Aktuálně.cz přináší nový seriál Inspirativní Česko, v němž postupně představuje osobnosti, které svou prací a aktivitou oslovují druhé.
Znáte někoho takového ve svém okolí? Dejte nám vědět na e-mail [email protected].
Nemusíte létat na druhý konec světa
Martin Úbl, který se v civilním životě živí marketingem, přiznává, že nejraději čte právě příběhy lidí, kteří se na trasu vydali. Stejnou radost má také ze setkávání s turisty přímo v terénu. "Když vám napíše nějaký člověk, že nejhezčí měsíc v jeho životě byl ten, kdy prošel Stezkou Českem tisíc kilometrů, i když předtím nikdy nespal venku, tak si říkáte: 'Jo, tak to je přesně ten důvod, proč jsme stezku dělali'."
Na otázku, jestli má on nějaký zvlášť oblíbený úsek, začne mluvit o tom, jak je zajímavé projít si třeba po částech celou zemi. "Mnozí z těch, kteří vyrazí, budou možná překvapeni z toho, jak je Česko krásné. Těch míst, které si můžou objevit sami pro sebe, je fakt spousta. Když chcete zážitek z dálkového přechodu, nemusíte létat na druhý konec světa," radí zkušený cestovatel.
Jak dálkové chození miluje, je jasné hned po několika minutách. Mluví o něm s humorem tak, že posluchač má chuť hned někam vyrazit, aniž by se něčeho obával. Úblův přístup k životu a styl vyprávění zaujal i čtenáře čtyř jeho úspěšných knih.
Martin Úbl vysvětluje, jak vznikl nápad na Stezku Českem
"Nejdůležitější je, aby lidé překonali své strachy a obavy a prostě vyrazili. Každý zážitek se počítá. Je škoda nejít, chůze je přirozený pohyb, po kterém se cítíte vždycky lépe. Navíc vždycky potkáte podobné nadšence a dočkáte se různých zážitků," vypráví a přitom doporučuje, aby lidé odložili mobily. "Samozřejmě že telefon mám, ale nepatřím k těm, kteří by každou chvíli něco fotili a hned publikovali někde na sítích. Je opravdu lepší jít krajinou, vnímat ji a nesoustředit se na techniku," upozorňuje.
Organizovaný sport mě nebavil
Mnohem důležitější je pro Martina Úbla parta kamarádů, s kterými už mnoho let chodí a prožívají společné zážitky. Přátelství pro něj bylo také jedním z hlavních důvodů, proč se dal na výpravy do terénu, přestože se předtím věnoval klasickému sportování s víkendovými zápasy.
"Jsme sportovní rodina, takže já nejdříve závodně sportoval, hrál jsem hlavně volejbal. Ale postupně jsem zjistil, že se furt musíte do něčeho tlačit, musíte vyhrávat, pokud nechcete sestoupit, nebo naopak chcete postoupit do play off. To mě moc nebavilo, mnohem raději jsem už od střední školy chodil s kamarády na čundry. Byli jsme taková banda, jeli jsme například na kolech na týden po Česku, pak jsme zajeli na Slovensko, do Rumunska a dál a dál," popisuje.
Tehdejšímu vybavení, "strašným kolům a obrovským stanům", které si brával s sebou, se s odstupem času směje. "S dneškem se to nedá vůbec srovnávat. Ať jde o vybavení, nebo třeba jídlo na cesty," vysvětluje a ujišťuje, že i tak není třeba žádné drahé a velké vybavení, pokud chce člověk někam v Česku vyrazit a přespat pod širým nebem.
Na otázku, kdo inspiroval jeho samotného, jmenuje především dvě osoby. Jednu skutečnou a jednou imaginární. "Byly to knížky spisovatele Zdeňka Šmída a potom Jára Cimrman. Zdeněk Šmíd dokázal výborně vystihnout atmosféru hor nebo třeba ježdění na vodu. A uměl také velmi hezky popsat, jak je skvělé, když má člověk partu, se kterou někam vyráží," líčí Úbl. Pokud jde o Cimrmana, je to podle cestovatele jasné: "Mám moc rád tento humor, myslím, že je pro nás Čechy typický".
Martin Úbl týden co týden vyráží do terénu a vyhlíží blížící se vrchol letošní turistické sezony, kdy bude posílat nejvíc certifikátů za absolvování Stezky Českem. Ty dostane každý, kdo absolvuje jižní, severní či celou trasu. "Rozdali jsme jich přes pět stovek a letos počítáme, že přibudou další stovky," shrnuje.
Popisuje také, že nejmladší turista, který se vydal na cestu s maminkou, měl tři měsíce, nejstarší byla čtyřiaosmdesátiletá paní. "Jeden sedmdesátiletý turista prošel celou stezku k narozeninám. Někteří lidé berou s sebou nejen psy či kočky, ale třeba i papouška. A představte si, že jeden chlapík nesl popelnici. Je prostě úplně jedno, jak jdete, hlavně když vyrazíte" inspiruje Martin Úbl všechny další k pohybu.
